5. díl

787 62 7

"Faith ?", zašeptal při chůzi po schodech do obýváku, kde už jistě čekala Georgia. 
"Hm", zamumlala pod nosem.  "Víš že tě teď musím políbit, aby nám věřili?"
Zalapala po dechu, ještě se ani nevzpamatovala z předchozí bitvy s jejím spodním prádlem a teď ho bude muset líbat. Nakonec ale přikývla, protest by ji byl stejně k ničemu.
"Tady jste", naklonila Georgia hlavu na levou stranu. "Slyšela jsem z hora menší hluk", zachichotala se.
"Faith nemohla najít pár věcí, tak jsem ji pomohl, viď miláčku?", obmotal své ruce okolo jejího pasu a naklonil k ní hlavu tak, aby ji mohl políbit. Donuceně se usmála, zatím co své ruce položila na jeho krk. Jeho měkké rty pasovaly do těch jejích jako puzzle, ten tlak, který cítila, byl k nezaplacení. Nemohla říct, že se ji to nelíbilo, jen ji bylo nepříjemné cítit na sobě páry očí, které ještě k tomu patří její rodině. Pomalu se od něj odtáhla, i když nerada. Teplo na jejich rtech pořád cítila.
"Skvělé, pojďme si sednout na pohovku, Harry nám o sobě něco musí říct", prohlásila její matka a poupravila si svůj uhlazený drdol. 

"Tak Harry, co pracuješ ?", zeptala se. Harry polkl, přičemž se koutkem oka díval na Faith, jakoby čekal, že má záložní plán.
"Uh, já jsem," poškrábal se na zátylku. "Jsem pekař", dořekl svou větu a Faith vybuchla v nezastavitelný smích. "Jsi v pořádku ?", nechápavě se podívala na svou dceru.
"Umm, jistě mami, já jen, vzpomněla jsem si  na jednu naši společnou vzpomínku, co se nám stala v pekárně", zahihňala a svou tvář schovala do dlaní, doufajíc, že už nebude mít další otázky.
"Ach tak", zakroutila hlavou.
"Jak jste se vůbec vy dva poznali ?", Barbara se sladce usmála.
Do prdele, pomyslela si Faith. Očima mrkala na Harryho a proklínala se, proč ho na tohle nemohla připravit.
"V pekárně, kde pracuji, Faith chodila každý den, tak jsem ji jednou oslovil a bylo to", zaculil se na ni, choval se jako by se tak stalo. Možná by i byla radši, kdyby se takto potkali i ve skutečnosti.
"Děti, vy jste spolu tak rozkošní", rozplývala se Gergia.
"Jdeme si s Harrym lehnout, ta cesta nás unavila víc, než jsme si mysleli", pronesla Faith, přičemž se Harry drze usmál.

