Wolf's Friend

Kapitola I

Úvod

Ahoj, mé jméno není nějak důležité, jsem obyčejní kluk v obyčejném městě s dvěmi mimořádně výjimečnými kamarády kterým je 17 stejně jako mě Jacob a Katrin. Katrin je nejstarší a je jako naše starší ségra teda krom pro Jacoba ten ji má rád už od mala co se znají tak jako mě, všichni žijem v tomhle hrozném městě kde jsou samý zbohatlíci, zkorumpovaná policie a naprosto šílený útoky zvířat.
Vítejte v - Beacon Hills -

-Město zlých snů-

Po škole.

Je po škole a já zrovna dorazil domů, stojím na chodbě a začala se mi motat hlava "půjdu si lehnout, necítím se zrovna nejlíp" šel jsem do pokoje, a lehnul jsem si na postel a usnul.

O několik hodin později.

Vzbudil me hlasitý vrzající zvuk dřevěný podlahy.

"Co to sakra je?!?"

Posadil jsem se na postel a ve dveřích stáli Jacob a Katrin jako kdyby něco důležitého chtěli,

("Vešly a zavřeli za sebou dveře")

hnedka co jsem vstal a podíval se na čas tak jsem upřel zrak na ně,

-co tu děláte?"Zeptal jsem se.

Hned na to Katrin začala mluvit.

-No chtěli jsme se te zeptat jestli  nepůjdeš s námi?-

("Pomalu se Po-otevřeli dveře.")

Všichni jsme se podívali na dveře ale
Nikdo nevešel.

"Ostatní nevypadají jako kdyby někoho čekali"řekl jsem si.

Všichni jsme stáli a zírali směrem na dveře. Za dveřmi jsme slyšeli hluboký vzdychání a vrčení.

"Že by se do baráku dostal pes nebo vlk? Ne, to není možný to by jsme přeci slyšeli jak vešel do baráku a vlky už tu 60 let nemáme" pomyslel jsem."

Nikdo z nás neměl ani ponětí co by za nebezpečí se mohlo nacházet za těmi dveřmi. V tu chvíli nebojácná zároveň hloupá Katrin přikročila směrem k dveřím

"Každý kdo zná horory ví že za zvukem který nevíš odkud jde nebo kdo ho dělá nemáš chodit" ale co už.

když pomalu kráčela ke dveřím, dřevěná podlaha vrzala, já a Jacob jsme ztuhli a jen tam tak stáli, Katrin už otevírala dveře do chodby táhnoucí se až k východu z baráku.
Z kuchyně se ozval zvuk hrnců který máme pověšení nad linkou.

"když jsem se předtím podíval na hodiny bylo 19:35, teď když koukám tak je 00:05 večer a venku není tma, to je divný."

Vykročil jsem za Katrin k chodbě.
Když jsme s Katrin procházeli chodbou směrem ke kuchyni,
která je hned v prvních dveřích vpravo, kousek od mého pokoje tak všechny zvuky přestali, hrnce se najednou přestali hýbat takže už o sebe nemlátí, podívali jsme se na sebe a oběma nám bylo jasný že něco není v pořádku.

Zamyslel jsem se a koukal okolo sebe co bych mohl vzít na sebeobranu. hned vedle dveří od kuchyně které byli zavření byla baseballová pálka, od mého otce kterou mi dal k 13 narozeninám.

"Vidíš tati aspoň k něčemu ji teď využiju"

pousmál jsem se. Stáli jsme před dveřmi do kuchyně kde bylo naprosté ticho tak jako v celým baráku, Katrin se podívala směrem zpátky ke dveřím od mého pokoje

"proč se kouká za mě? Jasně, není tu Jacob".

S Katrin jsme se podívali do očí a řekla,

- Vždyť byl za námi kde je?

Na to jsem odpověděl.

- Jak to mám asi vědět šel jsem hned za tebou ani jsem nevěděl že nejde za námi.

oddejchl jsem si a řekl trošku nahlas

- Jacobe?

("Čekali jsme 10 vteřin")

Neozval se, tak jsem zavolal znovu trošku hlasitěji

-Jacobe?!

("Po 15 napínavých vteřinách ticha")
"Prásk. rana jako kdyby někdo spadl na dřevěnou podlahu."