Rodiná pouta

Kapitola XIII- Dá se dřevěnými zuby jíst živé maso?

Malý dům v podhradí:

Na polorozpadlé posteli, přikryti starou záplatovanou dekou. Zahřívajíc se navzájem, leželi Cornelie a Nathan. Byly šťastní jako blechy. Tulili se k sobě. Jejich nohy se o sebe vzájemně třely. Nathanovi se líbilo, jak se její ňadra mačkala o jeho tělo. Miloval její bujné tvary a krásné křivky.
Trochu se obával, že se její křivky ztratí, pokud budou živy jen z toho, co uvaří.
Kousl ji do krku. Ozvalo se zavzdychání.

Měla stehno, mezi jeho nohama. Cítila na něm to, co chvíli před tím, bylo v ní. Milovala, jak se jí dotýkal, plně vnímala každý jeho pohyb. Nemohla se ho nabažit. Políbila ho. Držel její zadek v obou dlaních a polibek jí mnohonásobně oplácel.

Měli by vstát a jít opravovat a uklízet dům, ale ani jednomu z nich se nechtělo opustit vyhřáté hnízdečko lásky. Blížila se zima a do domu zatékalo a profukoval zde vítr. Nathan měl strach, aby v tomto domě Nely vůbec mohla zimu přežít. Cornelie už byla trochu unavená, z objetí se upřeně dívala na květiny, ležící na stole.

„Nathane....teď doopravdy, kde si vzal tolik peněz?" vykulila na něj své černé oči plné starostí.

On ji jen pohladil po vlasech a přímo do ucha jí pošeptal „neudělal jsem kvůli tomu nic špatného...a víc vědět nemusíš" zalhal. Byl dobrý lhář. Cornelie by mu to i uvěřila, kdyby jí to i lépe vysvětlil. „líbí se ti, ne?"

„ano, moc....jen mě trápí, co si za to musel zaplatit"

Místo dalších lží se jen usmál a rozhodl se konverzovat o jiných věcech „teď už zásnubní prsten máš....tak ten starý nemusíš nosit...."

Nely si prsten už oblíbila a navíc viděla, jak by jejího snoubence mrzelo, kdyby přestala nosit dědictví jeho rodiny. „ne, líbí se mi" věnovala mu milý úsměv. „nevzal by si mě do města? Jen aby lidé viděli, koho si budeš brát?"

„jestli chceš, tak jistě" i on se usmál a začal se oblékat do nejslušnějších šatů, jaké měl. Byly to vlastně tytéž, jen přidal vázanku a vzal si čistou košili, no alespoň čistější.

I Nely vyskočila z postele a začala se oblékat. Vklouzla do nových šatů a učesala si vlasy. Nathan stál za ní. Prohlížel si, její zadek s oblečením...nahou ji znal dobře, ale se šaty je to přecejen rozdíl. Vyšli ven. Procházeli se uličkami města. Lidé se na mladý pár s úctou dívali a Nely se usmívala, konečně dosáhla štěstí. Ale ani to nejkrásnější nemůže trvat věčně.

Nathan zahlédl u stánku se zeleninou muže, od kterého peníze získal. Měl by se mu vyhnout, to mu bylo jasné, ale Cornelie se tam chtěla jít podívat. Prakticky ji odtáhl stranou se slibem, že se tam vrátí. Jenže muž si jich všiml a ráznými těžkými kroky se k nim blížil. Byl to chlap jako hora s ohromnýma ramenama a dlaněma ve velikosti Nathanovi hlavy. Teď poprvé pochopil, jak moc velkou chybu udělal. „běž" zašeptal a strčil do Nely, ještě než se muž vztyčil nad ním. Nevěděl co se stane. Nely seděla na zemi, protože zakopla, a se strachem ve tváři sledovala nadcházející události.

Netrvalo to dlouho. Bylo to sotva pár vteřin než se jeho nehybné tělo sesunulo na zem a z hrdla mu tryskala krev. Třísnila chodník. Muž srovnal účty. Odešel.

Na hradě:

Lincoln ležel na posteli. Usmíval se. Konečně se vzbudil. Alex seděla vedle něho a držela ho za ruku, i přes starosti s jeho bratrem, vesele se usmívala.

„jak se cítíte, můj pane?" uvědomila si, jak se k němu chtěla chovat. Pustila ho a svůj rozpačitý úsměv změnila jen na decentní.

„fajn, proč seš tak chladná?" těžce oddychoval, chvílemi jen lapal po dechu.

„to je obvyklé, můj pane. Měl byste pít..." natáhla k němu ruku se sklenkou chladné vody.

„nemám žízeň. Jak se daří našemu miminku?" pousmál se.

Teď by Alex nevydržela být chladná. Ještě před tím než jí z očí vytryskly slzy.."omluvte mě prosím, můj pane" a vyběhla ven. Seděla na chodbě s hlavou v klíně.

Někdo k ní přisedl. Po chvilce se odhodlala a hlavu zvedla. „co chcete?"

„pomoct ti." Chytil ji za ruku. Mužský dotek v ní probudil zvláštní emoce a navíc zvlhla. Děsila se sama sebe, nesměla pomysleti na jiného muže a tím spíš ne na manželova teploušského bratříčka. Nemohla si pomoct. Po psychické stránce byla úplně prázdná, vysátá...věděla jen, že miluje Lincolna, ale že jí akutně chybí sex. A navíc jsou to bratři, stejná krev, nemohlo to ničemu ublížit.

Políbila ho. Nečekala, že to bude dobré, ale mýlila se, bylo to úžasné. Nemohla se jeho polibků nabažit a na to spoléhal, během jejího líbacího řádění se mu podařilo ji zatáhnout do komnaty, kterou zamkl tak, aby se odtamtud nemohla dostat. Ale ona se o to ani nepokoušela.

Když se k ní přiblížil s docela jiným úmyslem, začala ho svlékat. Celá žhnula, div se o ni nespálil. Sahala na něj a olizovala mu tváře...jako by se zbláznila. Jako by uvnitř nebyla ona. Asi ho k tomu svým způsobem donutila, ale odhodlal se a vnikl do ní. Samotného ho překvapilo, že je to docela dobré. Byla šťastná, její vzdychy musely být slyšet až na chodbu. Chtěla, aby to už nikdy neskončilo. Ale on přestal ještě před tím, než to bylo nutné.

Svalil ji na podlahu v očekávání, co bude dál. Ale když konečně vystoupil ze stínu, v rukou držel něco, co se podle Alex k sexuálním hrátkám použít nedalo. Až teď se jala utíkat, ale nemohla. Pevně ji držel u země.

Už první úder kladivem, pro ni byl smrtelný. On stejně nepřestal. Pokračoval, dokud z její lebky a hrudníku nestala odporná kaše.

„říkal jsem ti, že Lincoln bude jen můj" ještě před odchodem z jejího těla odřízl ruku. Dárek pro bratra.

O tom, jak se zde žilo dál už nemám přesné zprávy..avšak mi někdo říkal, že se Lincoln uzdravil a nakonec se mu podařilo bratra usvědčit. Visel. Ale to mu ženu nevrátilo. Lincoln se znovu oženil, ale nikdy ji nemohl milovat tolik, jako miloval Alex. Měl spoustu děti a každý večer chodil k jejímu hrobu.
Co se týče Cornelie, myslím, že žila ještě dlouho. Nevdala se znovu, ale vychovala dítě, jež s Nathanem počala, slyšela jsem, že chlapce, který vypadal, přesně jako jeho otec, o kterém mu ráda a často vyprávěla.