sixteen - bye.

3.5K 222 4

"Bexley, sakra, vstávej," slyšela jsem hlas mého bratra a otevřela oči, viděla jsem jeho tvář a rozcuchané vlasy a cucflek na jeho krku.

"Vypadni, Bricku, co tu sakra děláš?!" zakřičela jsem a přikryla se - potom, co Louis v noci odešel, šla jsem rovnou spát - nahá - tak, jak mě nechal.

"Chceš přece vidět Louise, ne?" zamumlal a strčil do mě. "Vstávej."

"Kolik je?" zeptala jsem se a podívala se na své digitální hodiny hned vede mé postele. "Pět. Louis vstával v půl pátý, proč taky nevstáváš v půl pátý?"

"Vstával jsem v půl pátý," řekl.

"Vážně? Tak proč vypadáš ještě pořád tak děsně?"

"Buď ráda, že tě budim," vyplázl na mě jazyk.

"Jo, jsem fakt ráda, že musim koukat na ten tvůj otravnej ksicht hned potom, co otevřu svoje nádherný oči, hm?" řekla jsem. "Dej mi pár minut, hned vstanu."

Brick se vytratil z mého pokoje a já za to byla opravdu šťastná, protože jsem mohla vstát z postele a jít do koupelny, dát si horkou sprchu, obléct se a jít se rozloučit - loučila jsem se s Louisem opravdu nerada, i když to bylo jen na tři týdny - nenáviděla jsem loučit se, bylo mi po něm potom hrozně smutno.

Vlezla jsem do sprchového koutu a odstrčila pár Louisových sprchových gelů, sáhla jsem pro ten svůj a natřela ho na sebe, potom ho rychle spláchla a neustále si dávala pozor na to, abych si nenamočila vlasy - venku bylo ještě relativně chladno (i když už vycházelo slunce a bylo to opravdu kouzelné ráno).

Vzala jsem si na sebe jen černé legíny a bílou Oxford mikinu (vypadala jsem jak černobílá velryba, ale tak co - bylo to pohodlné). Udělala jsem si jen jednoducjý messy drdol a podívala se do zrcadla, vypadala jsem děsně...Věděla jsem, že tam budou Louisovi spoluhráči, kteří jsou více než atraktivní, ale mé srdce patřilo jen Louisovi.

Mé srdce bylo vždycky jeho.

"Bexley, sakra, musíme jet!" volal na mě Brick. "Dělej!"

Vzala jsem si kšiltovku a seběhla dolů, málem jsem si rozbila pusu na schodech, když jsem se dívala na svůj jediný cíl - mé okopané černé Converse, které byly nakopané v rohu předsíně a do kterých jsem se potom obula.

"Tak, jedeme," řekla máma a já se podívala na Bricka, byl ověšený různými taškami a asi dvěma fotbalovými míči - vypadalo to vážně komicky.

"Že bys mi třeba pomohla?!" zamumlal nepříjemně a já ohrnula ret předtím, než jsem od něj vzala tašku na boty a jeden míč. "Děkuju," řekl sarkasticky a strčil do mě, když procházel dveřmi ven.

Následovala jsem ho a dala ty věci do ruky, potom jsem si sedla dozadu do našeho velkého auta, které bylo celé zaplněné fotbalovými blbostmi mého bratra.

-

"Loui," zamumlala jsem a ihned se k němu rozeběhla, přitiskla jsem se na něj, naše rty se o sebe rychle a zmateně otíraly ve snaze si co nejvíce užít poslední chvíle před dvacetidenním odloučením. "Bude se mi hrozně moc stýskat."

"Mně taky," zašeptal. "Ale pořád mám dost fotek tebe v mobilu, abych mohl po večerech masturbovat, takže neboj se, bude mi fajn."

"Seš nechutnej," zasmála jsem se a trochu do něj strčila, pak jsem ho objala a poslouchala jeho bušící srdíčko. "Ale stejně tě miluju."

"Já tebe," políbil mě do vlasů a stiskl mě ve svém pevném objetí, jeho ruce se ocitly na mém zadku a jemně mě mačkal, dokud jsem mu trochu nezasténala do úst a nekousla do jeho spodního rtu. "Budu ti volat."

"Ahoj, Bex," pozdravili mě kluci z Louisova týmu, kteří okolo mě prošli a já jim jen mávla na pozdrav.

"Už budu muset jít," zamumlal a naposledy mě políbil, pohladil mě po zádech a odešel směrem k jejich fotbalovému autobusu.

Byla jsem ráda, že odjíždí Brick - alespoň se budu muoct pořádně vypsat (od té chvíle, co dodělal střední, si domů zve pochybné dívčí existence. Ale po Louisovi se mi bude opravdu stýskat.

Mužská přítomnost mi ale chybět nebude, tím jsem si jistá.

Bury me » h.s. czWhere stories live. Discover now