nine - stacey.

3.5K 261 8

"Nech toho," praštila jsem svého staršího bratra Bricka do ruky, zatímco jsem scházela po schodech dolů do jídelny - ještě v pyžamu - všichni jsme byli v pyžamu, bylo teprve sedm ráno a škola začínala až za hodinu. "Chováš se jak dítě."

"Říká někdo, kdo má pyžamo se Sylvesterem a Tweetem," vyplázl na mě jazyk a já se na něj jen zašklebila. "Mimochodem - Louis mi říkal, že dnes nepřijde na trénink. Nevíš proč?"

"Jeli s Jay něco nakupovat na to vaše hloupé soustředění, nějakou výbavu či co," zamumlala jsem odpověď.

"Není hloupý, je důležitý," řekl hrdě a já protočila očima, když jsme konečně sešli ze schodů. 

"Jo, zvlášť pro takový vemeno jako seš ty," zašeptala jsem a Brick mi dal malý pohlavek. 

"Máš dneska odvoz?" zeptala se mě máma a já jen polkla, potom jsem zakroutila hlavou a upřela svůj pohled na horu palačinek, která se válela na stole společně se skořicí, cukrem a javorovým sirupem - bylo to to jediné, co mě v pondělí ráno po víkendu zajímalo. "Hodím tě cestou do práce."

"Fajn, děkuju," usmála jsem se na ni a sedala si ke stolu hned vedle Bricka. 

"Nevolal vám táta?" zeptala se nás máma a já zakroutila hlavou předtím, než jsem se podívala na Bricka, který dělal to samé. 

Táta nás před dvěma lety opustil, utekl za nějakou dvacetiletou holkou, opustil mámu, která mu nedovolila vrátit se, když ho Merilyn pustila k vodě. Nikdy mu to nedovolila. Samozřejmě táta mámě dále platil peníze, měli jsme se dobře. Máma dostala nové místo, jakmile měla o jeden úvazek méně a tak se vyšplhala díky otcovu odchodu až na vrchol.

"Mně nevolal," zamumlala jsem a ukrojila si kousek palačinky. 

"Naposledy se ozval tak před dvěma týdny, myslím?" přimhouřil Brick obě oči a zaměřil pohled na ranní zpravodajství v televizi.

Vzpomněla jsem si, že když jsem se dozvěděla, že je táta pryč, bylo to opravdu hrozné. Nechal mámě jen dopis na rozloučenou, nechal ji plakat v koutě. Ihned jsem to volala Louisovi, který okamžitě přijel a objímal mě tak dlouho, jak moc to bylo nutné. 

"Běžte se připravit nahoru, za dvacet minut jedeme," řekla máma a tak mě vytrhla z myšlenek - řeči o tátovi jí vždycky neskutečně rozrušily, ale vždy se na nás usmála, abychom věděli, že to není naše vina. 

Nechala jsem jídla a v ruce držela ještě jednu poslední palačinku, když jsem se škrábala nahoru do svého pokoje. 

Rychle jsem zapadla do koupelny a vyčistila si zuby, učesala jsem si jen dva splétané copy a navlékla na sebe tu hroznou uniformu, přes kterou jsem si přetáhla to hrozné zelené sáčko. Upravila jsem se v zrcadle a padla na postel, když jsem si navlékala bavlněné podkolenky a obyčejné černé teniskové lakýrky. 

-

"Drž se," políbila mě máma na tvář, když jsme zastavili před školou na parkovišti a já vystoupila z naší černé Audi. "Pokud tě nikdo neodveze, zavolej mi, přijedu pro tebe, dobře?"

"Jo, jasně," usmála jsem se a pak zabouchla dveře, naposledy jsem jí zamávala předtím, než jsem se vydala ke vchodu do školy.

"Bex! Bexley!" slyšela jsem dívčí hlas a otočila se, viděla jsem Stacey - byla tak neskutečně otravná, ale zároveň moje nejlepší kamarádka (byla to takový ten typ dívky, který miloval Justina Biebera a různé školní konkurzy, na kterých nikdy nezvítězil). 

"Ahoj," usmála jsem se na ni a trochu do ní strčila.

"Lou dneska není ve škole, je to možné?" zeptala se a já jen přikývla. "Takže předpokládám, že nemáš odvoz."

"No, to nemám," zasmála jsem se. "Ty snad jo?"

"Jo," řekla pyšně. 

"Nepamatuji si, že by tvůj táta nebo tvoje máma měli někdy čas."

"Moji rodiče ne, ale můj bratr."

"Oh, Harry, samozřejmě," zamumlala jsem. 

"Promoval a už je z něj vysokoškolák, takže bude pracovat tady a bude mě moct občas vyzvedávat ze školy."

"Oh, super," řekla jsem. "A nebude mu to vadit?"

"Ty? Ty mu určitě nebudeš vadit."

Měla pravdu - nevadila jsem mu.

Bury me » h.s. czWhere stories live. Discover now