Last camp

35 1 0

Byl červen, blížil se konec školního roku a já byla na výletě s naší třídou. Teď po roce, vidím vše zamlženě a mám stále mnoho otázek ohledně toho co se tam tenkrát stalo. Otevřu deník a začnu psát.

* * *

"Hej, zlato. No jasně ty, Zoe! Podej mi ten tyrkysový lak z poličky." Vyruší mě hlas mé kamarádky Charlotte. Zavřu knížku, položím ji na noční stolek a zvednu se z postele."Je těžké si ho podat sama, že?" Kouknu na ni a zaprovokuji." Velice pracně si tu piluju nehty nevidíš? Co bys pro mě přece neudělala." Zamrká panenkovsky. Charlotte- nejhezčí holka z naší školy. Je docela zvláštní že se rozhodla přátelit se zrovna se mnou. Je vysoká asi 175 cm a má dlouhé, blond vlasy až k pasu. Modré oči orámované dlouhými řasami a k tomu malý panenkovský nosík. Nebudu vám lhát, když řeknu že vypadá jako by za sebou měla několik plastických operací vyvedených na výbornou. Oproti ní, já mám tmavě hnědé vlasy kousek pod ramena, zelené oči a měřím jen 165 cm. Postavu máme ale podobnou. Ženské křivky správně vytvarované a hubené jsme někdy až moc. Já miluji čtení, chození na procházky a ona zase chatování, lakování nehtů, vybírání šatiček a sukýnek a všech těch roztomilých tintítek. Jsme vlastně úplně jiné a přesto si výborně rozumíme. Podám jí lak a zazubím se."Co kdybych ti řekla, že kluci vzali tvou voňavku a přilili do ní vodu z jezera?" Zatvářím se vážně."C-co? To si děláš srandu? Do mojí růžovoučké slaďoučké jahůdečky?" Vyjekne, vyskočí na nohy a začne hledat v binci co má na stole její oblíbenou jahodovou voňavku. Po chvíli ji najde někde mezi deodorantem a několika stíny, otevře ji a přičichne. Zavře ji, skrz slunce zkontroluje barvu, položí ji na stůl, dá si ruce v bok a podívá se nabručeně na mě."Co to meleš? Vždyť je naprosto v pořádku!!?"Koukala jsem se na ni, cukalo mi v koutcích a pak jsem to už nevydržela. Začala jsem se strašně smát. Čím víc se dívala naštvaně tím víc jsem nemohla přestat."V-vidíš, nebylo tak těžké s-si stoupnout..." řeknu mezi neustálými proudy smíchu."Hééj! Mrcho!" řekne ale taky se začne smát. "Za trest mi nalakuješ nehty sama." Koukne na mě vítězně. Konečně našla záminku jak mě donutit jí konečně nalakovat nehty. Netušíte jak moc mě to nebaví! Nevýhoda že to umím poměrně dobře a každý to po mě stále chce.Přestanu se smát. "To by nešlo." Zatvářím se vážně.Asi za 20 minut vycházíme z chatky ven, obě jen v tílku a mini-sukních. Charlotte jde jako první a každému cestou ukazuje nehty, co jsem jí nalakovala. Ona vždycky dostane to co chce.V chatce jsme ubytované jen my dvě a jeden náš kamarád Stafler. Toho ale celý den nevidíme jelikož stále zkoumá nějaké brouky.Na výletě je nás asi 30 ze třídy a jsme tu s jednou učitelkou a s jedním učitelem. Máme chatky, většinou po třech až pěti lidech. A učitelé mají chatku pro sebe. Tomu se vždycky smějeme jelikož moc dobře víme že náš učitel má na paní Sternerovou zálusk. Nutno dodat že je ženatý.Je čtvrtek dopoledne a odjíždíme v pátek k večeru. S Lottie právě jdeme k řadě stolů a laviček, kde tráví čas většina spolužáků. Někteří hrají karty, někteří paří na noteboocích, někteří si sem dotahaly elektrické kytary a lidi jako my, tu jsou jen tak ze zajímavosti. Já osobně tu vlastně jsem pro to, abych našla mého přítele Davida.Než se s ním potkáme, měla bych vás s ním trochu seznámit. David je vysoký 175 cm a má štíhlé vypracované tělo. Vlasy má blond, spadající mu až do obličeje a v nich pár modrých proužků. Je děsně milý- očima zamilované holky (mě)- a naprosto okouzlující. Je to jeden z těch, co si sem dotáhl elektrickou kytaru. Mezi ostatními ho ale nevidím. Lottie zaujme jeden plavčík, potulující se na kraji jezera a tak se přesune k němu, aby zhodnotila její příští oběť.Já se odeberu k chatce na konci řady, kde by měl být ubytovaný David, společně se třemi jeho kamarády. Už 10 metrů od chatky slyším rámus a smích vycházející z jejich doupěte. Nedá mi to a musím se usmát. Vejdu na verandu chatky, otevřu dveře, oddělám síťku a vstoupím do chatky."Zoeee!!!" Přiřítí se za mnou Nathan, nejlepší Davidův kamarád a obejme mě.On je takový srandovní ťunťa kterého nesmíte brát vážně. Ono to ani moc nejde s jeho roztomilým kukučem a fialovými vlasy."Chyběla jsem ti Naathanku? Promiň, ale tys mě nechyběl." Mrknu na něj a zasměji se. Pozdravím ostatní a přesunu se k Davidovi, který se stále potutelně usmívá."Ta ti to natřela!" Zasměje se Sam a sleduje na oko zklamaného Nathana, který mě sleduje už s úsměvem jak jdu k Davidovi."Davíííídku!" Skočím mu kolem krku a políbím ho. On se usměje a věřte mi že je to ten děsně sexy nej-sexy úsměv co může existovat!"Nechcete nás rovnou vyhnat aby jste tu měli soukromí?" Zatlemí se Nathan, a