forty - four - visiter.

3K 233 21

Bylo asi 1:45 p.m, když jsem nastupovala do metra na naší stanici a chytila se tyče, prohlédla jsem se v odrazu v okně - mé růžovoučké šaty s límečkem byly hezky urovnané a mé punčochy pořád tak hezky bílé. Zakousla jsem se do svého rtu a hlasitě vydechla, vytáhla jsem svůj mobil.

"Ve dvě na tebe budu čekat před vrátnicí. H. xx"

Usmála jsem se sama pro sebe a jen čekala, až budeme v centru a já budu moct vystoupit. I když musím uznat, že v tuhle hodinu moc lidí nejezdilo, všichni chodili z práce až o hodinu později a tak jsem si svou cestu celkem užívala - sedadla byla zabraná, ale alespoň se na mě nikdo netlačil. A já se snažila zabavit nějak jinak, než pozorovat ostatní lidi v metru - takhle to v Londýně dělal každý, pokud zrovna netelefonoval nebo si nečetl noviny. 

Vystoupila jsem o deset minut později s přestupem a ihned se vydala ze stanice na ulici, mířila jsem širokou čtyřproudou silnicí směrem k městské nemocnici, kde na mě měl čekat Harry. 

Postavila jsem se před tu stavbu a rozhlížela se, všude bylo plno lidí a zmatku, já hledala mezi těmi davy vrátnici a když jsem ji konečně uviděla, ihned jsem se k ní rozešla a hledala Harryho, ale byla jsem z toho hluku stále trochu zmatená. 

"Oh, miláčku, tady jsi," slyšela jsem jeho hluboký hlas a otočila se, Harry stál za mnou.

Měl na sobě bílé lékařské kalhoty, bílou košili a bílý doktorský plášť, na kterém visela jeho kartička se jménem. Vlasy měl v drdolu a usmíval se na mě, v jeho očích jsem mohla vidět, jak se na mě těšil a mohla jsem v nich vidět radost, že mě konečně vidí  byl to den odloučení, ale oba jsme to nesnášeli - čím déle jsme spolu byli, tím naše nenávist k odloučení rostla.

"Ahoj, Harry," usmála jsem se na něj a zakousla se do svého spodního rtu. 

"Moc ti to sluší, zlato, tak pojď," zamumlal a pohladil mě po vlasech, sjel na můj pas a vedl mě dovnitř do nemocnice, kde jsem okamžitě cítila vůni povrchové desinfekce. "Končím za hodinu, potom si někam zajedeme, můžeš být se mnou na lékařáku, ale potom si budu muset někam odběhnout."

"Oh, dobře, to nevadí," přikývla jsem a usmála se, Harry mě chytl za ruku a vedl mě k výtahu  k našemu překvapení nikdo jiný nenastupoval, za což jsem byla vděčná - nesnáším hodně lidí v malém prostoru. 

Harry se na mě otočil a prohlédl si mě, šel ke mně a já cítila jeho teplý svěží dech na mé tváři, hlasitě jsem polkla a dech se mi zasekl až někde v krku. 

"Ošukal bych tě hned tady, ty růžové šaty jsou tak sladké."

"Harry," zasténala jsem do jeho rtů předtím, než konečně přitiskl své rty na ty mé, líbal mě, bylo to pomalé jako kapání medu a já to milovala, jak se jeho jemné růžové polštářky jemně otíraly o ty mé, byla jsem jako v nebi, když tohle dělal. 

Milovala jsem opravdu všechno, co dělal.

-

fact 5: Jsem ta holka, které všichni píšou, jen když něco potřebují. A mrzí mě to.


Bury me » h.s. czPřečti si tento příběh ZDARMA!