Běžím tmou a honí mě on. Má noční můra, muž bez tváře, s černou maskou posázenou zlatými ornamenty. Vytáhne hůlku a zachvátí mě panika. On mávne a vyšle neverbální zaklínadlo. Projede mnou bolest, jakoby se do mě zabodávalo tisíce nožů. Po chvíli však bolest ustane a já se odvážím opatrně otevřít oči, které jsem měla po celou dobu mučení pevně zavřené. Pak však nastává horší mučení. Vedle mě se objeví Cisi a stihne jen říct:
,,Vždycky jsi pro mě byla jako sestra."
než ji zachvátí bolest způsobená kletbou. Vyděšeně na to hledím a snažím se uklidnit a vymyslet co dál, ale po vteřině myšlení kašlu na plán a skočím po té osobě. On se však otočí dřív, než dopadnu a uhne. Vzápětí jen slyším: ,,Petrificus totalus!" a mé tělo ztuhne v pohybu. Nemůžu se hýbat ani mluvit ani zachránit Cisi, musím jen s bezmocným vztekem přihlížet, jak se má noční můra stává skutečností. Vidím lehké, až skoro potěšené mávnutí hůlkou a pak už vzduch pročísne formule: ,,Avada kedavra." Cisi vykřikne a já už to nevydržím a vykřiknu:
,,Neeeeeeee!"
A zhroutím se k zemi.
***
S trhnutím se posadím na posteli a vyděšeně se rozhlížím kolem sebe. Cisi. Ona, ona byla mrtvá. Já ji nezachránila, ani jsem se jí nesnažila pomoct, já neudělala vůbec nic. Nemohla jsem se hnout a jen se dívala, jak na ni vyslal to kouzlo a ona padla mrtvá k zemi. Podobné myšlenky mi probíhají hlavou, až je najednou přehluší uklidňující dotyk.
Ocean se mi omotá kolem ramen a svou hlavu si opře o můj krk. Takhle sedíme hodnou chvíli, až do mě Ocean strčí svým malým nosem a připomene mi, že je přece jenom noc a má se spát. Sundám si ji pomalým pohybem z krku, lehnu si, přikryju se a snažím se usnout. Ocean se po chvíli zmateného mlčení s tichým frknutím zachumlá pod mou peřinu a usídlí se mi na hrudi. Znovu usínám a doufám, že to všechno byla jen noční můra.
***
Ráno mě probudí slunce prosvítající přes okenní tabulky. Vstanu a radostně se protáhnu. Je sobota.
Ocean dál spokojeně spí na mojí posteli, a tak se vypravím na malý průzkum do kuchyně tam však už čeká mamka s hůlkou v ruce a spustí výslech:
,,Co to tam bylo včera za rámus, a proč mi zmizelo všechno maso na zítřejší oběd?"vybafne na mě bez pozdravu.
Tak to je vážný, pomyslím si, když už ani neřekla dobré ráno. Asi jí to řeknu...
***
,,Takže ty máš jen tak v posteli unikátní exemplář draka z vejce, které se ti zhmotnilo z vize, říkám to správně?"zeptá se po chvíli vysvětlování mamka, která se to snaží zpracovat.
,,Ano, naprosto. Mami, že Ocean zůstane u nás?"ptám se v naivním očekávání, že mamka přikývne.
,,No, nemyslím si, že je legální přechovávat draka v domě, kde sice bydlí kouzelníci, ale jeden je nedospělý a na místě, kde jsme v okruhu 50 km pravděpodobně, až na mudlorozené, jediní kouzelníci."uvažuje nahlas mamka a já vím, že to pro Ocean nevypadá moc dobře.
Najednou se ozve soví zahoukání do kuchyně vletí sova pálená, ale je na první pohled, že není naše. Přiletí a sedne si mi na rameno, jakoby to byla ta nejnormálnější věc a začne něco houkat. Já na ni otočím hlavu a zalapám po dechu když uvidím její oči. To není možné, takové oči má na světě jen jediný tvor.
,,Ocean?"zašeptám vyděšeně.
Sova se mi zadívá do očí a zahouká na souhlas.
