Kontrakt čtvrtý - Srdce drápem proklané

4 1 0

 Po Sawaiových zádech přeběhl nepříjemný chlad. V této čtvrti už jednou byl, moc dobře věděl, že neexistuje hodina, kdy by ulice nepřetékala lidmi a sice tu nyní nebylo vidět ani živáčka. Vítr si pohrával s visacími cedulemi na obchodech a pískal si při tom strašidelné melodie, což vytvářelo skutečně nepřátelskou atmosféru. Sawai se rozhlížel kolem sebe, jakoby očekával, že na ně musí každou chvíli něco vyskočit. Když si toho všimla Tsuru, uznale pokývala hlavou.

„Výborně, zlatíčko. Učíš se rychle. Vždy se vyplatí zůstat ostražitý. Ticho pokaždé znamená nebezpečí."

Ta slova vyděsila Sawaie ještě víc. Náhle vnímal to ticho mnohem intenzivněji. A ticho se postupně měnilo v tíhu na jeho prsou. Slyšel tlukot vlastního srdce doprovázený pouze duněním větru. Všichni tři se drželi u sebe a velmi pomalu procházeli liduprázdnou uličkou. Zboží zůstalo nechráněně vystavené na venkovních stojanech, na většině dveří stále visel nápis „otevřeno". Evakuace musela být neskutečně rychlá.

Najednou zaslechli nějaký zvuk a v tu ránu se jim přes cestu zakutálelo šťavnatě rudé jablko. Zpozorněli. Stáli tam a čekali. Zrzavý chlapec netušil, jak se má zachovat, až se objeví nepřítel. K čemu by těm dvěma mohl být asi dobrý? Připadalo mu, že je spíš pouhá přítěž.

Ve svých myšlenkách ani nezaznamenal útok. Viděl až tělíčko, které v plamenech padlo k zemi. Tsuru měla paži nataženou před sebou. Z prstů se jí ještě kouřilo. Sawai si musel zacpat nos, když jej do něj udeřil zápach spáleného masa. Oheň doplápolal. Z nepřítele zbyla jen ohořelá mrtvolka. Tsuru přistoupila k němu a bez jakékoliv známky opatrnosti jej otočila na záda. Oči byly vytřeštěné, ústa otevřená dokořán, vlásky spálené, ale jinak skutečně stavbou těla připomínal malé dítě tak předškolního, nanejvýš mladšího školního věku. Přeci na něm Sawai zaznamenal ještě něco podivného. Kůže toho tvorečka měla velmi tmavé modrošedé zbarvení, přičemž spáleniny na něm byly úplně uhelně černé.

„Zajímavé, co?" ušklíbla se Tsuru až nevhodně vesele. „A podívej na ty odporné žluté drápy... A slyšel si ten jeho jekot? No neříkala jsem to? Na těchto bytostech už vážně nezůstalo vůbec nic lidského."

Sawai stál kamenný jako sloup, nedokázal na to reagovat. Zaráželo ho, jak se k tomu taková dívenka staví. Jemu samotnému se při pohledu na mrtvého Childa dělalo zle.

„Neztrácejte obezřetnost," napomenul ty dva Atsuta. „Tohle byl jenom začátek."

Nemýlil se. Ze všech stran se začali objevovat Childi. Vylézali z těch nejnepatrnějších zákoutí jednotlivých obchodů a krámků. Pohybovali se pomalu jako zmenšeniny zombie z filmů a vrčeli jako smečka divokých šelem.

„Neříkal Kaga, že je to jen malá skupinka?" prohodila Tsuru.

„Situace se očividně změnila," na to Atsuta chladně.

Skupina Childů se rozestavěla dokola kolem nich. Sawai se roztřásl. Polkl naprázdno. Tsuru a Atsuta setrvávali v naprostém klidu. Čekalo se pouze na to, kdo zaútočí první. Tsuru s Atsutou by to rádi přenechali svým primitivnějším protivníkům a ti se nenechali dlouho přemlouvat. Ve vteřině se zapřeli do všech čtyř končetin, mrštně se odrazili a rozletěli se proti těm třem. Tsuru několik z nich sejmula ohnivými koulemi. Dva se vrhli přímo na Sawaie. Hoch neměl ponětí, jak by se jim mohl bránit. Tak pouze pevně sevřel víčka a čekal na hořký konec. Ten však nepřicházel. Cítil jenom, jak mu něco káplo do obličeje. Jakmile otevřel oči, uviděl Atsutu. Dva špičaté proužky látky na jeho oděvu jakoby se změnily v kov, měly dokonce i jakýsi plechový lesk, natáhly se a proťaly bytostem tělíčka pěkně skrz naskrz. Ještě teď z nich kapala krev. Sawai si otřel tvář hřbetem ruky. Krev doletěla až na jeho obličej. Utřel si ruku do trička. Jeho pohled zvážněl. Atsuta setřásl mrtvoly ze svých zbraní. Roztrhla se bitka. Childi ječeli. Umírali v plamenech a pod ostřím Atsutova pláště. Sawai to celé sotva stačil pozorovat. Brzy z celé tlupy přežili jen čtyři Childi.

RATHMORE [POZASTAVENO]Přečti si tento příběh ZDARMA!