365/17 - 034 - PRÁZDNINY

24 0 0
                                              

3.ÚNORA 2017 - PRÁZDNINY

ÚNORA 2017 - PRÁZDNINY

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Tak je to tu. První prázdninový den v letošním roce je tady. A jak se sluší na rodiče školou povinných dětí, vzali jsme si s manželkou na pololetní prázdniny dovolenou, v bláhové naději, že budeme radstně trávit čas se svými dětmi.

Už noc napověděla, že sen a skutečnost se málokdy potkají. V noci mne totiž nenechal spát ventilátor, který vytrvale bručel do ticha domu. Nepřebíjela ho lehká hudba, ani hlava pod polštářem. Vstal jsem tedy ještě před svítáním a pln rozmrzelosti vyrazil na firmu najít nějaké řešení. 

Zapomněl jsem sledovat čas a tak mne z pracovního nasazení vytrhla až SMS od mé starší dcery: "Ahoj Tátiny, trénink končí v 11:15 - přijedeš pro mne?" Aha, ona je v Čáslavi na tréninku, to jsem nějak "propracoval" její odjezd. Odpověděl jsem, že samozřejmě ano a jen co jsem svou zprávu odeslal, pípla mi nová SMS, tentokrát od ženy: "Jsem na cestě za tebou, vyzvedneme Majdu spolu jo?" A je to, program na dopoledne by tu byl...

Na oběd jsme se svezli tak nějak dohromady k našemu rodinnému krbu. Vize odpoledne byla jasná. Směr Pardubice - výstava: Korunovační klenoty. Kdo by odolal? No hádejte, určitě si odpovíte sami - nejeli jsme všichni. Starší dcera měla svůj plán - večerní návštěvu maturitního plesu své kamarádky. Klenoty neklenoty, musí se přeci nachystat.

Vyrazili jsme tedy ve třech. Vůdčí roli si uzurpovala Maruška: "Tati, mami, když už jsou ty prázdniny a jedeme spolu, tak byste mě dneska mohli poslouchat vy, ne?" S manželkou jsme si vyměnili překvapené pohledy. "Jak si to jako představuješ, Maru?" pokusil jsem se odhalit její plán. "Jednoduše. Vy jste starý, já mladá. Provedu vás výstavou, zavedu do kavárny na kafe a pak mi něco koupíte za vysvědčení. Když už jsem tak hodná..." Jo, tak to je opravdu jednoduchý.

Jak řekla, tak i bylo. Připadal jsem si jako klient domova důchodců ve speciálním pečovatelském režimu. Bohužel jen do chvíle, kdy došlo na nákupy a specifikaci požadavků vhodných k zakoupení za odměnu, za povedené vysvědčení. S úlevou, že to máme za sebou, jsme opouštěli obchodní centrum, spěchaje zpátky za tou starší, která už netrpělivě vyhlížela svůj odvoz směr ples.

Doma jsme ji tedy jen přibrali do vozu a pokračovali bez jakéhokoliv oddychu do Čáslavi. Cestu komplikovala mlha a tak jsem jel pomalu. Soustředil jsem se na jízdu na maximum, ale neuninkl mi dialog našich potomků o tom, jak je fajn mít prázdniny, rodiče mají dovolenou a vše se tak zařizuje dohromady s celou rodinou. Cítil jsem první známky opotřebení...

Návštěva plesu díky zítřejšímu brzkému vstávání zabrala Andulce jen dvě hodinky, což mi umožnilo tak akorát dobře povečeřet a už jsme mířili k domovu. Jak já se domů těšil! Znaveně jsem usedl do křesla a vzal si notebook na klín. Dlouho jsem nemohl napsat ani písmeno. Dumal jsem o čem dnes psát. Rozsekla to za mne Maruška: "Jdeš psát na vodpad? O čem to dneska bude? O prázdninách? Hlavně tam napiš, jak si vše užíváme společně. Je fajn, že jsi konečně taky jednou nešel do práce..."

Má pravdu, já si to taky užil. I já jsem rád za prázdniny. Ale jsem za ten den vyždímaný jako citron. A to mne teprve čeká víkend. A taky ještě nevím, co bude v noci dělat ventilátor...

365/17Zde žijí příběhy. Začni objevovat