Cirkulace - Test lidskosti - DOKONČENO

2. kapitola - Trafo

"Kam mě to táhneš?" mrmle nevrle Patrick a prohrabuje si svoje na krátko střižené zrzavé vlasy, které měl teď na můj vkus střižené moc nakrátko.

"Kaya má problémy. Zase. A já mám hlad, ale to nikoho nezajímá." Otevírám dveře od kafetérky a vítr mi cuchá vlasy. Rozhlížím se po rušné ulici a očima hledám Patrickovo auto.

"Problémy? Nemůžeš bejt trochu konkrétnější?" Frfle Patrick.

"Nemůžu, Kaya mi toho taky moc neřekla." Táhnu ho za sebou a zrychluju krok. V duchu jsem ještě pořád v kafetérce a vychutnávám si rajčatovou omáčku. Všude okolo srší život, ulice je v tuhle odpolední hodinu úplně přeplněná. Někdo do mě vráží, ale Patrick mě naštěstí drží pevně.

"Můžu řídit?" Otevírám dveře od jeho světle modrého Peugeotu a chystám se sednout na místo řidiče.

"A máš ridičák?" Zastaví mě však Patrick, zabouchne dveře a lehce, ale důrazně mě přimáčkne ke karoserii.

Protáčím oči. "Vážně? Zrovna ty mě chceš poučovat o předpisech?"

Nakloní se ke mně a políbí mě. Jeho drsná ruka mě hladí po tváři. Mimoděk zavírám oči. Patrick dokáže být tak.. 

Nevím, jestli jsem ta správná osoba k popisování jeho osobnosti, a to ho znám věčnost.
Každopádně zapojuje do hry i jazyk. Nebráním se.

Někde za námi troubí taxík. Slyším někoho nadávat plynulou španělštinou a koušu Patricka do rtu. Odtáhnu se. Znovu otevírám dveře auta a sedám si na pohodlnou koženou sedačku, která voní tabákem a vodou po holení.

Patrick zapíná rádio a já startuju. Vyjíždím z parkoviště před kafetérkou a nevnímám nic jiného než hlasité dunění reproduktorů a dopravní špičku. Patrick vedle mě si zapaluje cigaretu. Usměju se na něj.

"Na to, že Kaya zase něco zpackala, máš až andělskej výraz ve tváři," mumle Patrick a oplácí mi úsměv.

"Děláš, jako kdybys ji neznal. Někdy si říkám, jestli by to tu vůbec beze mě zvládla." Na semaforu je červená. Zastavuju.

"Nezvládla. A já taky ne."

Kreslí mi prstem na ruku uklidňující obrazce.
Koukám ven z okna, na tu směs barev, pachů a zvuků. Těsně kolem mého ucha proletí špaček od cigarety. Vypláznu na Patricka jazyk.

Zbytek cesty k trafu uběhl téměř beze slov.

Kaya už čekala na bulváru, kousek od trafa, ověšená cinkrlátky a prsteny, ostatně skoro jako vždycky. Vypadala nervózně.

"Kde jste tak dlouho?" vrčí na mě místo pozdravu a objímá mě.

"Promiň, ale ne každej žije jen z drog a kosmický energie jako ty," řeknu sarkasticky a Patrick vybuchne smíchy.

"Haha. Jsi snědl vtipnou kaši?"

"Na obalu psali, že je ovesná, s kousky sarkasmu - tak ji mám nejradši."

Kaya mi propaluje zorničky. "Skončil jsi? Já jen, že by tě mohlo zajímat, kdo leží za trafem ve křoví. Totálně v crashi."

"Zase jsi potkala někoho v Exitu?" Zubím se. "Nemám náladu na trojku. Ale možná, že když řeknu Patrickovi.."

Kaya si povzdechla, protočila oči a vydala se úzkou uličkou mezi budovami k trafu. Patrick vrtí hlavou a pořád se směje. Chytám ho za ruku a jdu za Kayou.

"Ne. Tomu prostě nevěřím."

Stojím za trafem, s Kayou a Patrickem po boku. Ve vzduchu je cítit pach fekálií a okolo hlavy nám lítají mouchy.

"Proč jsi ji nevzala dovnitř, idiotko?" Koukám na Kayu nevěřícně. "Někdo ji tu uvidí a s trafem se můžeme rozloučit."

"A myslíš že jsem se o to nesnažila? Je těžší než půlka tažnýho vola. Můžeš bejt rád že se mi podařilo dotáhnout ji sem dřív, než na bulváru začal čenichat někdo další."

Koušu si nehty a přemýšlím, co dál.
Na zemi ležela Taylor Wendelová, nebo aspoň to, co z ní zbylo. Ve vlasech měla zacuchanou nějakou tekutinu podivný konzistence, co nejspíš nebude mangový džus. Ohrnu nos.

"Tak fajn, já ji vezmu za nohy. Opatrně, ať s ní někde netřísknete."

Když procházíme dveřma od koupelny, modlím se, abych tu sjetou kozu mohl někam položit. Byla fakt šíleně těžká.

"Fajn, dejte ji do vany." 

Hlasitě to duclo, když její tělo dopadlo na dno.

"To by bylo." Patrick si utírá zpocené čelo hřbetem svalnaté dlaně.

Otáčím se na Kayu. "Dostanu vysvětlení?"

Přikývla. "Jasně, ale.. je toho víc, co ti potřebuju říct. Mnohem víc." Na chvíli se střetneme očima, než hodí významný pohled na Patricka, který se mezi tím bavil prohlížením svých prstů, na kterých se leskly kapičky potu.

"Hm. Jasně." Utřel si ruce do kalhot a obejmul mě. "Večer v Exitu?" Ptá se laškovně.

"Jasně.." Zamumlám dřív, než si stačím všimnout, že odchází.

"Zlato?" křiknu za ním ještě.

"Hm?" otočí se.

"Připoutej se." Ušklíbnu se.