365/17 - 051 - HARRASHI

18 1 0
                                              

20.ÚNOR 2017 - HARRASHI

Jednapadesát! To je dílů! Asi by nebylo až tak "zázračné", že jsem dotvořil padesát jedna kapitol své veleknihy, jako spíše to, že se mi daří psát každý den jednu kapitolu

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Jednapadesát! To je dílů! Asi by nebylo až tak "zázračné", že jsem dotvořil padesát jedna kapitol své veleknihy, jako spíše to, že se mi daří psát každý den jednu kapitolu. A to už padesát jedna dní v kuse.

Nedávno jsem o tom přemýšlel. Já zatím držím, ale co moji čtenáři? Vydrží to oni? Je to vůbec lákavé každý den čekat na novou a novou kapitolu. Kupodivu je jich už docela dost, kteří mi potvrzují, že je pro ně každý den s "vodpadem" už nedílnou součástí a skoro rituálem, který nesmí v jejich harmonogramu chybět.

Dnes se mi přiznala další milá a dobrá duše, "skorojaponská" přítelkyně Iwabushi Harrashi, že čte pravidelně. Udělala mi tím velkou radost. Nejen to, že má výdrž mé plky číst, ale i to, že dokázala citovat části textu z předchozích kapitol. A to slovo od slova. 

"Jako autor se vrývám do pamětí. Za chvíli asi budu v čítankách," zasnil jsem se v okamžik, kdy jsem pokládal telefon a přistihl sám sebe, jak se blaženě usmívám. Né nad čítankou, ale nad slovy mé milé "skorojaponky".

Ono se to nezdá, ale jsou drobnosti v tom každodenním shonu, které člověku obrovsky zvednou náladu. Dnes to dokázala právě i Harrashi. Pár vět vyřčených do telefonu a najednou, jak kdyby den dostal jeden velký pozitivní impuls. 

Vybavil jsem si naše společné roky v práci. Zážitky ze společných akcí, víkendů, z letních táborů plných smíchu a pohody. A také jsem se i lehce pousmál nad faktem, že její civilní jméno je úplně jiné, zatímco já ji mám nejen v telefonu už navždy uloženu coby Harrashi. Překřtil jsem ji kdysi dávno z minutu na minutu a ono se to chytlo nesmazatalně. A platí to už tolik let...

Někdy je den složitý pro množství starostí, které člověka obklopují. Práce vás užírá. Trápí věci nedokončené či nepovedené. A někdy pak nabídne malý jakoby obyčejný zážitek a ejhle, den i přes veškerou náročnost, jako kdyby byl plný slunce a modrého nebe. Jako kdyby všechny neduhy někam zmizely.

Ne každý má to štěstí a prožívá dny plné pozitiv. Já mám teď výrazně lepší období a i vekou kliku na své nejbližší okolí. O víkendu to byl KAMARÁD, potom sportovní radost dcery a dnes? Stačila malá telefonní chvilka. Více takových dní... Viď, HARRASHI?

365/17Zde žijí příběhy. Začni objevovat