"Jak tě tak rychle napadlo to, jak jsme se poznali ?", zeptala se Faith, ležící na manželské posteli.
"Typická love story, sračka na pár vteřin", odfrkl, než se snažil probojovat k ní na postel. Pokrčila svá kolena a už už se chystala vstát, Harry ji však stáhl dolů, takže se rovnováha jejího těla snížila. Mírně zapištěla, ale ani to ho nedonutilo ji pustit, své svalnaté ruce měl stále obvázané kolem jejího trupu. Její tvář byla otočená k té jeho, oba si navzájem prohlíželi každičké rysy toho druhého.
"Jsi krásná, víš to ? Nechápu, jak někdo jako ty, mohl čekat tak dlouho", prstem zastrčil neposedný pramínek vlasů. Začervenala se a svou hlavu schovala do polštářů, což dělala pokaždé, když se styděla, nebo byla nervózní.
"Harry, tady to už nemusíme předstírat", zamumlala do přikrývky, lichotky byly jedna z jejich slabých stránek.
"Co když to nechci předstírat?", nastalo ticho. Buď si Harry uvědomil co řekl, nebo to je vážně trapná chvíle.
"Jdu do sprchy", prohlásil, když se nedočkal žádné odpovědi. "Druhé dveře vlevo"
Přikývl, než ze své tašky vytáhl obyčejné boxerky a světle modrý ručník. "Příjdu"
Faith se převalila ze strany, až se nakonec uvelebila uprostřed postele.  Harryho slova ji uvízla v hlavě. Co když to nechci předstírat ?
Nemohla se ubránit malému úsměvu na její drobné tváři.
"Můžu dál ?", za dveřmi se ozýval ženský hlas. "Jistě",  zkřížila své nohy pod sebe.
Do pokoje vstoupila Barbara, její ruce byly propletené a nervózně si hrála s palci.
"Viděla jsem Harryho, jak šel do koupelny, tak jsem si řekla, že mezitím si popovídáme, jako ségra se ségrou", upřímně se na ni usmála. Faith poklepala na hedvábnou přikrývku, čímž ji pobídla, aby si sedla blíž k ní.
"Jen jsem ti chtěla omluvit za věčné připomínky, když jsi u nás ještě bydlela. Od té doby, co jsi odjela, toho den co den lituji", měla sklopenou hlavu. Bylo vidět, že ji to opravdu mrzí, proto ji pohladila po zádech a přitáhla blíž k sobě. "To nevadí Barb, ty přece víš, že se na tebe nezlobím"
Rty její sestry se zkroutily do jemného úsměvu a svůj kašmírový svetr si přitáhla blíže ke dlani.
"Díky. Mimochodem, moc vám to s Harrym sluší, je to kus", její zvonivý smích se ozýval po zdech jejího pokoje. Faith do ni mírně šťouchla, věděla, jak křehká někdy byla.
"To je", skousla svůj dolní ret. "Vám s Victorem taky. Pořád studuje na chemika?"
"Ano, jen si nejsem jistá, jestli ho to pořád baví, znáš jeho rodinu", stiskla své rty. Chápavě přikývla. Rodina Victora byla v celku zvláštní, Victor si nic nevybíral, dokonce jeho školu mu vybrali oni. Vlastně by se ani nedivila, kdyby mu vybrali i snoubenku.
"Ale zpátky k tobě. Už jste to s Harrym, no, víš co?", zašklebila se. Faith nadzvedla obočí, dobře věděla, co tím myslí. "Co ? Bože, ne!"
"No tak, Faith, je ti už 23, někdy to musí přijít", zasmála se. Kdybys jen tak věděla, Barb, pomyslela si.
"Když jsem o tom tak přemýšlel, to černé prádlo bys mi někdy mohla ukázat na sobě", slyšela jeho tlumený hlas z chodby. Srdce ji poskočilo a červeň se ji dostala do tváře.
Barbara se hlasitě rozesmála, nejspíš ji muselo tohle přijít vtipné, vzhledem k  předchozímu rozhovoru.
Když Harry vešel do pokoje, jeho oči kmitaly zmateně po Faith a její sestře, pořád dokola.
"N-nevěděl jsem, že jsi tu", pohlédl na Barb, která se snažila nesmát. "Myslím, že vám nechám trochu soukromí", popotáhla si svůj svetr k polovině stehnům, než se naposledy usmála a odešla.
"Jsem kretén, promiň", ukázal své ďolíčky, které byly roztomilejší snad než ta videa koček, které mňoukaly do rytmu vánočních písniček.
"V pořádku, jdu do sprchy", snažila se udržet vážný výraz, který se ji jaksi nedařil. Přikývl a své mokré kudrlinky podivně protřepal.

Harry byl už nijakou dobu zabalený v měkké peřině, čekajíc na Faith. Když uslyšel její kroky, natočil hlavu ke dveřím tak, aby ji viděl. I přesto, že byla tma a viděl jen její štíhlou postavu ve tmě, mohl usoudit, že je nádherná. "Lehni si už", jeho hrubý a chraplavý hlas ji lekl, celou dobu byla v domnění, že spal. "Už jdu"
Pomalu své nohy zakryla přikrývkou, pořád si však od něj držela menší odstup. "Ta postel je velká i pro dva, proč jsi na kraji ?", natáhl k ní pravou ruku, čímž si ji přitáhl blíže. Svou hlavu položil na tu její, vůně meruňkového šampónu ho uklidňovala. Kdyby je teď kdokoliv viděl, řekl by si, že jsou zamilovaný pár.
"Doufám, že víš, to s tím prádlem jsem myslel vážně", zamumlal. "Bohužel. Budeš si muset počkat", řekla tiše a cítil, jak se její rty zvedly. "Dobrou noc, Faith",  vtiskl ji polibek do vlasů.
"Dobrou noc", zavrtěla se.

Tenhle díl mám zatím ze všech nejradši :3  Co si myslíte o Barbaře? Není zas tak špatná, ne ? :)
Vpravo jsem přiložila fotku Faith, jak si ji představuji. (Emilia Clarke)
Znovu děkuji za votes&comments ♡

Take My InnocenceRead this story for FREE!