Girl of my life |DOKONČENO|

✔4✔

Z pohledu Adriena:

Ráno, když jsem se probudil, držel jsem v obětí Marinette. Jistě by jste čekaly, že se od ní odtáhnu, ale ne, já si ji ještě k sobě víc přitáhl. Nejen, že mi to bylo příjemné, ale taky byla strašně roztomilá, když spala.

Já ji asi fakt miluju...

Z pohledu Marinette:

Když jsem se ráno probudila, myslela jsem si, že nejspíš dostanu infarkt...

Ležela jsem v Adrienově objetí na jeho posteli. V Adrienově objetí... V ADRIENOVĚ OBJETÍ!

Ano, ostatní holky by šílely štěstím, že je objímá slavný model, Adrien Agreste, ale já jsem jiná.

Nezamiluju se hned do kluka, kterého znám teprve den. Taková fakt nejsem a klidně si o mě říkejte, že jsem vadná.

Snažila jsem se dostat z jeho objetí, ale když už jsem byla na kraji postele, znovu si mě k sobě přitáhl. ,,Bože, Adriene, probuď se...", zašeptala jsem si.

Z pohledu Adriena:

Snažila se dostat z mého objetí, ale když už byla na kraji postele, znovu jsem si jí přitáhl k sobě.

,,Bože Adriene, probuď se...", zašeptala a já se musel pousmát.

Nechtěl jsem ji pustit. Když jsem s ní ležel v objetí cítil jsem se tak...příjemně.

Bohužel, i tahle chvíle jednou končí... Do mého pokoje doslova vtrhla Nathalie a chůva od Marinette, Kate. Když nás viděly, jak se objímáme, vypadalo to, že jim oči vypadnou z důlku.

,,Adriene a Marinette, máte tam snídani" ,,Budeme vás čekat v jídelně", řekla nám Nathalie.

,,Dobře", odpověděl jsem jí stále držící Marinette v objetí. Ta na mě taky vykulila oči. Nejspíš je dost překvapená, že jsem vzhůru. Hehehe...

Z pohledu Marinette:

,,Adriene a Marinette, máte tam snídani" ,,Budeme vás čekat v jídelně", řekla nám Nathalie.

Chtěla jsem jí odpovědět, ale někdo to udělal za mě. Hádejte, kdo...

,,Dobře", odpověděl jim Adrien . V tu chvíli jsem na něho vykulila oči. Ten idiot to na mě celou dobu hrál! Když odešly naše chůvy, neudržela jsem se a vykřikla na něho.

,,Ty idiote!" ,,Celou dobu jsi to na mě hrál!"

,,Ale snad se toho tolik nestalo...", uchechtnul se.

,,Nestalo?!", zeptala jsem se ho uraženě.

,,Nestalo" ,,Teď se jdi převléct do svého pokoje...", odpověděl mi a mrkl na mě.

,,To jsi mi ani nemusel říkat, stejně bych sama odešla", řekla jsem pořád uraženě a hned potom zamířila do svého pokoje.

Z pohledu Adriena:

,,Ty idiote!" ,,Celou dobu jsi to na mě hrál!", vykřikla na mě.

,,Ale snad se toho tolik nestalo...", uchechtnul jsem se.

,,Nestalo?!", zeptala se mě uraženě.

,,Nestalo" ,,Teď se jdi převléct do svého pokoje", odpověděl jsem jí a mrknul na ni.

,,To jsi mi ani nemusel říkat, stejně bych sama odešla", řekla mi uraženě a hned potom odešla.

Tady je někdo urážlivý..., ale neboj, i tak tě mám pořád rád, zlato... (? :'D)

Oblékl jsem si , jako každý den své černé tričko s třemi proužky, přes které jsem si přehodil bílou košili, nasoukal na sebe kalhoty a nakonec si zavázal tkaničky na svých oranžových keckách.

Popadl jsem svou tašku a mířil k pokoji od Marinette.

,,Už jseš?!", křikl jsem na ni přes dveře.

,,Ne!", a odpovědí mi byl ještě hlasitější výkřik. Po několika minutách se konečně otevřely dveře od jejího pokoje.

,,No už jsem si myslel, že se nedočkám", uchechtnul jsem se a pořád si jí dobíral. Ta si jenom hlasitě povzdechla.

Potom už jsme spolu nekecaly, protože jsme se musely jít nasnídat.