Neobyčejný život <3 *upravování*

Trénink

Pohled Viv: 

Máma si myslí, že bych měla jít do školy a žít normální život. Ale ona zapomíná, že já nejsem normální. O mém poslání jsme se už nebavili. Už je sedm ráno, měla bych se začít chystat. Oblíkla jsem si květinové šaty a baleríny. Vlasy jsem si dala do copu. Vyšla jsem z pokoje a najednou jsem si něco uvědomila. Když Tobyho táta je lovec tak i Liliin. Rozhodla jsem se, že do školy půjdu sama. Budu se jim muset vyhýbat. Ikdyž jsou napůl čarodějové tak jsou i lovci. Máma seděla v kuchyni a dělala něco do práce, brácha vedle ní a snídal.

"Ahoj" upozornila jsem na sebe. Máma odtrhla oči od práce.

"Ahoj sluníčko" sluníčko to určitě! Dřív jsme si s mámou říkali vše, ale poslední dobou se to zhoršilo. Brácha jenom něco zabručel a pokračoval ve snídani. 

"Budeš snídat?" zeptala se máma.

"Ne nemám hlad. Radši už půjdu do školy. Tak ahoj" vzala jsem si věci a vyšla. Máma jenom zavolala ahoj. Porozhlídla jsem se jestli někde neuvidím Lili nebo Tobyho. Najednou se objevil Toby.

"Sakra!" zaklela jsem potichu

"Viv musíme si promluvit" 

"Nemáme očem" chtěla jsem odejít, ale chytl mě za zápěstí.

"No tak Viv. Chci ti to vysvětlit" držel mě jemně, ale i tak to bylo nepříjemný.

"A co mi chceš vysvětlit? Že mě chceš zabít?" koukl se na mě ublíženě

"Já ti nechci ublížit, já se do tebe zamiloval" Najednou se mi zamotala hlava, věděla jsem že mě kněmu něco přitahuje jako bychom si byli souzeni, ale potom jsem se dozvěděla, že je to napůl-lovec. 

Najednou si mě přitáhl blíž a chtěl mě políbit. Já vím to je sen každě holky, aby se kní přiblížil kluk řekl jí, že ji miluje a dal ji pusu, ale já nemohla. Odstrčila jsem ho od sebe a začala utíkat do školy. Toby na mě volal abych počkala, ale já ho neposlechla. Zastavila jsem až před školou. Najednou jsem si všimla, že mě sledují dva chlapi. Radši jsem rychle zašla do školy. První hodinu jsem měla tělocvik. Šla jsem do šatek, když mě někdo najednou zatáhl do fyziky. Koukla jsem se na onu osobu. Samozřejmě to byla barbí. 

"Takže ty si mě neposlechla jo?" zeptala se. Já ji vůbec nechápala pak mě napadl Toby "Rozešel se semnou kvůli tobě" 

"Hele barbí já sním nic nemám. Nechápu proč se sebou teda rozešel" usmála jsem se na ni líbezným úsměvem.

"Ty jedna couro" najednou mi dala facku a venku začala bouřka. Moje kontrola zase vybouchla. Snažila jsem se uklidnit, ale když vám nadává jedna husa moc to nejde. Najednou se ve dveřích objevil Toby. Nevěděla jsem jak nás našel, ale byla jsem mu vděčná.

"Lexi nech ji na pokoji" a táhl barbí ven. Najednou jsem se začala uklidňovat. Bouřka ustoupila. V ten moment jsem si řekla, že musím začít s tréninkem, ikdyž je Toby napůl lovec.

(odpoledne)

S Tobym jsem se domluvila, že odpoledne začneme. Teď čekám na dvoře než dojde.

"Už jsem tu promiň že jsem došel pozdě" usmál se na mě.

"V poho. Tak začneme?" zeptala jsem se, protože jsem to chtěla mít za sebou. Toby přistoupil blíž. Byl tak blízko až jsem cítila jeho dech.

