LXXV. Čarodějčina pomsta

109 14 6

Název: Čarodějčina pomsta
Žánr: Fantasy
V době hodnocení: 3 části

Úvodem

Lidský strach z neznáma nezná mezí a vrchnost této slabosti ráda využívá. Lena, dcera dvou zesnulých čarodějů, je jedna z mála přeživších, kteří nezemřeli během Velké očisty, při níž bylo vyvražděno a vypáleno mnoho vesnic. Díky Redarovi, pocestnému, jemuž není magie cizí, se dokázala postavit na nohy a naučila se bojovat. Chuť pomstít se vrahům svých rodičů o několik let později ustoupí touze ochránit svou přítelkyni, která, jak se zdá, má velké problémy.

Neznáma - nezná - tohoto nepřímého opakování bych se vyvarovala, jinak myslím, že popisek účel splňuje, čtenáře nalákat dovede.

Mé pocity jsou trochu smíšené, protože se mi z nějakého důvodu zdá, že příběhem nebudu úpně nadšená, přestože slibuje kvalitu, to jen já asi nemám příliš v lásce podobná témata, která na mě v popisku působí trochu jako klišé, přestože jím ve skutečnosti vůbec být nemusí. To je však nepodstatné, takže se raději pojďte se mnou podívat, jak příběh obstál v pevném stisku mých drápů.

K příběhu

Začátek příběhu není nijakým vysvětlením, což já osobně mám ráda, protože se zde nechodí zbytečně kolem dokola, ale autorka hned vtáhne čtenáře do děje a nechává ho, aby si postupně tvořil a upravoval vlastní obrázek o postavách. Nikdy toho neprozrazuje zbytečně příliš ale zároveň ani nenechává člověka tápat po tmě a laskavě mu nabídne drobnou svítilnu, která však odhaluje jen tolik, aby se jeden úplně neztratil.

Pěkně a postupně popisuje dění, nebojí se nám přiblížit povahu posta, ale zároveň je zanechává svému osudu a nechává čtenáře přemýšlet nad tím, co by mohlo následovat. Na druhou stranu však prozradí i něco z minulosti, přestože já bych možná volila trochu jiný styl, záblesk vzpomínek a ne stejný popis, jaký má i u příběhu, jelikož takto to na mě působí trošinku suše, ohledem toho snu například.

Přesto má autorka cit pro psaní a dokáže živě popsat situaci, ale i pocity, což rozhodně dodává na kvalitě. Nesoustředí-li se totiž autor pouze na jedno z toho, vždy to působí uceleněji a já osobně takový styl psaní mám ráda, takže velice chválím.

Dokonce jsem zjistila, že v půlce prvního dílu jsem byla vtažena do děje tak nenásilně, až jsem zapomněla, že bych vlastně měla zapisovat poznámky a musím se přiznat, že mám pouze tři řádečky, což je velice chabé. Zároveň to je ode mne velikou pochvalou, protože jen málokdy mě něco takto zaujme, abych se prostě začetla a odmítla i něco napsat.

Ale občas mi přijde, že to má jaksi rychlý spád, protože za ty tři díly se toho uděje tolik, že to jen stěží pobírám. Je možné, že to je způsobeno délkou jednotlivých dílů, ale upřímně? Mně by ani nedošlo, jak dlouhé jsou, pokud bych neviděla už třetí stranu. Každopádně bych to možná ještě kapánek rozepsala a více se věnovala takovému tomu košatému popisu, který by příběh mohl posunout ještě výš.

Postupně se vše ukazuje, působí to plynule, jen občas to trochu přiskřípne zrak, ale jinak si čtenář ani neuvědomuje, jak pomalu klouže textem a nechává se unášet příběhem. Myslím, že je to dílo propracované, rozhodně si na něm autorka dává záležet a i pro čtenáře je to příjemným relaxem.

Na druhou stranu, nedokázala jsem to úplně prožívat do nejmenších detailů, přestože jsem od toho neměla úplně daleko, jen mě to natolik nelákalo. Možná jsou tu určité rezervy, ale je to na dobré cestě, takže jen tak dál.

Amatérské recenze aneb utíkej, dokud můžeš! 🔚Přečti si tento příběh ZDARMA!