eleven - driver.

3.4K 281 11

"Tak pojď, nastup si," usmál se na mě a popohnal mě tím, že sáhl na mé rameno a pak na má záda, posunul mě blíže k autu a otevřel mi dveře jako gentleman, nasedla jsem a krátce se na něj pokusila usmát předtím, než dveře od auta zavřel, obešel ho a sedl si na sedadlo řidiče, sledovala jsem jeho hezké dlouhé štíhlé nohy, jak se napnuly, když si sedal.

"Harry?" zamumlala Stacey a já se otočila, usmívala se na svého bratra.

"Hm?" zamručel a pak si olízl své delikátní rty, bylo to pro mě něco neuvěřitelného, bylo to tak nádherné. "Co?"

"Hodíš prosím Bex až domů?" zeptala se a mně se sevřel žaludek - mluvili o mně.

"Jasně," usmál se a já se zakousla do rtu, byl tak zatraceně nádherný. "Odvezu tě a hodím jí domů. Alespoň mi ukáže cestu, že, zlato?"

Podíval se na mě a já jen tiše přikývla, potom jsem se podívala dolů do mého klína a potáhla si sukni trochu dolů, aby nebyly vidět mé bílé krajkované kalhotky. Styděla jsem se za to, že se mi stalo něco takového - možná se mi to nemělo stát.

"Kde bydlíš, zlato?" zeptal se mě znovu a já se lehce začervenala nad tím oslovením.

"Bydlím...Um...Na Mount Park Ave," zašeptala jsem. "Je to kousek od Cumnorské školy, jestli víte - víš," dodala jsem potichu a zakousla se nervozitou do svého rtu.

"Jasně, že vím," usmál se na mě a jemně přejel svou rukou po mé ruce, podívala jsem se do zpětného zrcátka a viděla Stacey na Nintendu. "Nemusíš se bát, zavezu tě až domů."

"Ale to není nutné, klidně vystoupím se Stacey," mávla jsem nad tím rukou a zaměřila svůj pohled na město venku.

"Nepřipadá v úvahu," zamumlal. "Bude pršet a já nechci, aby jsi zmokla a nastydla. Odvezu tě až domů, hm?"

"Tak...Tak děkuju," usmála jsem se na něj a více sevřela učebnice na mé hrudi.

"Tak mi pověz, Bex," řekl Harry a podíval se do zpětného zrcátka, zkontroloval Stacey, měla na sobě růžová sluchátka a neposlouchala. "Co máš ráda?"

"J - Jak to-"

"Myslím zájmy," usmál se na mě a já si olízla rty, snažila jsem se uklidnit z toho, jak na mě působil. "Co máš ráda, hm? Pověz mi."

Mám ráda šukání.

"J - Já hraji na...Hraji na klavír," zamumlala jsem. "A mám ráda fotbal."

"Fotbal? Hm?" řekl a já hlasitě polkla předtím, než jsem přikývla.

"Můj přítel ho hraje," odpověděla jsem a přivřela na chvíli oči.

"Máš přítele, jak se jmenuje?" zeptal se a já si oddechla, potom jsem mohla mluvit.

"Louis."

"Musí s tebou být opravdu šťastný. Také bych byl."

Bury me » h.s. czPřečti si tento příběh ZDARMA!