Byl to zrovna horký líný letní den a já procházel ztichlým městem, dokud jsem odkudsi neuslyšel smích. Otočil jsem se za tím krásným zvonivým zvukem a uviděl to nejkrásnější stvoření na světě, krásnou dívku v modrých šatech, s blonďatými vlasy, která pobíhala po upravené zahrádce a kochala se květinami rozličných barev... Okamžitě jsem zatoužil znát její jméno, až se odněkud ozvalo ,,Flower! Pojď už domů!". Flower... Jak překrásné jméno pro překrásnou dívku, pomyslel jsem si. Nemohl jsem od ní odtrhnout pohled, byla tak překrásná! Pohazovala dlouhými vlasy a dál poskakovala po zahradě... Potom ale zaběhla do domu, v tu chvíli jsem si uvědomil, že tu už nějakou dobu stojím a pozoruju něčí zahradu, rychle jsem se rozběhl a pomocí zvonku zjistil její příjmení, Flower Blooming... Její rodiče asi mají smysl pro humor, pousmál jsem se nad tím a vyrazil směr domov. Když jsem konečně doklopýtal domů, posadil jsem se okamžitě k notebooku a vyhledal na Facebooku jméno Flower Blooming. Takže milé Flower je sedmnáct, má mladší sestru a chodí na střední školu... Na střední školu kam budu po letních prázdninách nastupovat. Jak jen je možné že jsem takový klikař? Rozlil se mi po těle příjemný pocit štěstí. Uvidíme se již brzy krásko... Proběhlo mi hlavou při pohledu na její profilovou fotografii.
Každý den, po zbytek léta, jsem chodil tou stejnou trasou a doufal že jí potkám, ovšem nikdy už jsem jí nezahlédl pobíhat po zahradě.Bylo to ten rok poprvé co jsem se těšil do školy, odpočítával jsem dny do konce prázdnin, dokud jsem ji znovu neuviděl... Ona... Šla s nějakým klukem! Nemohl jsem tomu uvěřit., prostě nemohl! Byl to takový namachrovaný frajírek, který by se hodil tak akorát pro nějakou děvku... Moje Flower přeci není děvka!
