365/17 - 056 - SPORTOVNÍ NIRVÁNA

14 1 0
                                                  

25.ÚNORA 2017 - SPORTOVNÍ NIRVÁNA

SPORT je můj život! Provází mne díky mým rodičům od útlého dětství

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

SPORT je můj život! Provází mne díky mým rodičům od útlého dětství. Zažil jsem s ním strašně moc nádherných zážitků coby aktivní sportovec. Měl jsem to štěstí zažít nádherné zážitky i coby sportovní funkcionář. Včetně těch s maximální hrdostí státní reprezentace na světových šampionátech se lvíčkem na prsou.

Ke sportu vedu od malička i obě své dcery. Se ženou občas vedeme dialogy na téma obrovské náročnosti a sebeobětování veškerého volného času ve prospěch sportu. A bez přehánění je to někdy extrémně náročné nejen na psychiku, ale i na fyzickou výdrž.

Po všech útrapách, vstáváních za časných ranních hodin, změnách programu celé rodiny, stovek kilometrů naježděných po vlastech českých a po všech neskutečně únavných čekáních na ten jeden jediný běh ze všech je jakýkoliv úspěch a radost neskutečnou satisfakcí!

Samozřejmě nebylo by úspěchů, kdyby nebyl talent a srdce sportovce na správném místě. Nebylo by úspěchů, kdyby nebylo obětování okolí ve prospěch sportovního vyžití od tréninků počínaje po závody, které mají přednost před dovolenou, výletem, či volným časem zbytku rodiny. Nebylo by úspěchů nebýt zapojení babičky Zdeny. Nebylo by úspěchů nebýt obrovského štěstí na neskutečnou partu lidí, skvělý oddíl AC Čáslav a trenérky Jany Červenkové.

Mohl bych psát několik kapitol o náročnosti atletiky a toho co dcera Andulka pro své sportování je ochotna obětovat. Je pravděpodobné, že v dalším průběhu roku ještě další a další věty o sportu přidám. 

Dnešním dnem však píšu coby rodič další kapitolu, kdy zažívám radostné opojení a hrdost z dosaženého sportovního výkonu a úspěchu. Opět se dotýkám pomyslné SPORTOVNÍ NIRVÁNY - a zkuste mi někdo říct, že byste se cítil jinak, kdyby vaše dítě milovalo sport jako vy sám a kdyby ušlo takovouto cestu - tak tedy dcera Anička:

- ve 13 letech premiéra na mítinku dospělých a první výhry v 2.lize žen

- ve 14 letech účast v extralize dospělých

- v 15 letech premiéra na Halovém MČR žen a tam? 8.místo - sic pátnáctiletá, tak 8.nejlepší v ČR!

- v 16 letech bude za rok co? A co roky další?

Pomíjím tituly Mistryně republiky v žákyních, Olympijské vítězky z Olympiády dětí a mládeže, vicemistryně ČR dorostenek a držení spousty rekordů. Medaile jsou krásné, ale pomíjivé. Jednou budu na tohle vše vzpomínat. Třeba obklopen dalšími medialemi, třeba ještě cennějšími a nebo obklopen jen vzpomínkami na zážitky z let minulých. 

Dnes vím o poznání víc než kdy jinsy, že i kdyby nikdy další jiný úspěch nepřišel, tak to co jsem já a moje rodina obětovali, je už nyní odměněno několikrát  - a to obrovskou SPORTOVNÍ NIRVÁNOU!

365/17Zde žijí příběhy. Začni objevovat