"Soustřeď se" začal " Mysli na něco hezkýho" začala jsem myslet na tátu. Vždy když mi něco je na něho myslím. Ale to asi nebyl dobrej nápad, protože jsem rozbila květináč.

"Viv tvá síla vyřazuje strašně moc, najdou nás" chtěla jsem odseknout, že mu nic neudělají, ale radši jsem nic neřekla a soustředila se. Najednou jsem myslela na Tobyho oči a na jeho úsměv a na to jak chci, aby mě políbil.

"Na co myslíš?" zeptal se najednou udiveně.

"Proč?" 

"Protože to zabírá Viv, už se umíš líp kontrolovat" usmál se. " Viv chci ti jenom říct, že já nezabíjím. Možná je táta lovec, ale já to dělat nebudu." Už jsem to vůbec nechápala. Mám nějaký poslání o kterým vůbec nic nevím a syn mámini spolužačky je na půl lovec.

"A Lili to ví?" zeptala jsem se. Toby mi nic nemusel říkat poznala jsem to z jeho pohledu.

"Viv ani nevíš jak moc tě chci políbit" řekl Toby a přitom se mi díval do očí.

"Tak mě polib" možná dělám chybu, ale něco mě k Tobymu táhne. Toby se nahl a přitiskl jeho rty ktěm mým. Najednou jako by se zastavil čas. Ale vážně on se zastavil. Ptáci co byli kolem se nehýbali a auto co projíždělo se zastavilo. Po dvou minutách se Toby odstrčil. Všechno bylo jako předtím auto se dalo do pohybu a ptáci začali zpívat.

"Tak to bylo divný" řekla jsem a oba dva jsme se začali smát. 

"Miluju tě" řekl Toby a znovu mě políbil. Jestli jste čekali, že se znovu zastavil čas spletli jste se. Teď už ne. 

Celé odpoledne jsme s Tobym dělali jenom kraviny. Když potom musel zajet pro Lili do baletu šla jsem do domku. Najednou jsem dostala chuť na čokoládu. Šla jsem do kuchyně se kouknou jestli není ve skříni, ale nebyla. Věděla jsem, že máma je má schovaný v ložnici. Když jsem vešla do mámini ložnice všimla jsem si tlusté knížky na její posteli. Šla jsem blíž a přečetla si název. To co tam stálo mě překvapilo. Stálo tam  Kronika rodiny Crossofých.

Do této chvíle jsem nevěděla, že táto kniha existuje. Vzala jsem ji a začala listovat. Ta knížka jakoby předpovídala budoucnost. Nalistovala jsem stranu se jménem Lucy Crossofá. To co tam bylo napsaný nemohla být pravda. Stálo tam, že máma umírá.Chtěla jsem se ujistit jestli ty věštby jsou pravdivý tak jsem nalistovala svoji stránku. Jak se ukázalo ta knížka všechno ví. Protože tam bylo napsaný, že se s Tobym políbím. Pokračovala jsem ve čtení. Dočetla jsem se o tom že mám nějaký poslání,(jasně to už vím,ale jaký?) Potom tam stálo, že zažiju smutek.(asi z mámini smrti) a že se budu muset rozhodnout (sakra co tím ta pitomá knížka myslí) Najednou jsem si všimla mámi stojíci ve dveřích. Tvářila se smutně.

"Ty si ji našla" řekla

"Byla na posteli, nešla přrhlídnoutů vyjela jsem na ni.

"Ne já jsem ji schovala, ale ta knížka chtěla abys ji našla tak se tu objevila." 

"Je to pravda, to co se tam píše" zeptala jsem se už klidněji.

"Ano je mi to líto" máma přišla ke mě a objala mě. Najednou jsem se rozbrečela.

"Mami ty,ale nemůžeš umřít" vzlykala jsem. 

"Každý jednou umře" řekla máma. Pak jsem seděla jenom v objetí mámi a asi jsem usla, protože jsem se probudila až ráno.