,,Lenorell, to měla být dračice, ne?"zeptá se zmateně mamka.
,,Sama to nechápu, když jsem odcházela z pokoje byla to dračice."odpovím nejistě.
Ucítím pohyb na mém rameni, a když se otočím k sově, tak už to není sova, ale pískovo-zlatá dračiče, která na mě hledí jakoby se nechumelilo.
Zalapám po dechu a mamka očividně taky. Podíváme se na sebe a já se rozhodnu Ocean sundat ze svého ramene. Když si ji sundám, začnu ji hladit po hlavičce, což se jí docela líbí.
,,Leno, co to máš na ruce?"řekne najednou docela nevěřícně mamka.
Podívám se na ruku a vidím zlatavé tetování. Chvilku přemýšlím, ale nenapadá mě, jak se tam objevilo, ani proč jsem si ho ještě nevšimla.
,,Nevím, co to je?"zeptám se zmateně z mamčiné reakce.
,,Myslela jsem, že je to jen legenda.."zašeptá maminka.
,,Tak na to se musím posadit." řekne už normálním hlasem.
,,Víš, Leno, od mala jsem slýchala jeden příběh. Takovou pověst nebo spíš pohádku pro malé děti. Jde tam o to, že se jednou narodí holčička, co hodně znamená ve velké válce, která přijde. Pozná se podle zlatavého tetování. Ale je to jen pohádka. Naštěstí."ukončila svou řeč mamka.
,,A co to něco, co mám na ruce znamená co?"pokračovala jsem otázkou.
,,No nejsem si jistá, ale pokud to tam ještě včera nebylo, tak to asi naznačuje nějaký druh spojení mezi tebou a tím drakem, který ti právě usnul v náručí."uklidňuje mě mamka.
,,Mami bude muset Ocean pryč?"zeptám se s nadějí v hlase.
,,No to, že umí měnit podobu zásadně mění situaci. Takže myslím, že ne, ale pokud bude nějaký problém okamžitě volám do Rumunska jednomu našemu rodinnému příteli, aby si pro ni přijel."pronese mamka bez servítek nejlepší zprávu dne, i když je teprve devět hodin ráno.
Vrhnu se jí kolem krku až Ocean zafuní, jak spadne na zem, když ji pustím.
,,Děkuju, děkuju, děkuju. Slibuju, že s Ocean nikdy nebude problém." nadšeně přikyvuju a objímám mamku. Tak to prošlo nečekaně hladce.
,,Tak a teď je čas na snídani."usměje se na mě maminka a zvedne hůlku.
Ahoj všichni, v první řádě bych se ráda opravdu, opravdu hodně omluvila za to, že jsem už asi 4 nebo 5 týdnů nevydala kapitolu, i když jsem slíbila vydávání za 1 až 2 týdny, ale nebyl bohužel ani čas ani chuť. Já vím je to hrozně ohrané, ale já jsem fakt nezvládala psát nic čitelného a i tahle kapitola je slabší. No, ale i tak doufám, že jste si ji užili a budu moc ráda za votes a komenty. 😊 Pokud byste někdo našli gramatické chyby, oznamte mi to prosím, protože z vlastní zkušenosti vím, že taková kapitola plná chyb občas dokáže opravdu zkazit požitek ze čtení. Předem děkuji moc za ohlasy...
Za další mám docela dobrou zprávu, už zbývá asi jen jedna kapitola a připojím děj k tomu, co mám předepsané, takže kapitoly by měly teď vycházet pravidelněji, než poslední dobou.
Takže krásný zbytek svátků, pořádně se opijte na Silvestra, ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK VŠEM a loučí se s Vámi Vaše problematická Kája 😀😊😁😂
P.S.: Možná vydám kapitolu na Nový rok pokud to stihnu...😊
ČTEŠ
Ocean dragon
Fanfiction...Ráno se probudím a vidím jak vedle mě leží ta malá potvůrka. Je tak roztomilá,když tam tak pokojně oddychuje. Chvíli ji ještě pozoruji,ale pak se zavrtí a otevře své křišťálově modré oči a tázavě se na mě podívá. Já pohled opětuji a úplně se v je...