snaží se nás nesledovat.S širokým úsměvem se otočím, porozhlédnu se po chatce a teprve teď si uvědomím jak strašný nepořádek tu mají."Proboha! Co tu vyvádíte?" Zeptám se a probírám očima zpřeházené věci."Kluci tu trochu válčili." Vysvětlil se smíchem David a chytl mě rukama kolem pasu. Přitáhl si mě a pak mě znovu políbil, tentokrát naléhavěji a hladověji.Když jsme se odtrhli tak jsem se musela zhluboka nadechnout. "Nemáš zítra osmnácté narozeniny?" Vzpomenu si."Ano, mám." Řekne, a pokud se nemýlím tak poněkud zklamaně.Večer je táborák a u něj si vyprávíme různé strašidelné historky. Já sedím vedle Davida a ležím mu na rameni. Lottie sedí o kousek dál s tím plavčíkem, kterého nejspíš donutila k účasti. Lottie je stejně jako mě 17, ale tomu plavčíkovi je asi 21 let. Musím ale uznat že je sexy.Oheň nás příjemně hřeje a je mi dobře. Necítím ve vzduchu jedinou, špatnou věc.V jedenáct hodin jdeme oba k mojí chatce. Ostatní jsou buď ještě u táboráku nebo se někam vytratili. David otevře dveře a vejdeme dovnitř. Rozsvítím lapmičku, takže jde v místnosti vidět ale je stále šero. Odložím si na věšák bundu kterou jsem si předtím vyzvedla a sednu si vyčerpaně na postel. David stále stojí na místě a zamyšleně si mě prohlíží. Jsme spolu už přes rok, myslím že mě zná dostatečně dobře."Děje se něco?" Zeptám se trochu s obavami ale s úsměvem.Sedne si na postel vedle mě, obejme mě kolem pasu jednou rukou a dá mi pusu do vlasů."Nevím jistě Zoe. Jsou tu věci, které ti nemůžu říct. ...ze kterých mám strach." Řekne naprosto vyrovnaným hlasem ale v jeho očích zahlédnu obavy."Nic a nikdo nám to nemůže překazit. Nedovolím to." Nakloním se k němu a políbím ho. On polibek opětuje a pod tlakem jeho těla si lehnu na postel. Zůstane se mnou celou noc.Ráno se probudím a David už v chatce není. Mám takový špatný pocit, jakoby se něco stalo. Podívám se k posteli Lottie na druhé straně chatky. Je prázdná, asi přespala jinde. Obmotám kolem sebe peřinu a přejdu ke skříni, kde si vezmu věci na oblečení. Přesunu se zase k posteli a pomalu se obleču. Učešu si vlasy, dám si řasenku a přejdu do budovy, kam chodíme na snídaně, obědy a večeře.Uvidím Charlotte sedět u jednoho stolu, tak přijdu k ní i s táckem jídla. Zářivě se na mě usměje. "Zoee!! To mi neuvěříš! On je tak úúúžasný!!" Vyjekne a teprve po chvíli si uvědomím o kom mluví. Plavčík. "Mám jeho číslo, adresu a bude za mnou jezdit!" Pokračuje dál."Blahopřeji ke stému přáteli." Zasměji se."Nekaž to, tohle nám vydrží dlouho!" Řekne tak, aby uvěřila sama sobě. Dávám jim tak 1 měsíc.Obě sníme snídani, já dopiji pomerančový džus a zase se rozdělíme. Jdu směrem k Davidové chatce. Z dálky vidím jak Sam stojí před dveřmi jako nějaký bodyguard bránící vstup dovnitř.Když mě uvidí zatváří se ztrápeně a lítostivě."Same, ahoj. Pusť mě dovnitř." Řeknu mu když dojdu až k chatce."Promiň, Zoe, teď tam nikdo nesmí." Odpoví suše a neuhne ani o píď. Uslyším zevnitř zoufalé zaúpění bolestí."Co se tam sakra děje?" Vystartuju na něj, využiji toho že nic nečekal, odstrčím ho stranou a vběhnu do chatky. Při tom co se mi naskytne se zhrozím. Po chatrných dřevěných zdích jsou obří, krvavé škrábance jak od nějakého zvířete a na zemi leží krvácející Nathan. Nad ním je Josh a snaží se mu obvázat krvácející rány."Co se tu stalo? Zavolejte mu přece někdo pomoc! Vždyť vykrvácí!!" Začnu hysterčit. Sam mě následuje do chatky a chytne mě v momentu kdy chci k Nathanovi přiběhnout."Buď zticha Zoe, uzdraví se." Řekne suše a podívá se na trpícího Nathana. Jak to myslí uzdraví se? Vždyť je blbost aby se člověk sám uzdravil, zvlášť z takových ran co měl on. Na hrudi měl dlouhé škrábance od drápů a na rameni něco co vypadalo jako kousnutí.Stála jsem tam asi 5 minut a sledovala situaci. Pak jsem zahlédla že se mu rány opravdu pomalu hojí. Hojí se asi tisíckrát rychleji než normálnímu člověku."Kde je David? Řekněte mi někdo kde je David!!" Začnu křičet a dostanu se ze Samova sevření.Pohledy všech míří ve chvíli co jsem vyslovila jeho jméno kamkoliv jen ne na mě. Něco se mu stalo.Možná sem vtrhlo divoké zvíře, zranilo Nathana a Davida zabilo nebo odtáhlo někam do lesa... Při té představě mi vhrkly slzy do očí."Řekněte někdo něco." Řeknu se vzlyky."David tu není, je mi to líto." Odpoví po chvíli Josh a pomůže Nathanovi na postel.Vše nahlásí učitelovi, který po příjezdu z výletu domů, řekne vše policii a ta začne Davida hledat. Po dvou měsících bezvýznamného hledání, ho prohlásí za mrtvého. A jako příčinu smrti uvedou útok divokého zvířete. Ostatní z jeho kamarádů řekli při výslechu, že když došli do chatky už tam nebyl. Já jim nevěřím. Něco vědí. věděli že se Nathan uzdraví a on se uzdravil. Kdyby byl člověk tak by umřel!

