Kontrakt třetí - Přísaha věrnosti vrahu

6 1 0

 Na první pohled bylo zřejmé, že se nacházejí v rozlehlé dílně. Ovzduší páchlo olejem, kovem a naftou. Po zemi se povalovaly šroubky i obrovské šrouby, matičky a všelijaké nástroje, které Sawai ani nedokázal všechny pojmenovat. Uprostřed toho chaosu postávalo pár věcí, které vypadaly jako vynálezy, přesto se Sawai neodvážil ani typovat, k čemu ve skutečnosti slouží. Na stolech ležely další, rozdělané i dokončené, všechny pohromadě. Několik z nich Sawaiovi tak trošku připomínaly zbraně. Dost možná to doopravdy zbraně byly. Hoch se neubránil úsměvu, když u většiny vyšších strojů viděl postávat vysoké štafle, zároveň však Shoina obdivoval. Nenechal se omezovat svým handicapem a dokázal neuvěřitelné věci, přeci jen to všechno, co se tu vyskytovalo před Sawaiovýma očima, byla jen a jen Shoinova práce.

„Pane trpaslíku," zavolala Tsuru.

Sawai považoval přezdívku, kterou Tsuru pro Shoina zvolila za dost nedůstojnou, i když to byly vlastně všechny její přezdívky.

„Slečno Tsuru, rád vás tu vidím!" vykřikl Shoin, který se právě objevil zpoza jednoho stroje. Doběhl k dívce a popadl ji za ruku. „Pojďte, pojďte! Chci, abyste si něco vyzkoušela." S těmi slovy Tsuru odtáhl. Sawai se pomalu vydal za nimi. Zašel za jeden stroj, kde uviděl Tsuru a Shoinem stát u jednoho stolu. „Zkuste ji zvednout. Není tak těžká, uvidíte."

Tsuru přikývla a popadla zbraň, která ležela na stolku. Okamžitě ji váha zbraně stáhla k zemi. „Vždyť ta musí vážit celé tuny," zanaříkala.

„Omlouvám se," povzdechl si Shoin a jednou rukou zvedl zbraň zpět na stůl. „Budu ji muset tedy ještě o něco zlehčit."

„Co to vlastně přesně je?" zeptal se Sawai, kterého si do teď Shoin vůbec nevšiml.

„Sawaii? Víš... to je obyčejná střelná zbraň, kterou jsem sestavil. Nic světoborného. Jestli tě zajímají mé vynálezy, mám tu pro tebe zajímavější kousky," zasmál se malý muž.

„Popravdě jsme se Sawaiem přišli, abyste se mohli blíže seznámit," namítla Tsuru, která nikdy nebyla z Shoinových vynálezů zrovna naměkko.

„Ale mě to zajímá," namítl Sawai. „Co třeba to, jak jste použil před školou? To mě zaujalo."

„Ty myslíš tohle," přikyvoval Shoin a v hromadě věcí opřených vedle stolu našel onen červený japonský deštník. „Na první pohled obyčejný deštník, ale ve skutečnosti se jedná o silný štít. Sáhni, je to kov. Nic na světě ho neprorazí."

„To je paráda!" jásal Sawai. „Takže..." zamyslel se. „Ty jsi tady v agentuře vynálezce? Vyvíjíš pro agenturu zbraně?"

„Přesně tak. Miluji tuhle práci. Je to celý můj život."

„Víte, já vás skutečně obdivuji. Je neuvěřitelné, co všechno dokážete, pane Isozaki."

„Nemusíš být tak zdvořilý. Navíc... jsem sotva o dva roky starší než ty, tak nemusíš být tolik zdvořilý. Jsem Shoin a byl bych rád, kdybys mě tak oslovoval," zazubil se mužík přátelsky.

Sawai se usmál a přikývl. Vídal občas lidi s tímto postižením v televizi, ale to už byli dospělí lidé. Na Shoinovi si Sawai uvědomil, že tohle je něco, co se s těmi lidmi táhne celý život. Vzhledem k Shoinovu mládí jeho obdiv ještě vzrostl. Už v tak nízkém věku se dokáže poprat s osudem a jít si za tím, co ho baví a naplňuje.

„Vážně tě obdivuju," zopakoval Sawai dojatě.

„Zas to takhle neber. Jsem stejný jako všichni ostatní. Pojď, něco ti ukážu." Shoin zavedl Sawaie k oknu, u nějž postával dalekohled.

RATHMORE [POZASTAVENO]Přečti si tento příběh ZDARMA!