Camp Undercover (1D)

31.

,,No já jsem single. A co týče mých Tweetů..." Nachvíli se zamyslí přičemž je na něj kamera namířena a já si všimnu jeho skelných očí. Po chvilce se rozhodně pokračovat. 

,,Domněnky fanoušků jsou správné. Opravdu to jsou Tweety dalo by se říci nepovedené lásce." Povzdechne si smutně a já si všimnu Liama, který mu dá ruku na rameno. 

,,A myslíš že by jsi nám mohl nějak upřesnit co se vlastně stalo ?" Zeptá se lehce opatrně moderátorka a Niall se na chvíli kouknu na své ruce v klíně a poté opět zvedne pohled.

,,V červenci jsme byli s klukama na táboře, vrátili jsme se až před doslova pár dny.  Byl to hudební tábor a my tam byli jako vedoucí. Nebyli jsme tam, ale jako my, nýbrž jako James, Leroy, Ed, Will a Jawad. Měli jsme na sobě mikyny, kšiltovky a sluneční brýle a takhle jsme tam strávili čtrnáct dní. Jenže já se během té doby zamiloval do jedné dívky. A vypadalo to nadějně. Jenže pak jsme se s klukama po čtrnácti dnech odstrojili a když zjistila že jsem jí lhal, tak se na mě naštvala a vlastně se mnou až do konce tábora skoro nemluvila. Přestala mi věřit a prostě......." Pokrčí smutně rameny a setře si rukou slz stékající po jeho tváři. V tu chvíli se slzy z očí spustí i mě. Co mi to děláš Nialle ?

,,To je mi líto. A mají u tebe tedy faninky nějakou šanci ?" 

,,Momentálně ne protože já jen tak nepřestanu doufat že mi odpustí. Prominte holky." Pokusí se o mírný úsměv na faninky, které tam pravděpodobně sedí. 

,,A vídáte se s ní ?" Všichni jen přikývnou.

,,Tak ti přeju at ti to víjde. A to je pro dnešek vše dámy a pánové. Uvidíme se opět za týden." Řekne moderátorka a Molly vypne telku. Hned mě všechny obejmou a já se jim jak se říká vyplakám na rameno. Fakt to maj se mnou ted těžký. Zbytek večera si povídáme a pak jdeme spát.

Ráno

S holkama se vzbudíme tak nějak nastejno. Vykonáme raní hygienu. Obleču si tmavě modré šary s růžemi a pak s holkama zamíříme do kuchyně.

,,Dobré ráno holky." Usměje se na nás Mollyna mamka.  I my jí samozřejmě pozdravíme. Společně se nasnídáme a ona pak odejde do práce. S holkama si pustíme ještě jeden film a pak se rozejdeme s tím že se večer sejdeme v picérce kde mám brigádu.

Mamka a ni táta naštěstí nejsou doma, takže si můžu ještě jednou zopakovat písničky a pak chvíli odpočívám. Rodičům jen napíšu vzkaz s tím že jsem na brigádě, kdyby na to zapomněli. Převleču se do uplých džín, jiné vlastně ani nenosím, a světlounce žlutého trička s tříčtvrtečním rikávem, které je takové trošku kratší, ale volnější. Na obličej nanesu make-up, řasenku, tenké linky a jelení luj na rty. Vlasy si jen znovu učešu a nechám je volně. Vezmu si kabelku se všema potřebnýma věcma a na rameno si hodím kytaru, samozřejmě v obalu, no a pak vyrazím. Ah, opět ta moje oblíbená doba na procházku Londýnem. Jen co vejdu dovnitř už se na mě usmívá Courtney. Dělá tady servírku.

,,Ahoj Jess, tak jak bylo na táboře?" Zeptá se s úsměvem.

,,Ahoj. Bylo to tam fajn, hudba, hudba a hudba. No a co ty ? A co tady ?" Oplatím jí úsměv.

,,Ale jo mám se dobře. Ani by jsi nevěřila kolik lidí se tady na tebe ptalo. Dáš si něco ?"

,,Jo, ledový čaj prosím." Přikývne.

,,Klidně se běž připravit, já ti to tam donesu."

