forty - five - we haven't...

3.1K 226 6

"Tady se hezky posaď, princezno, posaď se," zašeptal Harry, když mě zavedl do moderního lékařského pokoje londýnské plastické chirurgie a usadil mě na bílou koženou pohovku. "Dáš si čaj nebo kávu? Chceš džus?"

"Ne ne, děkuji, jen tu na tebe počkám, dobře?" usmála jsem se na něj a dala si nohu přes nohu, zakousla jsem se do svého spodního rtu. 

"Budu tu s tebou," zamumlal a posadil se vedle mě, stáhl si mě na svůj klín a odrhnul vlasy z mé šíje, políbil mě na ni. 

"Někdo přijde," zakňučela jsem a sesunula se z jeho nohou. "Někdo přijde a uvidí nás, to nemůžeme, Harry. Tady ne."

"Neboj se, miláčku, nikdo tu kromě sester není - dva doktoři jsou na poradě a ten třetí doma, sestry by si nedovolily vkročit sem bez zaklepání, nemusíš se bát, že by na to někdo přišel - i když mně by to nevadilo."

"Ale tvé ženě by to přece vadilo, no ne?" zeptala jsem se ho. "Nebo ne?"

"Možná by jí to vadilo, kdyby přišla o prachy, ale jinak ne," usmál se na mě a chytl mou malou dlaň do té své, mazlil mou pokožku palcem. 

"Harry?" oslovila jsem ho po chvilce.

"Hm?" zamručel a podíval se na mě, usmíval se, ale nebyl to upřímný úsměv.

"Můžu se tě na něco zeptat?" zašeptala jsem skoro neslyšně a nervozitou se zakousla do vnitřní strany své tváře. "Prosím?"

"No, jo," pokrčil rameny a políbil mě do vlasů, přitáhl si mě k sobě a mazlil pokožku na vnitřní straně mého stehna, které bylo zahalené bílými punčochami. "Ptej se."

"Jak to je? Jak to máš s tvojí ženou?" zeptala jsem se ho a podívala se nahoru na něj, díval se na mě svýma nádhernýma zelenýma očima.

"Jako co myslíš?" zamumlal a hlasitě polkl. 

"No...Prostě jak to spolu máte, jestli-"

"Myslíš, jestli se máme rádi?" ujasňoval mou otázku a já jen pokývala hlavou. 

"Jestli na to nechceš odpovídat, tak...Já vím, nic mi do toho jen není, já jen...Jen bych to chtěla vědět, nezlob se. Ale vím, že se o to nemám starat, tak jen-"

"Ne, samozřejmě to musíš vědět," usmál se na mě a stále se na mě díval, dotýkal se vnitřní strany mého stehna. "Opravdu jsem ji miloval, když jsme se brali. Měli jsme obyčejný úřední obřad, nechali jsme se oddat a nikomu o tom skoro neřekli. Jen jsme chtěli být spolu. Jenže pak jsem zjistil, že ji nemiluji tolik, jak bych ji asi milovat měl. Nepřitahovala mě, nezajímala mě, nedělala nic, co bych chtěl - ona  vlastně nic neumí, jen šukat s jinými chlapy, víš?"

"To je mi líto, Harry," vyjádřila jsem svou lítost. "A to...Je to teď soukromá otázka, intimní, já jsem se jenom chtěla zeptat, jestli-"

"Myslíš, jestli spolu spíme?" zasmál se a podíval se na mě, přikývla jsem a jeho úsměv trochu pohasl. "Co bys řekla?"

"No...Vzhledem k tomu, že je hodně krásná a hubená, řekla bych, že jo...Stacey mi vyprávěla, že je prý moc krásná, já nevím, ale řekla bych, že jo," pokrčila jsem rameny a byla na rozpacích. "Ale nevím."

"Nespali jsme spolu už půl roku, je to tak frustrující, tak mi to chybí, ale nechci na tebe spěchat, jsi tak křehká malá princezna," zašeptal do mého ucha. "Moje malá princezna."

-

fact 6: Pokud bych si mohla vybrat jednoho klasického skladatele, byl by to určitě Mozart.

Bury me » h.s. czWhere stories live. Discover now