365/17 - 008 - ZJEVENÍ

87 5 0
                                                  

8.LEDEN 2017 - ZJEVENÍ

Dneškem nastal čas zjevení

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Dneškem nastal čas zjevení. Aspoň jsem si takto představoval průběh dnešního dne dlouho dopředu. Sedm dní jsem poctivě večer co večer psal krátký příběh o událostech právě skončeného dne. Říkal jsem si, že když zvládnu prvních 7 dní, tak pak už to půjde samo. A tak nastal čas hledat čtenáře. Bůh za takto dlouhou dobu podle bible stvořil svět a i si odpočinul. Já stvořil svou knihu, odpočinul a dnes si zvolil DNEM ZJEVENÍ.

Na mysli jsem měl, že věnuji čas, abych odhalil roušku tajemství a prozradil svému okolí, že je tu můj spisovatelský pokus. V hlavě mi bloudily varianty, jak dát vědět, kde je má kniha k nalezení a že bych byl rád za obec čtenářskou. Místo vyhřátého dopoledne u krbu a plnění tohoto mého cíle, však přišlo zjevení tak trochu moje vlastní. Starší dcera Anička od snídaně zvolila hon na otce: "Tátiny dělej, jedeme na trénink!" Poodhrnul jsem žaluzie. Zachumelená zahrádka, teploměr ukazující mínus 14 stupňů a na stole vonící čerstvá bábovka, mne však přesvědčovali o úplně jinak stráveném nedělním dopoledni.

Já se z ní snad zjevím. A z toho sněhu taky. Vrčel jsem si pod fousy, ale trpělivě oblékal teplé oblečení. Venku jsem byl tradičně o X minut dříve, než moje sportovní potěšení a tak v zájmu zachování teploty těla jsem popadl koště a hrablo a očistil chodník i terasu. Ruce lehce zabolely, ale to jsem ani zdaleka netušil, že to byla jen trapná předehra.

Do Čáslavi na atletický stadion jsme dojeli po trochu klouzavé silnici přesně včas. Andulčina trenérka s úsměvem od ucha k uchu na mne hned na přivítanou halekala: "Máš rukavice?" Nemusela říkat víc. Bylo mi jasno. Našel jsem ve skladu hrablo a s obavou v hlase se zeptal: "Stačí vyhrnout rovinku?" Trenérku to při pohledu na mne a na zasněžený atletický stadion rozesmálo. "Jasně! Neboj, čtyřstovky dáme příště," čertíci jí svítili v očích. No, s chutí do toho a půl je hotovo. Vyhrnováním jsem ve velkém bavil celou tréninkovou skupinu, která v rámci protažení fandila svému otrokovi. Ale bylo vidět, že i jim jsem připravil zábavný start tréninkového drilu. 

Trénink jsem si užil, zima mi nebyla ani náhodou a sám mám teď pocit, že mám obrovská ramena a super svaly na rukou. Jen nějak nemůžu ruce zvednout nad hlavu... A abych Vás neochudil o patřičný happy-end a také opravdové ZJEVENÍ, tak si jen v duchu představte: jakmile skončil trénink a my se vydali směrem k šatnám, vjel na stadion správce s traktůrkem a radlicí a krásně vyhrnoval. Nějak nevím proč, ale měl jsem pocit, že ho tou svou lopatou umlátím a zahrabu do země... hlavou mi lítaly nejrůznější označení pro tohoto prapodivného traktoristu...

Apaticky jsem koukal jak krouží po oválu a čekal až Andulka protáhne své tělo v posilovně a vyrazíme směrem k domovu. Trenérka ke mě přišla a aniž by cokoliv bylo třeba vysvětlovat, poznala na co myslím. Zahleděla se společně se mnou na správce s traktůrkem, poklepala mne po bolavých ramenou a zašeptala: "Těžko na cvičišti, lehko na bojišti! Po takovýhle trénicích a v takových podmínkách se pak ty výhry oslaví o to lépe. Uvidíš, spolu na to pak zavzpomínáme!" mrkla na mne šibalsky a abych nenabyl pocitu vítězství, tak ještě přidala dovětek: "Ale, že mu to s tím traktůrkem jde líp než tobě, co?" a rozesmála se na celé kolo.

Odpoledne jsem strávil ve své firemní kanceláři a přemlouval rozbolavělé tělo k pohybu. Vše ale s vědomím, že to všechno stojí za to. Vždyť slova mé dcery při cestě domů všechno vrátily do absolutního blaha: "Stejně jsi tati nejlepší člen fanklubu! Moc mě bavilo trénovat, když jsem viděla, jak jsi nám pomohl vyhrnout ten sníh. Dneska jsi ten trénink zvládl nejlíp ty sám!"

Při vědomí těchto slov a při vnitřním pocitu vítězství se tak o to líp přemůže únava a to víc se tak bude s chutí pracovat na zamýšleném zjevení. Tak pojďme na to. Do této chvíle přečetlo prvních sedm kapitol 52 čtenářů. Jdu prozradit, že píšu. NASTAL ČAS ZJEVENÍ!

365/17Zde žijí příběhy. Začni objevovat