Když se konečně dostaneme do naší budovy, je mi jasné, že novinky se tu roznesly velmi rychle. Nejenom že všichni vědí, co se stalo Claire, ale taky vědí, že jsme kamarádky. No a očividně taky vědí, co se děje mezi mnou a Louisem a taky mnou a Harrym. A já nemůžu ani předstírat, že tohle celé není moje vina, protože je. Můžu si za to úplně sama. Když se ale tiše zeptám v chodbě v prvním patře, když nás minou dvě skupiny třeťáků, jež se totožně culí a cosi si šeptají, co jsem komu udělala, Harry se na mě ani neotočí a prohlásí "mě". Mám co dělat, abych se neskutálela ze schodů až do sklepa. Načež Louis samozřejmě dodal "same".


Uznávám, že zakončit čtvrťák takhle, to chce koule. Jenže já mám za patama fyzikáře, který balí každou, která má metr šedesát a alespoň trojky. Chtě nechtě se musím z té země zvednout a rychle se rozloučit s Harrym a společně s bandou zapadnout do třídy. Bohužel jsem fyzikáři padla do oka, takže ještě než se posadím, hned si mě pozve k sobě dopředu. Monnie mi alespoň pošle soucitný pohled, zatímco Zayn na mě udělá kišky kišky. Ho plesknu, ale až se nebude fyzikář dívat.


"Dobré ráno, Anet," popřeje mi vřele, načež se mě zeptá, co soudím o nějakých fyzikálních jevech.


Zapojím veškerou sílu své jediné mozkové buňky, která mi po tom vehementním šukání s Haz v hlavě zbyla, a vyklopím ze sebe všechno, z čeho si normálně doma dělám srandu z Nicka, včetně poznámek o ufonautství a marťanologii. Nějakým záhadným zázrakem, povytaženou sukní a stáhnutým výstřihem co nejblíž k pupíku, aniž by mi byly vidět bradavky, si od něj vysloužím jedničku. Když se posadím, Louis mi věnuje uznalý pohled, ale Zayn, vedle něhož si sedám, mi šeptne, že jsem jenom krůček od štětky.


"Však co," odpovím mu vzletně. "Když nevyjde matura..."


A ten blb se rozesměje nahlas.


"Pane Maliku, děkuji, že jste se přihlásil dobrovolně..."


Teď se směju já jemu. To má za to. Jenže ten zatracený šprt dostane teorii relativity, a samozřejmě, že se musí předvést, takže si taky odnese jedničku. Parchant.


"No, a máme zaděláno."


Fyzikář razí teorii, že jedna známka za pololetí stačí, takže jsme se Zeem za vodou. Což je taky velmi pozitivní, zvlášť se vším tím zmatkem, který souvisí s posledním ročníkem na gymplu. Mám příšernou chuť na cigaretu a taky na sex. Nevím, co mě ničí víc.


"Ni, miláčku, máš pro mě propisku?" zeptám se tiše. Moje jediné štěstí, že ten Metuzalém, který je náš fyzikář, nedoslýchá, takže se tu můj šepot ztratí.


"Mám dokonce i pravítko navíc," zamachruje Niall za mnou.


To mě přinutí se otočit: "Ni, nedělej se, komu's to ukrad?"


Niall pokrčí rameny a nevinně se práskne: "Liamovi."


Nevím, jestli se na něj mám káravě zamračit nebo zmateně zamrkat, takže přirozeně zachrochtám smíchy: "Proč's mu lohnul pravítko?"


Niall nahodí zcela vážný výraz a do každé ruky chytí jedno pravítko - jedno dlouhé a jeden trojúhelník: "Nechce Zayna, nebude mít pravítka."


Na vteřinu zůstanu hledět, zcela ohromena, načež Ni odloží obě pravítka a zvedne úhloměr: "Ani úhloměr."


Jebnu hlavou do desky Niallovy lavice, kterou sdílí s Monnie. Za co. Boha jeho, za co. Zayn vedle mě chvíli vypadá, že se rozbrečí, pak že někoho sejme, ale nakonec se taky rozesměje. Fyzikář, který právě zkouší někoho dalšího, to ani nevím, že to chodí se mnou do třídy, nikdy jsem to neviděla, se jenom podívá k naší proslavené bandě a nespokojeně se zamračí, na víc se nevzmůže. Díky bohu. Zadá nám nějaké příklady a zkouší celý zbytek hodiny, asi jsme ho nasrali. Jenomže ve chvíli, kdy máme dělat nějaké sinusoidy nebo jaké pičince, z druhé strany třídy se ozve polohlasně poměrně vyděšený hlas Liama: "Kde jsou moje pravítka?!"


Záhy se za mnou ozve tiché potutelné zasmání tak hlubokým hlasem, až zapochybuju, že to byl Niall. Skoro jsem si jistá, že vyvolal samotného Satana, aby se tuná hen zjevil na hodině fyziky a potutelně se zasmál ďábelsky hlubokým a výhružným hlasem.


Jebnu hlavou do stolu a nejsem sama. Zayn se chudák skape pod stůl. A jak tak znám vybavení této školy, nejspíš nám nefunguje těsnění, takže bych si měla vzít zkumavku a jít ho chytat o patro až tři níž.


...Má tenhle blázinec sklep? Jako, někde ty, které Anakonda zabila, schovávat musejí.


"Vás taky vzít do společnosti," ozve se přes uličku Ed, když zvednu hlavu a otočím se jeho směrem, abych viděla, kolik škody jsme napáchali.


"Já jsem ti říkala, že máš Nialla nechat v kleci," syknu směrem k němu, načež mě něco podezřele ostrého píchne do ramene.


"Ni, můj ozbrojený rytíři na rozviklané stoličce, která zažila obě světové války, proboha tě prosím, řekni mi, že jsi mu nelohnul i kružítko."


Ten zvuk, který se ozve za mnou, už není ani Satanský smích, to už je normálně digitálně upravené.


Zayn vedle mě má asi nějaký záchvat. Otočím se na Nialla, abych mu za to vynadala, ale fyzikář si všimne, že se mu u dveří dějí nějaké nepokoje. Moje výmluva, že potřebuju pomoct s příkladem, mi neprojde, to vím, takže to ani nezkouším, takže okamžitě zareaguju, že jenom kontroluju výsledky, jestli to máme všichni správně. Fyzikáře to uspokojí, takže si ještě popotáhnu výstřih směrem dolů. Doufám, že na univerzitě to bude stejně jednoduché. Ale počkat, tam vlastně nebude ani matika, ani fyzika, ani biologie! Paráda, tak v tom případě jsem za vodou.


"Zee, chovej se slušně," drcnu do něj loktem, když mu do sešitu kreslím jednu piču za druhou. Má čtverečkovaný sešit, tak se to dobře kreslí, takže je to jeho vlastní vina.


"Já vás všechny nenávidím," ozve se ze Zaynovy poloviny lavice tichounce.Jelikož mi to nemůže nikdo vyvrátit, obviním z této promluvy Liamovo pravítko s ryskou - jsem si jistá, že jsou minimálně tři lidi přímo v této místnosti, které Zayn miluje víc než by měl.

Shit Happens || Larry Stylinson (Dokončeno)Přečti si tento příběh ZDARMA!