365/17 - 017 - LIBOR

49 2 0
                                              

17.LEDEN 2017 - LIBOR

Tak Vám nějak nevím, ale už včera jsem na sobě cítil víc nostalgie a hloubání, než je obvyklé

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Tak Vám nějak nevím, ale už včera jsem na sobě cítil víc nostalgie a hloubání, než je obvyklé. Možná za to může pracovní zápřah těchto dní. Možná souběh okolností a vzpomínek, které jen tak hlava neumí minout.

Domů jsem se připlazil zamyšlený víc, něž kdykoliv jindy. Práce přinesla starosti. Relax či úsměvný příběh skoro žádný. A i když jsem dnes měl možnost vidět i své rodiče, tak ani čas strávený s nimi mě z tupých myšlenek nevymanili. Jak kdybych vstoupil do nějakého začarovaného kruhu.

V rádiu připomínali včerejší výročí Jana Palacha, který se odhodlal k obrovskému činu, jenž vyvolává dodnes spousty otázek a také vykřičníků. Poslouchal jsem hlasy odborníků, ale spíše mi vyvolali kulisu pro další hloubání. Říkal jsem si, zda mohl vůbec ve svých úvahách dosáhnout na to, jaký význam jeho čin bude mít. Co způsobí jeho čin u druhých a jak bude i dlouhé roky poté vnímán. A zda-li přemýšlel nad tím, jaké pochopení budou mít pro jeho nezvratný krok jeho blízcí, rodina, přátelé. Nedovedu si podobné věci vůbec představit. Ani očima jeho samotného, ani očima jeho blízkých.

Já sám přišel za loňský rok o několik lidí, kterých jsem si strašně moc vážil. Vzpomínám na ně často a pomáhají mi konkrétní příběhy a scénky, které jsem s nimi zažil a prožil. Vzaly mi je těžké nemoci a v jednom případě i jedna neuvěřitelně hloupá náhoda. Poslouchal jsem dál rádio, bezděčně popíjel čaj a v tom mi oči sklouzly na hodinky. Ukazovaly 17:17. Jako kdyby mi sami chtěly něco vnutit. Při pohledu na ty číslice, stále totiž vidím jedno jediné jméno...

Zapnul jsem notebook, otevřel "vodpad" a na doporučení kamaráda jsem začal doplňovat do názvů kapitol i tzv. pojítko. Jediné slovo, či sousloví, které daný den přinesl. Prý, aby se lépe hledalo v kapitolách z minulosti. Najednou koukám, že ale ztrácím unikátnost své knihy. Díky aktualizaci názvu kapitol totiž měním datum publikování. Jednotně u všech dosavadních kapitol, na dnešní den - 17.leden 2017.

Mechanicky jsem procházel všechny části své literárního "veledíla" a přitom si říkal, jak člověk objevuje význam toho druhého, až když jej ztratí či nemá možnost mu sám říct, jak pro něj v jeho životě byl ten druhý moc důležitý.

Člověk kolem sebe může vnímat hodně paradoxů. A třeba se nad nimi jen pousmát. Anebo dokonce je i minout aniž by se nad nimi nějak pozastavoval. Dojdou nám později, když už není jak na ně reagovat.

Já zasvětil dlouhých sedmnáct let funkcionaření u nádherného sportu s názvem hokejbal. Zažil jsem s ním mnohé. Ústrky i pády, radosti i slávu. Poznal u něho mnoho lidí u nás i v zahraničí. Samozřejmě jak těch dobrých, tak těch zlých. Jak už to tak v životě bývá. Když jsem v červnu loňského roku odstoupil z vedení svazu, vyvolalo to velkou reakci od mnoha lidí. Mnoho lidí můj krok nečekalo, mnoho i nedokázalo pochopit. Volali mi, psali. Jak ti nejvýznamnější, tak i poslední členové, pro které jsem byl třeba jen spoluhráč z minulosti... Byli mezi nimi šéfové klubů, trenéři, hráči,... a také současní či bývalí reprezentanti. Jednou třeba přijde čas na samostatnou knihu plnou příběhů z tohoto prostředí. Teď je ještě brzo a vše je pro mne a možná i pro moje okolí příliš čerstvé.

I tak nemůžu zapomenout na slova některých z těch, co pro můj krok hledali pochopení, i když mi třeba v ten den nerozuměli. Našli se tací, co upřímně bez podlézání děkovali za roky, které jsme společně hokejbalem trávili. Byl mezi nimi i na první pohled obyčejný kluk, který se mnou rád jen tak občas prohodil slovo či napsal SMS. Na hřišti neskutečný sportovec - reprezentant - mistr nad mistry ověnčený medailemi. Několikanásobný mistr světa, několikanásobný mistr republiky, vítěz tolika trofejí. Světová hvězda tohoto sportu s úspěchy, které zpětně zatajují dech. Ale pro mne osobně stále kluk, který vždycky řekl vše bez pozlátka, upřímně, ale ne zákeřně, s plným respektem a kamarádsky. I po mém červnovém odstoupení mi stačil k celému funkcionářskému příběhu říci své. Lidsky tak, jak se mnou mluvil i v letech předchozích. Bohužel mi však už nemohl říci víc. V závěru roku tragicky zahynul.

Kdo ho znal, tak mne pochopí. I ve mě tím tragickým dnem umřelo víc, než by se mohlo zdát. Nezapomenu a to číslo mi ho bude navždy připomínat. Dnešní den mu prostě a jednoduše musím věnovat. Nosil číslo - sedmnáct...

365/17Zde žijí příběhy. Začni objevovat