seventy - eight - one last.

2.6K 229 5

Byla jsem s Louisem v naší oblíbené kavárně v centru, byl večer, upíjela jsem svou ledovou kávu a sledovala ho, zatímco si přikládal vysokou sklenici s mátovou limonádou ke svým ústům. 

"Bex?" slyšela jsem jeho hlas a podívala se na něj, v mých očích byly slzy, které se chvíli potom řinuly na mé tváře a vypadaly jako miniaturní perly, když se klouzaly po mé pokožce. "Bexley, no tak."

"Co no tak?" zašeptala jsem a popotáhla, utřela jsem si oči do papírového kapesníčku. "Co si vůbec myslíš, Lou?"

"Já nevím," pokrčil rameny a podíval se na mě, mé srdce se trochu pozastavilo nad jeho pohledem - byl to ten pohled, jaký nasadíte, když se koukáte na někoho, koho sakra dost milujete. "Omlouvám se, tak moc se omlouvám. Už jsem to skončil, jsi pro mě jediná."

"To říkáš teď, Lou," zamumlala jsem a hlasitě vydechla, sledovala jsem klesat šlehačku na svém ledovém nápoji. "Ale co potom? Co bude potom, až tě zase omrzím?"

"Neomrzíš mě, Bexley. Slibuji. Už mě nikdy neomrzíš. Nikdy jsi mě ani neomrzela, jen...Nedíval jsem se na to, co všechno mi sakra dáváš. A tak moc mě to mrzí, Bexley. Tak moc. A moc jsi mi na tom soustředění chyběla, ani si to nedokážeš představit, sakra," řekl, podíval se na mě a jeho dech se zadrhl v jeho krku. "Myslel jsem na tebe pořád."

"Lou, o tomhle to není," vydechla jsem a trochu si povzdechla - nechápal to. "Já...Nevím. V koutku duše věřím, že mě stále miluješ, ale nějak to tomu neodpovídá. Proč na každém kroku šukáš jiné holky? Proč mi to děláš? Víš, že tě zatraceně miluju a pořád mi jenom ubližuješ a já už nevím, jestli s tebou dokážu vůbec být. Kéž bys to nikdy neudělal. Přála bych si, abys to nikdy neudělal, abys mě nikdy zatraceně nepodvedl. Ani nevíš, jak to bolí, sakra."

"Bexley, tak moc se omlouvám, byl jsem...Byl jsem tak hrozně hrubý. Byl jsem na tebe opravdu tak hrozně tvrdý. Je mi to tak líto," zašeptal a já v jeho přízvuku cítila opravdový pláč a žal. 

"Chápeš, že já potom vlastně nevím, s kým sakra spím?" zašeptala jsem směrem k němu. "Vlastně jsem musela spát s tak dvaceti lidmi, když vím, co pokaždé na dovolených děláš."

"Zlato, já tě pořád tak moc miluju, nesmíš mě opustit. Prosím. Dej mi ještě jednu šanci. Poslední."

"Nevím, Lou," zamumlala jsem. "Je těžké odpustit ti po tom, cos všechno dělal."

"Bexley, prosím. Udělám všechno pro to, abys mi dala poslední šanci. Chodíme spolu od chvíle, kdy nám bylo čtrnáct, tak to přeci tak nezahodíme."

"Já jen chci, abys věděl, že jestli ti mám odpustit, bude mi to dlouho trvat, abych se přes to všechno přenesla. Opravdu dlouho. Jestli jsi ochotný to vydržet, možná by tu šance byla. Ale jakmile to ještě jednou uděláš, žádná další šance už nikdy nebude."

"D - dobře, děkuju moc, Bex," usmál se na mě a naklonil se přes stůl, aby mě políbil, ale já ucukla opravdu rychle. 

"Žádné polibky."

Bury me » h.s. czPřečti si tento příběh ZDARMA!