nineteen - sweetie.

3.7K 242 6

"Chutná ti, Bex?" zeptal se mě Harry a já se na něj usmála od stolu, přede mnou bylo jídlo z Nando's a on se na mě jen tak usmíval, pozoroval to, jak jsem jedla.

"Jo, moc děkuju za oběd a za kino a za ten zábavní park, bylo to opravdu super, nejlepší den mého života, vážně," odpověděla jsem a šťastně se zasmála. "A děkuji za pozvání, bylo to od tebe opravdu milé."

"Jo, Same, ahoj," slyšela jsem Staceyin hlas a podívala se na ni, měla mobil u ucha a mířila ven, aby si mohla v klidu zavolat.

"Tak ta už se asi nevrátí," zasmál se Harry a já se na něj usmála, byl vážně nádherný, když se smál, takový roztomilý, řekla bych.

Byla jsem nervózní, když jsem s ním byla na chvíli sama.

"Chceš ještě něco, miláčku?" zeptal se Harry a šel si sednout vedle mě, asi aby u mě byl blíže.

Miláčku.

"Ne, ne, děkuji, je to od tebe opravdu velice milé," odpověděla jsem s úsměvem a zakousla se do svého spodního rtu.

"Počítáš s tím zítřkem, viď?" zeptal se mě a já jen přikývla. "Psal jsem ti-"

"Jo, já vím," přerušila jsem ho a pak vydechla. "Počítám s tím."

"Dobře, tak tě vyzvednu?"

"Oh, vyzvedneš mě?" zamumlala jsem. "V kolik?"

"Je to sobotní oběd, tak v půl dvanácté u tvého domu?" navrhl a já jeho nápad s mlčením přijala.

"A..." odmlčela jsem se a olízla si rty. "Promiň, že se tě teď tak zeptám, je mi to takové trapné-"

"Copak?" usmál se na mě a dal mi pramen vlasů za ucho, přivinul si mě k sobě, cítila jsem jeho kolínskou. "Něco je špatně, miláčku?"

"Ne, není, já jen-" vzala jsem si chvíli na sebrání sil a na nádech. "Nebude - nebude to vadit tvé ženě?"

"Mé ženě?" zopakoval poslední repliku mojí věty a ušklíbl se. "Proč by jí to mělo vadit?"

"No já jen, že je to tvoje žena a já jsem cizí holka, se kterou jdeš na oběd, nechtěla jsem tě urazit, jen se ptám, jestli jí to nebude vadit, přeci jen jsi její a vypadá to, jako kdybych tě chtěla a je to takové špatné a já-"

"Podívej se, Bexley, zlato," oslovil mě sladce a já se na něj usmála, potom jsem se zakousla do svého spodního rtu. "Má žena - Cara - mě nevlastní a já tak můžu zvát na oběd a na večeři takové krásné sladké princezny, jako jsi ty, hm?"

"Krásné sladké princezny?" zašeptala jsem s trochu červenými tvářemi.

"Vadí to snad tvému příteli, že jdeš se mnou na oběd?" zeptal se a já jen pokrčila rameny.

"Neřekla jsem mu to."

"Vidíš, já své ženě také ne."

Bury me » h.s. czWhere stories live. Discover now