365/17 - 091 - SUBÓTNIK

15 0 0
                                              

1.DUBNA 2017 - SUBÓTNIK

Jako táta (Jan Blazej)

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Jako táta (Jan Blazej)

Náš táta nosí montérky;
je na nich olej a prach.
On je, panečku, z úderky
a dělá na třech mašinách.

Já budu také úderník,
do továrny s ním půjdu;
jako on dělal na strojích
a nejmíň na třech budu.

Pracovní soboty byly dříve obvyklé. Budování socialismu si vzalo za svůj cíl neutuchající radost z práce a tak u nás platilo od 50.let pravidlo střídání pracovní/nepracovní soboty. 

I v ostatních zemích východního bloku se tato radostná tradice držela, a dokonce  jich bylo i mnohem více než v Československu, jednalo se o tzv. subótniky.

I já si zažil dnes vele pracovní sobotu. Od šesté hodiny na nohou, ve snaze odpracovat maximum jak pro veřejné blaho, tak i pro to domácí soukromé, kde jsem nechtěl po návratu z práce nijak polevit v úsilí.

Večer mi nedalo, když jsem zlámaný usedl k notebooku, abych si nevzpomněl právě na pracovní soboty. Dokonce jsem i hledal historii tohoto bizardního opatření. A našel jsem i specialitku, která sedla svým obsahem na můj dnešní den.

Leninský subótnik (případně voskresnik) je specifický pojem, který na mne vyběhl hned na první dobrou na internetu. Pracovní sobotě se podobá sice jen zdánlivě, ale právě jeho výklad k dnešku neskutečně pasuje: "Šlo o „dobrovolně povinnou" neplacenou práci nikoli v řádném zaměstnání, ale v domovské obci, zpravidla při úklidu, rekonstrukci veřejných budov či škol a podobně.

Potud podobnost úžasná. Wikipedie pak ještě doplňuje: "Leninskému subótniku se spíše než pracovní sobota podobá AKCE Z".

Jo, jo, jo. Mohu ulehnout s pocitem dobře odvedené práce. Prožil jsem si svůj subótnik, možná i částečně svou akci Z. O to víc se těším teď na zítra, na neděli plnou nedělání...

365/17Zde žijí příběhy. Začni objevovat