MATE x 20 - PROM 1/2

490 40 11

V momentě, co moje klíče zachrastily v zámku ode dveří a jen, co jsem udělal prvních pár kroků dovnitř domu na mě zpoza rohu vyletěla moje matka.
"A to ses zbláznil, nebo co?!" zavřeštěla. Úsměv mi okamžitě povadl a celkem dobrá nálada utekla.
Tázavě jsem ukázal na sebe, mezi tím, co mi do hlavy přicházely výmluvné odpovědi. Samozřejmě takové, abych ji nevytočil ještě víc. Stihl jsem jenom vydechnout, než pokračovala.
"To si jako hodláš odjet někam na večírek a vrátit se za dva dny?! Neměls u sebe nic, žádné léky! Mohlo se ti přitížit a ty se někde trajdáš s Bůh ví kým!"
"Byl jsem s Debbie a Noahem a léky jsem měl."
"No, to nic nemění na tom, že se máš hlásit!" zaprskala.
"Mami?" oslovil jsem ji jemně a připomněl jí pro nás oba bolestivý fakt: "Je mi devatenáct."
"I kdyby ti bylo čtyřicet, dokud bydlíš pod touhle střechou, platí moje pravidla. Čekala jsem, že mě alespoň prozvoníš, jakože jsi naživu. Ale ne, ty si odcestuješ a vrátíš se za dva dny!"
"...bych se taky mohl odstěhovat," zamumlal jsem pro sebe. Na to se mi vysmála do obličeje.
"Ty? S tvojí zodpovědností? To ani náhodou, chlapečku! Dokud jsem tvoje matka, budeš mě poslouchat! Ať je ti devatenáct, nebo dvacet pět, je mi to fuk! Ve tvém věku jsem už byla vdaná a nějaké dva dny pryč pro mě neexistovaly!"
"Jo, mami, já vím, je mi to moc líto, příště, až se vydám za dobrodružstvím, ti určitě zavolám," řekl jsem poslušně a usmál se na ni.
"Volala jsem na policii, protože ses ráno nevracel a oni mi oznámili, že nějakého Tommyho Ratliffa sebrali někde na silnici. Opilého, stejně jako jeho dva kámoše."
"Nemuselas volat policii, mami, fakt ne." Zakroutil jsem hlavou a udělal asi krok směrem k ní. Stála mi v cestě do pokoje.
"Smrdíš cigaretama," usoudila z mého malého pohybu okolo ní.
Nenápadně jsem ukázal směrem k pokoji a nenavazoval oční kontakt. "Jo, umh, jdu do pokoje, ahoj," promluvil jsem potichu a snažil se odebrat daleko od ní.
"Ale sakra, Tommy! Neříkala jsem ti něco o tom kouření? Sám víš, jak to s tebou je, a ty začneš kouřit? Víš, co ti to může udělat?!" Začala znova. Zase mě čeká dlouhá přednáška o tom, jak hazarduju se svým stavem a jak ho záměrně zhoršuju.


"Nekouřím, Adam mě vyzvedl a-"
"Jo, tak Adam tě vyzvedl?! Adam se zjevil jak anděl strážný po měsíci, co spolu nemluvíte jenom tak a ještě si spolu zapálíte, no to je mi dvojka!" Spráskla ruce a mluvila tak ironickým tónem, až to bolelo moje uši.
"Mami, devatenáct," zopakoval jsem a protočil očima, "a ještě jednou: nezapálil jsem si, nekouřím, nemusíš se bát."
"Teď na mě budeš obracet oči?! To máš ale všechno od něj! Já jsem mu už tenkrát v nemocnici říkala, ať zaleze! Ale on ne a ne, furt tě bude učit ty jeho ohavnosti! A přitom Leila je taková dobrá duše, nevím, jak se jí podařilo vychovat tohle," posmutněla a zakroutila hlavou pro zdramatizování situace.
"Yeah, jasně. A všimla sis, žes to byla ty, co mi lhala o tom, co říkal? On mi nelhal, a jestli tomu říkáš ohavnost, tak prosím. Já jdu, mám zítra prom, takže jestli mě omluvíš..."
Nečekal jsem na její odpověď a rychlým krokem se odebral do pokoje.

Shodil jsem ze sebe všechno oblečení a pohodil ho na židli. Z bundy jsem si vytáhl mobil, který mi akorát brněl v kapse.
A-damn!: myslíš, že voním dobře?
Překvapeně jsem se podíval na zprávu a odepsal.
-Myslím, že píšeš a řídíš u toho?
A-damn!: myslíš, že voním dobře? jako, asi mě někdy cítíš, voním?
-Ruce zpátky na volant xx
A-damn!: ptal jsm se.
-Ptal js se, yep. Napiš mi z domu, bye
A-damn!: zrádče.

Stihl jsem se osprchovat, udělat všechnu večerní hygienu, politovat mé další vypadané vlasy a pomodlit se, aby mi narostl do rána nějaký zadek a nepadaly mi kalhoty od obleku, než mi Adam napsal znova.
A-damn!: Píšu z domu a mám tu samou otázku už po třetí
A-damn!: Takže bys mi na ni radši měl odpovědět, než se naštvu
A-damn!: VONÍM DOBŘE?
A-damn!: Drunk ass.
-Jo, voníš.
A-damn!: To je všechno, co mi k tomu řekneš? Jsem kurva zklamaný.
-Voníš kurva dobře.
A-damn!: okay, to slovo od tebe vypadá divnějš, než jsem si myslel, že bude.
A-damn!: Děkuju za odpověď, sluníčko!
Vidíš, ani jsem se nemusel ptát po čtvrté.

MATEPřečti si tento příběh ZDARMA!