twelve - storm.

3.4K 269 5

Začala letní bouřka.


"Ahoj, Stacey," rozloučila jsem se s ní, když Harry zastavil u jejího domu a ona rychle vystoupila za auta jejího bratra, zabouchla dveře a byli jsme tam jen my dva - jediné, co jsem mohla cítit, byl Harryho parfém, který se rozléval tím horkým vzduchem, který panoval v autě. 

"Tak, zlato teď tě odvezu, dobře? Vezmeme to okrsky, bude to trochu dál, jsou tam nějaké objížďky, ale to nám nevadí, viď?" usmál se na mě a navolil navigaci, potom se na mě podíval a sáhl na mé rameno, zakousla jsem se do svého rtu a poté mu úsměv oplatila. "Připadáš mi nějaká skleslá," podotkl a opřel se do sedačky - chtěla jsem být už doma (ne, že by mi vadil, ale - cítila jsem se provinile, že se mi líbí starší muž). "Stalo se něco?"

"N - Ne, samozřejmě, že ne," opověděla jsem rychle a hlasitě ydechla, konečně jsem položila učebnice, které jsem svírala, dolů na svá stehna. "J - Jen nejsem zvyklá."

"Na co nejsi zvyklá?" zasmál se a nastartoval, vyjeli jsme od Staceyina domu. "Na odvoz ze školy?"

"Ne, to ne," polkla jsem a podívala se na něj - zněl naštvaně, ale nevypadal - spíš si ze mě dělal srandu. "Na takové rychlé seznamování."

"Neznám se ti sympatický?" zeptal se znovu a uchechtl se, na jeho levé tváři se vytvaroval ďolíček. "Nebo mě už od pohledu nesnášíš?" zamumlal a já zakašlala.

"Ne, takhle jsem to vůbec nemyslela, jsi mi sympatický, já jen chtěl říct, že i když jsem nejlepší kamarádka Stacey, ještě jsem neměla tu čest," zamumlala jsem a olízla si rty, potom jsem si oddechla, měla jsem to za sebou.

"Oh, jo tak," pokýval hlavou a já pokrčila rameny, přitom jsem nespouštěla pohled z něj. "Chápu tě. Vlastně mě už nikdy nechceš vidět, tohle seznamování je pro tebe opravdu nepříjemné, nemám pravdu?"

"Takhle to není," řekla jsem rychle. "Není to tak, jak si myslíš."

"Tak jak to tedy je?" zeptal se a zastavil u krajnice, dostala jsem strach.

"Je to...Je to tak, jak to říkám," odpověděla jsem a zakoktala se.

Bála jsem se, že mi chce ublížit. Vypadal opravdu strašidelně a děsivě.

"Tak když je to tak, jak to říkáš," řekl a naklonil se ke mně, cítila jsem jeho mátový dech na mé tváři, zavřela jsem oči a jen skřížila své prsty. "Bex," zašeptal a pohrál si s mým jménem na jazyku, znělo to jako kapání medu. "Tak doufám..."

Odmlčel se a bylo ticho, jediné, co bylo slyšet, byl můj roztřesený dech.

"Tak co-"

"Tak doufám, že přijmeš mé pozvání na sobotní oběd."

Bury me » h.s. czWhere stories live. Discover now