And yet so different - ff - H.S.

And yet so different-CHAPTER #22

   Když jsem se probudila, ihned jsem si vzpomněla, co se včera večer stalo. Zastyděla jsem se nad svým chováním a zděsila se, když jsem na sobě ještě uviděla Harryho oblečení. Proč jsem ho zase políbila? Proč jsem mu vůbec odpustila?
Ten člověk mě hrozně mate a bojím se, že mě jednou zmate úplně. Hraje si s mými city a promíchává mi myšlenky v mé hlavě. Jsem z toho zmatenější než chameleon v tubě od lentilek.

Vstala jsem a rychle ze sebe oblečení shodila. Včera večer jsem si to neuvědomila, ale jakmile jsem si jej oblékla, jakoby mě Harry objímal. Jeho silně charakteristická kolínská mi zavoněla samotnou pokožku a povlečení.
Vzala jsem ho za slovo, že oblečení zpátky nechce, a naskládala si ho pečlivě do kufru. Převlékla jsem se do bílých džín, puntikované tmavě modré košile a šedého svetru. Sešla jsem tiše dolů a uviděla samotného pana Stylese sedět v křesle s obličejem zabořeným do dlaní. Přišlo mi blbé tu s ním zůstat, ale ještě horší odejít.

,,Dobré ráno,'' pozdravila jsem a ze slušnosti se zeptala: ,,Jste v pořádku?'' Pan Styles zvedl hlavu a nahodil svůj typický úsměv.

,,Dobré,'' opětoval pozdrav. ,,Ale ano. Jen je toho hodně,'' uchechtl se a já na místě přešlápla. ,,Dáš si snídani?''

,,Ráda. Chcete s tím pomoct?'' otázala jsem se mile a pan Styles zavrtěl hlavou.

,,Ne, v klidu se posaď. Jsi přeci návštěva,'' ujistil mě a zaplul do kuchyně. Přešla jsem tiše ke knihovně a se zájmem si četla názvy knížek.

Zaujal mě popraskaný obal Bílé velryby od Hermana Melvillea. Opatrně jsem knihu vytáhla a pohladila koženou vazbu. Chtěla jsem obrátit na první stránku, ale k nohám mi dopadla nějaká bílá obálka. Sehnula jsem se pro ni a překvapilo mě, co na ní bylo napsané. ''Pro Harryho, Edwarda a Desmonda. Máma Anne.'' Ze schodů se ozvaly kroky, a tak jsem si obálku rychle strčila pod triko a knížku zandala na své místo. Posadila jsem se do křesla a vytáhla mobil.

,,Dobré ráno, Liv,'' pozdravil mě příjemný hlas Edwarda. ,,Jak ses vyspala?''

,,Dobře, ty?'' Zandala jsem mobil zpátky do kapsy a usmála se.

,,Jo, taky to šlo. Táta je v kuchyni?'' Kývla jsem a Edward se vydal za ním. Hned po jeho odchodu se ozvaly hlučnější kroky a vynořil se Harry.

,,Čau, kotě,'' oslovil mě chraplavým hlasem Harry a sedl si vedle mě. ,,Nebudu se tě ptát, jak ses vyspala, protože předpokládám, že ty dva kokoti mě předběhli, ale sluší ti to, takže nejspíš dobře,'' složil mi poklonu a ruce si dal za hlavu.

,,Děkuji, Harry. I ty nevypadáš nejhůř.'' Zasmál se a na tváři se mu objevily dva kouzelné ďolíčky. Uhnula jsem pohledem a zčervenala.

,,Ať chceš, nebo ne, zlato. Něco s tebou dělám a rozhodně ti nejsem lhostejnej,'' zašeptal Harry a kousl se do rtu. Než jsem stačila něco namítnout, pan Styles nás zavolal na snídani.

Sedla jsem si naproti Harrymu vedle Edwarda a pan Styles si sedl do čela stolu. Tiše jsme se pustili do jídla a já stále přemýšlela o té obálce.
Musela to napsat Harryho a Edwardova máma. Nebylo by správné to číst. Dám to panu Stylesovi, a ten o tom rozhodne sám.

,,Harry, volala mi nějaká paní a stěžovala si na tebe. Jak jinak. Prý si ji málem přejel, a když požadovala omluvu, začal si na ní řvát sprostě. Před několika dny měla rozjezděnou zahradu od kol auta, řekneš mi k tomu něco?'' Harry se zastavil v pohybu a polkl sousto.

,,Co by? Ta kráva byla v době závodů na silnici. Bylo to tam jasně vyhrazený!'' protestoval Harry. ,,A pak mi začala říkat, jak jsem nevychovanej fracek, tak jsem jí řekl, že je to píča, co se mi přisrala pod auto.'' Pokrčil rameny, jako by ho to netrápilo.