365/17 - 026 - VYPNI FUNKCI

34 0 0
                                              

26.LEDNA 2017 - VYPNI FUNKCI

"Vypni funkci," radil mi včera s úsměvem jeden můj kolega, když jsme rozebírali záludnosti našeho pracovního nasazení

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

"Vypni funkci," radil mi včera s úsměvem jeden můj kolega, když jsme rozebírali záludnosti našeho pracovního nasazení. Asi to zná každý, že někdy pracovní problém pronásleduje člověka ve dne v noci a jen těžko se ho zbavuje.

V duchu této rady jsem se dnes rozhodl vyrazit z práce dřív. S manželkou na nákup. Doma svačinka. Večeře. Pohoda s rodinou. Jo to by byla idylka...

Až po příchod domů se to relativně dařilo. Jen děti nějak s plánem nepočítaly: "Proč jsi doma tak brzo?" "Brzo? Je půl pátý?" divil jsem se ještě oblečený do kabátu. "No, buď si doma, ale hlavně nám nevnášej do chodu domácnosti novoty," dostal jsem schválený pobyt od svých ratoletí a jen jsem kroutil hlavou. "Náhodou je fajn, že je dneska taťka doma, já za chvíli vyrážím se Slůňou na večeři," trumfla vše s úsměvem manželka.

Děti zapadly do pokojíčků předstíraje učení. Manželka vyrazila na dámskou jízdu. Bezva. Tak jsem vypnul funkci a jsem doma. A tak nějak nepotřebný. Co teď? Než jsem si stačil rozmyslet, jak naložím s nečekanou porcí svobody, zazvonil domovní zvonek. Soused. Co ten tady?

"Dobrej, můžu s váma něco probrat pracovně?" začal silně neformálně a típnul cigaretu o sloupek u našeho plotu. Jo jo, je to paráda - prý "vypni funkci". "Co byste potřeboval?" "No, jak bych vám to jenom,..." drbal se u ucha a já začal tušit, že to bude určitě perla. "Sem slyšel, že máte pod palcem ty nový poliše. Bych potřeboval službičku. Kámošovi dali bene, bych to potřeboval smáznout." Týjo, tak tomu říkám první liga.

"Tak to nemáte úplně přesný informace," snažil jsem se být trpělivý a nadechoval jsem se k vysvětlení. "Sakra, tak to jako voni nemaj nad sebou bosse jo?" "No, formálně spadají pode mne, ale mazání pokut do mojí pracovní náplně nepatří. Za co ji kamarád dostal?" snažil jsem se trochu dialog dovést k nějakému cíli. "Ale, jel tady naší ulicí a voni ho drapli. Že prej už mu domlouvali několikrát, tak teď že to je flastr." "Počkejte, ale tady ulicí jezdit nemá, je tam přece pěší zóna?" "No jasný, ale to je můj kámoš. Ten může ne? Dyk je skoro rezidentskej," nepřestával mne udivovat.

Chvíli jsem dumal, jak mám vysvětlit značku, která něco ukazuje, ale v hlavě mi nic chytrého nerostlo. "Víte, v tomhle případě, to je blbost vašeho kamaráda. Tam s autem neměl co dělat." Při pohledu do jeho obličeje jsem hned po dořeknutí posledního slovo pochopil, že jsem se nevydal tou nejlepší cestou. "Ty vole, to zas dali někomu funkci. Dyk nás maj snad chránit a máj nám pomáhat, ne? Tomuhle říkáte vy ouřadi pomoc? Ty vole, čeho já se ještě dožiju..." pokračoval v monologu ještě chvíli a pak vše uzavřel rázným resumé: "No ale to si nemyslete, že to tak necháme, jo! Dám to na internet, šak mě vostatní podpořej. Jen ať se lidi dovědí, co za zvěrstva tady děláte... naschle!"

Zavřel jsem dveře a chvíli stál na chodbě: VYPNI FUNKCI, VYPNI FUNKCI, VYPNI FUNKCI,... ale zkuste si to po takovéto návštěvě.

365/17Zde žijí příběhy. Začni objevovat