twenty - five - mom.

3.5K 246 2

Nařídila jsem si budík na sedmou, ale na mě to bylo až moc pozdě, takže to dopadlo tak, že jsem ani nestihla snídani, protože jsem si nutně ještě musela vybalovat věci a kontrolovat, jestli mám všechno - samozřejmě, že jsem na něco zapomněla. 

"Dobrý," vydechla jsem a zapnula mou růžovou cestovní tašku, poté jsem ji snesla dolů z mého pokoje. 

"Bex?" oslovila mě má matka a já se na ni rychle podívala. 

"Hm?" zamumlala jsem a napila se rychle čaje. 

"Víš, že je mi jedno, s kým se stýkáš, ale...Já jen...Víš, že bys měla mít jen Louise, že?" vykoktala ze sebe a já hlasitě polkla, pak jsem se podívala do hrnečku. "Že bys neměla koukat po ostatních mužích, já jen...Je o osm let starší a já...Já si prostě nedovedu představit, že by má dcera udělala něco takového. Je mi jasné, že jsem tvoje matka a prostě bych tohle říkat neměla, ale řekni mi...Spala jsi s ním?"

"Mami," zašeptala jsem a zakašlala. "Na to se neptej."

"Řekni mi to, prosím, nebudu tě soudit, jen mi to řekni," prosila a cítila se proti tomu určitě provinile. 

"Ne, nespala jsem s ním," usmála jsem se a zakousla se do svého rtu, cítila jsem se trapně, mluvit o tomhle s mámou. 

"Ale kdyby ano, kdybys měla nějaké trápení...Řekla bys mi to, že?" vyptávala se a já jen přikývla. "A máš to v plánu?"

"Jako co?" zeptala jsem se nechápavě. 

"No...vyspat se s ním," odpověděla rychle. 

"Ne, nemám, neboj se," zasmála jsem se. "Je to opravdu jen kamarád."

"Takže je to jen Staceyin bratr a ty si jsi jistá, že bys Louise nevyměnila, mám pravdu?" přimhouřila obě dvě oči a já jen přikývla, dala jsem jí za pravdu. "Dobře."

Řekla jsem jí o Harrym, neměla jsem důvod to před ní tajit. Vím, že by mi nezakázala s ním jet, protože se zná se Stacey a s Annie a s Robem. Ví, jaká je Gemma a odvodila si tak Harryho vlastnosti, i když ho vlastně nezná. Ale musela jsem jí říct, s kým jedu, jinak by o mě měla strach a nechtěla mě pustit - musela bych si něco vymyslet, třeba to, že s námi jede Stacey (nikdy by nejela).

"Volal ti táta?" zeptala se mě, asi aby změnila téma. 

"Ne, nevolal. Už dlouho nevolal."

"Aha, já jen...Bex, víš, že na mě byl táta ošklivý, že?"

"Jo, vím to," zamumlala jsem - tahle věc byla citlivá jak pro mě tak pro mámu. "Ale stále jsem ho měla ráda, nevěděla jsem, že ti ubližuje."

"Nebrečela jsem, protože odešel, ale protože mě tu nechal samotnou. Musela jsem na vás být sama, bylo mi to opravdu líto, že jste potom už neměli tátu."

"Je to v pohodě, mami, nemusíš si to dávat za vinu, hm?" usmála jsem se povzbudivě a sáhla na její rameno, abych jí dodala trochu důvěry. "Oh, promiň, budu muset běžet, Harry tu bude za minutu, je přesný."

"Jen se jdi obout," popohnala mě a vstala ze židle, opřela se o futra a sledovala, jak si beru mé otrhané Conversky. 

"Doufám, že mám všechno," zašeptala jsem a zkontrolovala, jestli mám mobil - dnes by měl volat Lou, měli mít večer volno. "Jo, asi jo. Tak pa."

"Ahoj, užijte si to," zasmála a políbila mě do vlasů. "A buď opatrná."

"Neudělám to, neboj," uklidnila jsem ji a zamávala jí, předtím než jsem vyběhla v mých růžových kraťasech, bílém triku a modré košili před dům a nasedla k Harrymu do auta. "Ahoj."

Ani nepozdravil, jen se ke mně naklonil a přilepil své rty na ty mé, nechal je tam déle než včera. 

"Ahoj," usmál se a olízl můj spodní ret, vzbudilo to ve mně opravdu něco, měla jsem motýlky v břiše - tenhle pocit už jsem opravdu dlouho neměla. "Snídala jsi?"

"Ne," odpověděla jsem a zasmála se. "Nestíhala jsem."

"Oh, dobře, takže...Stavíme se někdy na snídani?"

"Jo," přikývla jsem a Harry se dotkl mého odhaleného stehna, hladil mě a nakonec přejel po mé porcelánové kůži konečky svých prstů. 

"Nemůžeme přeci dopustit, aby má princezna měla hlad, že?"

Bury me » h.s. czWhere stories live. Discover now