twenty - two - lap.

3.6K 243 11

"Tak, miláčku, chceš ještě někam jít?" zeptal se mě, když jsme šli po hlavní třídě Londýna okolo Big Benu a já se kochala tou krásou našeho města. "Mám tě ještě někam vzít? Kam bys chtěla, řekni mi."

"Jen - pojď se chvíli projít, prosím," usmála jsem se na něj a on jen přikývl, odhalil své ďolíčky a přitáhl si mě k sobě, zatímco já pila svoje ledové smoothie z NERa.

"Pro takovou nádhernou malou princeznu jako jsi ty, bych udělal všechno," ušklíbl se a přejel rukou jemně po mých vlasech. "Máš nádherné světlé vlásky, zlato," zašeptal a zastavili jsme se na kraji chodníku, Harry si omotal mé vlasy okolo svého zápěstí a zatáhl, zasténala jsem a zavřela oči, což nebylo přes sluneční brýle tak moc vidět.

Hezky by se za ně tahalo, pomyslel si.

"Jsi opravdu bezchybná, jsi jako anděl," zamumlal do mých rtů, zatímco jsem se opírala o zábradlí mostu, který vedl přes Temži. "Tak nádherná."

"Harry," zasmála jsem se potichu do jeho rtů a on jemně přejel po mé tváři, cítila jsem chlad jeho kovových prstýnků na mé pokožce, jak chladily mé rozpálené tváře. "To nemůžeš."

"Chceš, abych přestal, opravdu?" zašeptal do mých rtů, které byly milimetry od těch jeho. "Chceš, abych nedělal to, co dělám, abych se k tobě nechoval tak, jak chceš? Tak, jak potřebuješ?"

"J - Já-"

"Dokážu ti dát o mnoho víc, než tvůj přítel, Bexley, princezno, zlatíčko," mluvil stále do mých rtů. "Myslím, že tě dokážu ošukat lépe než Louis."

"C -Co?" zamumlala jsem zmateně - tohle jsem od něj opravdu nečekala.

"A neříkej, že si večer nepředstavuješ, jak tě šukám," zašeptal a já si ho chtěla přitáhnout k sobě, ale nemohla jsem, chtěla jsem ho políbit - ale nemohla jsem. "Tak, zlato, teď půjdeme dál, dobře?" zeptal se, jako kdyby se předtím nic nestalo.

"A - Ano," zamumlala jsem a nechala ho, aby mě políbil na tělo předtím, než si přivoněl k mým vlasům, chytl mě okolo pasu a trochu mě popohnal vpřed. "Měli bychom si promluvit, Harry, opravdu," řekla jsem vážně a tím samým roztřeseným hlasem.

"Dobře, tak pojďme někam, kde nás nikdo neuslyší," zašeptal a táhl mě do parku na tu jednu z nejosamělejších laviček. "Ne ne, miláčku, nemůžeme si dovolit zašpinit tvou nádhernou princeznovskou sukni, že?"

"Oh, já-"

"Pojď si sednout sem, tady si ji neušpiníš, zlato," řekl, dech se mi zadrhl až v krku. "Pojď daddymu na klín."

CHCETE DVOJITÝ UPDATE? JEŠTĚ DNESKA BY BYLA JEDNA KAPITOLA, ZÍTRA JEDEME NA HORY! ♥

Bury me » h.s. czWhere stories live. Discover now