* * *

Jak jsem již řekla. Je to rok od té nehody. Přesně na den. Právě dnes by mu bylo již 19 let. Mě je už 18. Škoda že neumíš deníčku mluvit. tak ráda bych se zeptala co se to tehdy stalo. David to věděl, věděl že se má stát něco hrozného. Předchozí den, když jsem s ním byla přes noc mi řekl že má z něčeho strach. A že mi to nemůže říct. Není den kdy bych na to nemyslela. Zbytek jeho party se mi celý rok vyhýbal. Jako bych mohla za to, co se tam stalo. Nathan po několika měsících, když mu bylo 18 odešel pryč. Někam se údajně odstěhoval a už jsem o něm neslyšela. Den po té co zmizel i on mi ale napsal smsku kde stálo: "Žije."Zavřela jsem deník a schovala ho pod matraci u postele. Zvedla jsem se, že půjdu pro něco do ledničky a sešla jsem ze schodů do přízemí. Venku hučel vítr a podlaha pod mými kroky vrzala. Podívala jsme se k oknu a sevřela v ruce náhrdelník, který jsem od něj kdysi dostala. Není jediný den co bych ho sundala. Ucítila jsem jak do mě z řetízku proudí teplo, jakoby spojení s Davidem.Někdo zaklepal na dveře.

Jednorázové povídkyPřečti si tento příběh ZDARMA!