Sám za sebe

29 2 0


Když láska odešla ze srdce mého

když ho opustil ten zbytek citů, co ve mě zbyl

když jsem si vážila už jen svého

nestal se ze mě člověk, co bude horší a byl.


Vlastně vše zůstalo nastejno

žádná velká změna

nikdy ve mě nebylo citů plno

protože... co s nima?!

Já jsem radši snila...

v duchu, pro sebe, dívala se na nebe

a sledovala, kdo na to dojede

že se baví moc důvěrně.


Nesmutním pro lásku, pro nějaké ty city

neříkám zbytečně tyto věty

prostě říkám si

a je to k věci

jestli jsou podstatné tyto kecy

že ke štěstí přátelé potřebujeme

a bez nich se nikam nedostaneme

že pocit naplnění neprožijeme

pokud lásku druhých nepociťujeme.


A já říkám, co když tohle nepotřebuji

i přesto všechno štěstí pociťuji

stále se vpřed posunuji

a s ostatními se nezdržuji.

Nechci, aby mě lidé obdivovali

za to jaká jsem

já jenom v nich potřebuji

pocit méněcennosti probouzet.


Kdy konečně otevřou oči své

a pochopí, že za ně nikdo bojovat nebude

a pokud se budou spoléhat na přátele

budou těmi, kdo bitvu prohraje

a tak to je

ten kdo kope jen za sebe

automaticky jde do nebe

a je tím, kdo se naposled směje

je mu jedno, co se okolo děje

protože vždy s nadšením vyráží do boje

vyzkoušet nové obranné postoje

a slovní náboje

silnější než opravdové zbraně

těmi zasahuje slabší okolo sebe

a s pokřikem ,,hrrr na ně''

i přes úrazy do konce bojuje.


Měli by pochopit, že takto to nepůjde

kdo myslí na druhé, daleko nedojde

nemyslím černě, tohle fakt pravda je

a nejspíše jiné už to nikdy nebude.


Přes všechny ty zápory

život za to stojí

dnes už není svět

pro ty, co se bojí.


A tak ti dávám sílu

dosáhnout toho svého

zbav se všeho zlého

odhoď všechnu tíhu

a život žij dál

bez toho, aniž by ses něčeho bál.

Trocha poeziePřečti si tento příběh ZDARMA!