twenty - nine - telephone.

3.6K 238 7

Šla jsem po boku Harryho, mé květované jemně průhledné šaty trochu vlály ve větru, zatímco se má chodidla v balerínkách pohybovala po chodníku a já byla do Harryho zavěšená, ochranářsky si mě držel u sebe a celou dobu mě líbal do vlasů a rozmazloval mě svými doteky.

"Je ti zima?" zeptal se mě potichu a já jen zakroutila hlavou. 

"Ne, noc je teplá a navíc mě trochu zahřálo to víno, co jsme měli," odpověděla jsem a zakousla se do svého rtu - ta večeře byla opravdu kouzelná. "Takové večery mám opravdu ráda."

"Oh, tak to tě na ně budu muset brát častěji," usmál se do mých vlasů a pohladil mou tvář, jakmile jsme zastavili u dveří toho roztomilého malého domku. "Ale tenhle večer ještě nekončí," ušklíbl se a vytáhl klíč ze zadní kapsy svých kalhot, odemkl a nechal mě vejít první předtím, než za sebou zavřel dveře. "Vlastně tě budu s sebou brát častěji na takové krásné drahé výlety, abychom si užili trochu srandy, lásko."

"Harry, mě je to tak trapné," zašeptala jsem a všimla si, že jediné, na co právě teď kouká, jsou mé bradavky. "M - Mohla bych teď prosím zavolat Louisovi?"

"J - Jo, jasně, nechám tě o samotě," usmál se a smutně odešel - neměla jsem o Louisovi mluvit v jeho přítomnosti - nesnášel to, protože pak si představoval, jak mě Louis šuká. 

"Sakra," zamumlala jsem a vytáhla z mé malé kabelky svůj mobil, zašla jsem si do koupelny a posadila se na vanu, vytočila jsem Louisovo číslo - chtěla jsem, aby to nezvedl a možná to ode mě bylo opravdu ošklivé vůči němu, ale chtěla jsem to tak. "Ahoj, Lou."

"Ahoj, lásko."

Slyšela jsem hodně hlasitou hudbu za ním. 

"Kde to jsi? Vůbec tě neslyším," zamumlala jsem do telefonu. 

"Jsme v baru, je tu spoustu lidí a holek."

"Oh, aha," zašeptala jsem. "Holky jsou všude."

"Jo, asi jo. Hele, musím končit."

"To si se mnou ani nepopovídáš?" zeptala jsem se posmutněle.

"No tak, Dan, nech toho. Musím končit, pa."

"Ahoj," zamumlala jsem už do hluchého telefonu. "Miluju tě."

Byla jsem z toho smutná. Věděla jsem, že mu ubližuji stejně jako on mě. Ale také jsem věděla, že pokud by mě Louis podvedl, sám by si to přede mnou vychválil, jaký je úžasný a jak sbalil několik holek v baru. Kdybych ho podvedla já, nadával by mi do děvek a šlapek, obvinil by mě z toho, že roztáhnu nohy pro každého, nenáviděl by mě. Ale já bych ho musela stále milovat. 

Složila jsem svou hlavu o dlaní, byla jsem z toho všeho zoufalá.

"Zlatíčko? Princezno?" slyšela jsem Harryho hlas od dveří, jak mě pozoroval. "Všechno v pořádku?"

"Jo, jen...Jsem z toho zmatená, to je všechno."

"Pojď sem, miláčku," zašeptal a přišel ke mně, sedl si a přivinul si mě k sobě, cítila jsem tep jeho srdce. "Nemůžeme dopustit, aby má princezna byla nešťastná. Musíme ji udělat šťastnou."

"Yeah, já jen-"

"A musíme to udělat tak, aby naše malá princezna, která na sobě nosí krajku, na všechno ostatní zapomněla."

"

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Bury me » h.s. czWhere stories live. Discover now