Běžím. Nevím jak, ani kam.
Proč? Nesmí mě dohnat.
Kdo? No přece oni. Ten zaostale smýšlející, ustavičně nepříjemný muž a ona - malá, huňatá a nebezpečná potvora. Mají oči všude.
Běžím, běžím a běžím. Probíhám známými chodbami a snažím se najít cestu do bezpečí. Občas mám pocit, že kroky za mnou ustávají v běhu, ale pak se ozvou z úplně jiného směru než předtím. Nesmějí mě chytit, tentokrát ne. Přitisknu životně důležitou zakázanou knihu k prsům. Už jen ta myšlenka mě naplňovala agresí a bezmocí. Co mám udělat, aby mě nechytli, jako tenkrát? Kam mám jít, co mám vymyslet? Zachrání mě objev ve formě výklenku ve stěně, který má celkem ucházející velikost a je přikrytý závěsem. Rychle, dřív než si to stačím pořádně rozmyslet, se skrčím do výklenku a schovám se za závěsem. A pak už jen čekám. Ozvou se kroky. Těžké a nebezpečně rychlé kroky. Snažím se nehýbat a pomalu a pravidelně dýchat, přestože je to po dlouhém a namáhavém běhu obtížné, až téměř nemožné.
Kroky se stále přibližují, jsou porád blíž a blíž, už jsou skoro u mě. Ani nedutám a čekám, zda mě odhalí. Vtom se ozve hlas, tak blízko mě, že málem vyskočím leknutím.
,, Kam myslíte, že běžela, má milá?"
optá se osoba, kterou bych ve své situaci chtěla slyšet méně, než kohokoliv jiného. Vždyť je to taky můj pronásledovatel.
,, Hmm taky si myslím." ozve se podruhé.
Najednou se objeví světlo lucerny a oba se pomalu rozejdou směrem pryč ode mě, což mi jen vyhovuje. Jejich kroky pomalu vzdalují až jejich zvuk úplně zmizí z doslechu.
Ještě chvíli tiše sedím, ale pak se odvážím opatrně vykouknout.
Nikde nikdo. Rychle vylezu z výklenku a upravím ho do původního stavu.
Pak se tiše i s knihou rozběhnu zpět do pokoje.
Ani nevím jak jsem se tam nakonec dostala, ale když jsem vešla byla jsem ráda, že vůbec nějakou komnatu mám. Mé spolubydlící nicnetušíc spaly ve svých postelích a já už jsem únavou pomalu neovládala své tělo. Tak tak jsem se svalila do postele,
a pak už mě pohltila milosrdná temnota spánku.
Ahoj, vítám Vás u nové knihy.
Bude to jenom krátký příběh, protože byl psán do soutěže. Každopádně doufám, že se bude líbit..
Samozřejmě budu ráda za jakékoliv ohlasy, ať už pozitivní, nebo negativní.
Tak to by bylo z mé strany všechno a vy už můžete nerušeně dočíst zbytek příběhu.
ČTEŠ
Bouřlivá dívka |HP FF|
Random,,Ahoj, já jsem jsem Henry." ozval se kluk s širokým úsměvem a jeho osobnost zářila na kilometry daleko, jakoby ani nepatřil na zem. Líbil se mi. ,,Christine Stormrage." nátáhla jsem k němu ruku a poněkud příkře pokračovala: ,, Zatím jsem milá, ale...
