Magic Caroline

13. Upír

"Jsem upír" řekl a koukl se mi do očí.

"Cože jsi?!" neveřila jsem tomu co právě řekl. 

" Caroline slyšela si dobře, ale neboj neublížím ti." řekl a já si to všechno uvědomila. Vždyť mě může zabít. Sotva ještě vše  rozdýchávám o sobě a on mi plete do hlavy upíry. 

"Vůbec nic už nechápu." šeptla jsem a sklonila pohled do země. Max ke mně přišel a chytl moji tvář tak, aby mi koukal do očí. Z mých očí se vykutálelo pár neposlušných slz, ketrý mi Max ihned utřel palcem.

"Neboj já ti všechno vysvětlím" řekl a já kývla hlavou. Posadili jsme se na postel a řekl "tak co chceš vědět?"

"No všechno" řekla jsem a pokusila se usmát.

"Dobře" zasmál se, "a co chceš vědět jako první?" 

"Jak to, že jsi upír?" zeptala jsem se jako první, ani nevim proč. Prostě mě to v tu chvíli napadlo.

"Stalo se to už před 50 lety." řekl a já na Maxe vykulila oči.

"Před 50 lety?" zopakovala jsem po něm.

"Ano, bylo mi v tý době 17 a já se zamiloval do upírky." odpověděl Max a já byla stála v údivu.

"A ty si věděl, že je upír?" zeptala jsem se.

"Samozřejmě, že ne" řekl a já se nevim proč uklidnila. Pochopila jsem, že horší už to nebude.

"A máš třeba nějaké schopnosti?" ušklíbla jsem se.

"Jo" zazubil se. "Třeba to, že ti můžu číst myšlenky" ušklíbl se. 

"Cože?" vyštěkla jsem. Takže on celou dobu věděl, co si o něm myslím a všechno na co jen pomyslím. Sakra, sakra, sakra. Cítila jsem jak se začínám červenat.

"Proč se červenáš? Já si jen dělal srandu neumím číst myšlenky." začal se smát a já se citíla trapně. Tolik mě vyděsil. "Copak měla si se mnou nějaké perverzní myšlenky?" ušklíbl se.

"Co? Ježiš, samozřejmě, že ne" ihned jsem odpověděla a hodila po něm polštář a on se jen škodolibě smál. 

"Tak další otázka.." přerušila jsem jeho smích a chtěla to rychle něčím zamluvit. "Vadí ti kříž?"

"Ne" odpověděl Max.

"Vidíš se v zrcadle?"

"Jasně" odpověděl egoisticky.

"Svěcená voda?"

"Jo, dá se pít" odpověděl a já se musela začít smát. 

"Čemu se směješ?" řekl nechápavě.

"Ničemu, pokračujeme ve výslechu" zasmála jsem a se a on také.

"Máš nějaké nepřátelé?" podíval se na mě nechápavě. "Jak to myslíš? zeptal se mě.

"Třeba vlkodlaci, čarodějky.." zamyslela jsem se a doplnila jsem "zombie" začala jsem se nad tou blbostí smát. 

"Jo máme nepřátelé, ale zombie to určitě nejsou, moc koukáš na filmy" odpověděl a začal se smát.

"Ehm, jo jasně" zamumlala jsem a přemýšlela nad další otázkou ohledně Maxe.

"Ještě nějaký další otázky?" zeptal se a já se zamyslela. 

"Na tebe už asi ne, ale ted bych se chtěla začít ptát na sebe." řekla jsem.

"Dobře, co budu vědět odpovím ti" usmál se.

"Jak  víš o čarodějkách?" zeptala jsem se a on se zamyslel.

"Víš..čarodějky tu jsou už odjakživa stejně jako upíří nebo vlkodlaci."

"Aha, jak to, že o mě víš?" řekla jsem a čekala na jeho odpověd. 

"No víš, my upíři to vycítíme, když ten druhý neni normální člověk a za druhý tu nejsem náhodou."

"Cože?! Jak to myslíš?" vystrašil mě Max.

Další kapitola, tak snad se líbí. :) Prosím piště do komentářů vaše názory a připomínky :) jestli se líbí- vote :))