,,Děkuju." řeknu a rozhlédnu se po restauraci. Všimnu si že u jednoho z nich seděj holky a tak se k nim rozejdu. Pozdravím je a po tom co spolu.prohodíme pár slov se odeberu na malé čtvercové podium. Všimnu si že už tady mám ten čaj, na takovém malinkatém stokečku. Vedle něj si položím kabelku a kytaru. Dám si sem židli a před ní postavím mikrofon ve stojanu. Zapojím vše potřebné a udělám malou zvukovou zkoušku. Zkontroluji zda mám správně naladěnou kytaru a když zjistím že jo, dojdu si ještě na záchod. Vrátím se zpět na podium a zaseknu se v pohybu. U jednoho ze stolů sedí stejná šestice, kterou jsem potkala s mámou na večeři. Takže Niall, Harry, Zayn, Loui, Liam a Simon. Co tady jako sakra dělají ? Kluci mi lehce zamávají a já jim nervozně taky. To že budu zpívat před nima mi nevadí, ale před Simonem ? Tak to nedám. Kluci sedí u stolu vedle holek. Rozklepaně vezmu do ruky skleničku a napiji se. Klid Jess, nic se neděje vždit je to jenom Simon Cowell. Kluci říkali že je to fajn chlap, ale já z něj mám srdce až někde v kalhotách. Vezmu si do ruky kytaru, sednu si na židli a začnu mluvit do mikrofonu.

,,Dobrý večer, všechny vás tady vítám a začneme písničkou Best song ever od One Direction." Mrknu na kluky a po potlesku začnu hrát. Tréma ze mě po chvíli opadne a já si to užívám.

,,A to je pro dnešek vše. Budu ráda když příjdete opět příští sobotu. Jestli budete chtít slyšet nějakou určitou písen, nahlaste to servírkám a já jí příšte zahraju. Děkuji všem. Přeji hezký zbytek večera." Řeknu a odložím kytaru stranou a po hlasitém potlesku opustím podium a dojdu za holkama které obejmu s ony mě pochválí.

,,Jess, mohla by jsi na chvilku ?" Poklepá mi Zayn na rameno a já přikývnu a následuji ho za Simonem a klukama. Tak jo Jess, jen dýchej. 

,,Ahoj kluci. A dobrý den." Pozdravím a kluci mě taky a Simon se pak dá do řeči.

,,Ahoj Jess. Rád tě poznávám. Kluci mi o tobě vyprávěli." Natáhne ke mě ruku se kterou mu potřesu.

,,I já vás. Doufám že o mě mluvili, alespon pěkně." Všichni se zasmějeme.

,,Nejlíp.Vychvalovali tě do nebes. Říkali jaký jsi veliký talent, až jsem tomu nechtěl věřit, ale ted když jsem tě viděl a slyšel, musím uznat že máš fakt jedinečnej talent a já si myslím že by byla veliká škoda promrhat takový talent. Proto bych pro tebe měl nabídku na práci. Samozřejmě by jsi se musela předvést ještě přijímací komisi, ale hlavní slovo mám nakonec stejně já a já bych ti chtěl pod mou společností Syco music, vydat desku a samozřemě podepsat smlouvu na spolupráci." Jen na něj zírám. On Simon Cowell mě chce podepsat ?

,,Já, já nevím co na to říct." Chytnu se rukama za pusu.

,,Že mojí nabídku příjmeš." zasměje se. Nojo, ale co rodiče ? Dojde mi a můj úsměv opět posmutní.

,,Moc vám děkuju pane Ciwelle za úžasnou nabídku, ale nemohu jí příjmout. Moji rodiče nechtějí abych se věnovala hudbě." povzdechnu si.

,,To nějak zařídíme. Už seš plnoletá, takže smlouvu můžeš podepsat ty a prostě to nějak uděláme. Umím dobře přesvědčovat. Brzy se ti ozvu a domluvíme se blíž protože už musím jít. Jo a ještě něco. Tykej mi. Tak ahoj." Vuchrlí ze sebe a opustí restauraci. Poděkuji klukům a pak si ještě asi půl hodiny všichni povídáme než se vydáme domů. Samozřejmě nás kluci všechny doprovodí domů.

Tak a další díl. Doufám že se líbil. Prosím o voltes a komenty. Niki<3