Slzy hvězd: Křišťálová koule

11. Věci skryté

 ,,Ano." Téměř jako by slyšela mé myšlenky. ,,Toto jsou plačící hvězdy a z jejich slz byla vytvořena vaše křišťálová koule."

 ,,Ale… Co to znamená?" hlesla nechápavě Agnes. ,,Vždyť hvězdy plakat nemůžou."

 ,,A jsi si tím skutečně jistá?" vznesla Ochránkyně vážnou otázku. Když její hlas dozněl, rozhostilo se ticho.

 ,,Jsem," přikývla nakonec s rozhodností Agnes.

 ,,Pak se pleteš," odtušila však klidně Ochránkyně.

 A já se na ni opět nechápavě zahleděla. Copak bylo možné, aby se Agnes pletla? I my ostatní jsme si tím byly jisté. Já ovšem jen do okamžiku, kdy Ochránkyně její tvrzení popřela. Co tím myslela?

 Evelyn povytáhla jedno obočí vzhůru. ,,Jo? A odkdy umí hvězdy brečet?" Téměř snad jako by se snažila poskládat do slov myšlenky, jež se mi honily hlavou. Její pohled křičel do místnosti, co si o obou Ochránkyních myslí.

 ,,Odjakživa," opáčila Juniper. Ani ona se mou sestrou nenechala rozhodit. ,,Myslíte si, že víte, jak hvězdy vypadají, jenže to není pravda. Ve skutečnosti vypadají totiž takhle." Její prst se zabodl do kresby, na níž Claire knihu otevřela. A ukázal do tváře padajícím postavám.

 Dech se mi zatajil v hrdle.

 ,,Vy si ze mě děláte srandu, že jo?" odfrkla si nevěřícně Evelyn. ,,Snad si fakt nemyslíte, že vám tohle sežeru."

 Tentokrát ji k mému překvapení již Georgia pokárala. ,,Nemluv takto o věcech, kterým nerozumíš."

 ,,Tak mi to vysvětlete," opřela se sestra lokty o stůl. Jako by v tu chvíli promluvila za nás za všechny. ,,Do toho. Poslouchám."

 ,,Ve vašem světě nevidíte skutečnou podobu hvězd," pronesla Juniper s pohledem dál upřeným na onu kresbu. ,,Nemůžete ji vidět, protože tenhle svět na to není připravený. To ale neznamená, že tak nevypadají."

 Evelyn mi věnovala pohled, jímž jako by se mlčky ptala: ,,Co to sakra mele?"

 ,,Náš svět," zopakovala pomalu Agnes. ,,Pořád sem pletete tyhle slova dvě. A zdůrazňujete je, jak kdyby na tom záleželo strašně. Chcete mi snad tvrdit, že… tenhle svět není jediný existující svět?"

 V tom okamžiku se mi zastavilo srdce. S napětím v očích jsem pohlédla na Juniper. To přece není možné. Musí to popřít. Žádné jiné světy neexistují. Jsou to jen pouhopouhé smyšlenky. Nemůže tvrdit opak…

 Nebo snad ano?

 Věřila bych na nadpřirozené schopnosti, světlo a temnotu, kdyby mi o tom někdo pověděl pouhých několik dní zpátky?

 ,,Říkala jsem, že ti to myslí," usmála se Juniper zvláštním, osobitým způsobem a já zatajila dech. ,,Protože máš pravdu. Není."

 Hlava se mi zatočila a kolena podlomila. Dívala jsem se na ni jako na zjevení, jako by snad ona sama byla bytostí z jiného světa. To nemohla myslet vážně. Nemohla. Nemohla, vždyť…

 ,,A kde ty světy jsou?" chtěla vědět Evelyn a přetrhla nitmých úvah dříve, než se stačila zamotat. ,,Proč o nich nikdo neví?"

 ,,Protože tenhle svět," jako by Georgia volila slova s nejvyšší možnou opatrností, ,,neposlouchá a nevidí. Lidé v něm jsou zaslepení. Brány do jiných světů jsou všude kolem, není však nikdo, kdo by si jich všiml. Kdo by je poznal."

 ,,Co je to za brány?" vydechla jsem užasle. ,,Kde jsou? Dostaly bychom se skrz ně, kdybychom si přály spatřit jiný svět?"

 ,,Pokud by se vám podařilo nějakou najít, pak ano, dostaly," přikývla Georgia. ,,A možná je tento okamžik blíž, než si myslíte. Jednou je snad uvidíte. Ale vraťme se ke hvězdám."