Harry Potter a Alternativy nenávisti

18. Famfrpálový konkurz

„Ne. Ne, pane," odpověděl zamračeně Potter.

„A víte, co dělat, kdyby se s vámi spojil?"

„Ihned bych to někomu řekl," vypálil sebejistě.

„A když byste viděl, že Pán zla mučí například slečnu Grangerovou na nějakém vámi dostupném místě a vy byste ji nikde v tu chvíli nemohl najít?" Severus se předklonil přes stůl a vpíjel se chlapci do očí. Viděl na něm, že váhá. „Co byste udělal?!"

„Šel bych to někomu říct," pronesl váhavě.

„Proč jste nad tím přemýšlel? Nad tím nemůžete přemýšlet. Když neovládáte nitrobranu, musíte ovládat aspoň sebe! S největší pravděpodobností by to byla zase past!" Potter rychle přikyvoval. „Za kým byste šel?"

„Za ředitelem."

„Pan ředitel je daleko. Který člen Řádu je vašemu pokoji blíž?" Potter chvíli přemýšlel.

„Profesorka McGonagallová?"

„Ano. Profesorka McGonagallová. A ta by se hned krbem spojila s panem ředitelem a ostatními členy Řádu. Takže to jsme si ujasnili. Pamatujte si, Pottere, že Pán zla je schopen čehokoliv, aby vás dostal, je vám to jasné? Už jsem vám říkal, jak mučil lidi tím, že jim vkládal do mysli ty nejhorší představy. Ať uvidíte cokoliv, musíte si říct, že to není pravda. Řekněte to. Teď."

„Není to pravda," zopakoval po něm nejistě chlapec.

„Znovu!"

„Není to pravda." Profesor přikývnul.

„Není. A teď běžte," máchnul rukou Severus ke dveřím.

„Ano, pane. Nashledanou."

„Pottere?" zavolal na něj ještě, když byl chlapec už u dveří. Ten se na něj s očekáváním otočil. „Jakou barvu má Třaskovar?"

„Tmavě zelenou?" zeptal Potter pomalu.

„Vypadněte!" vyhodil ho Severus s rozmáchlým gestem ven.

„Tmavě zelenou," zopakoval rychle a potichu Potter mezi dveřmi a hned na to je za sebou zabouchnul.

„Jistěže tmavě zelenou," zabručel vyčerpaně Severus, kroutil nechápavě hlavou a hypnotizoval dveře, kde před chvílí zmizel jeho synovec.

*****

Harry se po páteční hodině Lektvarů vydal na procházku po školních pozemcích. Měl hodinu volna před Přeměňováním, a než aby se šel mučit s Hermionou do knihovny, šel to raději rozdýchat na vzduch.

Vůbec tomu nerozuměl. Při nitrobraně Snape takovej parchant nebyl. Tak proč si ho furt musí dobírat zrovna při Lektvarech. Aspoň že měl zase co k odevzdání, nechtěl si ani představit Snapeovy komentáře, kdyby se mu práce nepovedla. Nejraději by se na ty hodiny vykašlal, dobrovolně na ně chodil třikrát týdně, ale copak mohl? Takovej srab přece není! Už zažil horší věci než pár blbých keců...

Do výhledu se mu dostalo famfrpálové hřiště a hned ho něco napadlo. Jaképak s tím cavyky!

*****

„Paní profesorko?" přešel Harry po hodině Přeměňování ke katedře, za kterou si uklízela své věci profesorka McGonagallová.

„Pane Pottere? Mohu pro vás ještě něco udělat?" obrátila na něj svůj tázavý pohled.

„Jen bych si rád na zítřejší dopoledne zamluvil hřiště na konkurz do našeho famfrpálového týmu. Myslíte, že by to šlo takhle narychlo zařídit?"