365/17 - 016 - NADĚJE

53 2 0
                                                  

16.LEDNA 2017 - NADĚJE

Po povedeném víkendu jsem ráno zamířil s nadějí, že mám načerpáno dost sil do nového pracovního týdne, do své pracovní kanceláře

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Po povedeném víkendu jsem ráno zamířil s nadějí, že mám načerpáno dost sil do nového pracovního týdne, do své pracovní kanceláře.

Pravidelná pondělní porada se trochu protáhla. Na druhou stranu mne přiblížila ke schůzce, o kterou jsem stál dlouhou dobu a která se nějak stále nedařila uspořádat. Už jsem si i říkal, že je můj vztah s dotyčným pánem nějaký začarovaný, protože všechny možné výzvy a snahy selhávaly. Dnes to vyšlo. Úderem desáté hodiny otevřel dveře mé kanceláře a vstoupil tak, jak mi v sobotu slíbil. S vlastní iniciativou. S vlastními nápady. Naděje neumírá, pomyslel jsem si a s patřičným zápalem jsem se snažil svou pozitivní náladu přeměnit v rozumnou dohodu. A musím přiznat, že když schůzka končila, tak mi přišlo, že pro obě strany musela vyvolat zájem a snahu. A to není na začátek málo. Snad to není jen můj pocit. Snad se stejným odcházel i můj protějšek. Snad mají obě strany svou novou naději.

Posílen právě touto novou nadějí v lepší zítřky, jsem vyrazil na pracovní oběd na nedalekou Seč. Kolega Marcel jej sliboval již od předvánočního setkání a nabízel, že se o vše postará. Mým úkolem bylo jen přijet. A rozhodně nezklamal. Příjemná společnost, která dokázala spojit pracovní témata v odlehčené atmosféře, jakoby zapadla do povedeného pocitu z dopoledního setkání. Když jsem se vracel zpátky do kanceláře, tak mi se mi hlavou honily myšlenky na nejrůznější náměty z pracovního setkání. Vzpomněl jsem si i na svoje každodenní psaní a už tehdy mi bylo jasné, jaký motiv a jaké spojení (či chcete-li jedno slovo) provází můj dnešní den - byla to NADĚJE.

Netušil jsem, že podvečerní část mého denního programu jakoby samovolně a v duchu tohoto pomyslného spojovníku bude i pokračovat. Čekalo mne setkání s přáteli, které si kladlo za cíl domluvit harmonogram činnosti na celý letošní rok. Tak trochu jsem na toto setkání šel s obavou, zda je ještě síla v nich, a ve mě samotném, připravit dnes už tradiční akce se stejnou intenzitou, jako v letech předchozích. Přeci jenom zlatou pravdou je, že jednorázově lze udělat velkou věc. Dlouhodobě ale vydržet roky za sebou a z let minulých nasazenou laťku nejen udržet, ale i posouvat není snadné.

Opět se mi však potvrdilo, že síla je v kolektivu. Máte-li kolem sebe dostatek přátel, navíc se snahou jeden druhého podržet, tak i chvíle nejistot a tápání se překonají snáz. Po chvíli probírání pro a proti nakonec resumé znělo jasně. Laťku nejen snižovat nechceme, ale ani ji nechceme nechat na stejném místě. Harmonogram se nejen schválil v duchu roku loňského, ale i rozrostl o další plány a představy. Inu proč ne. Je třeba si klást stále vyšší cíle! A navíc naše heslo z jednoho nesmrtelného filmu zní: "Máme talent, ovládáme taktiku, zvítězíme!"

Chce to jediné - neztrácet naději ;-)


365/17Zde žijí příběhy. Začni objevovat