♡#I love my teacher||FF-Harry Styles#♡

///Harry, já se bojím///

*

Někdo rozbil okno.

Slyším, jak se tříští sklo na malé střípky, které pak dopadávají na zem. Max se probudí a nastraží uši. Slyším kroky. Dole v hale. Srdce mi tluče takovou rychlostí, že mám strach, aby mi neprorazilo hrudník. Kroky se zastaví. Jakoby se ten někdo dole rozhlížel. Pak se zase rozejdou neznámým směrem. Max chce začít štěkat, a tak mu stisknu tlamu, aby nás neprozradil. Opatrně s ním přejdu k pokojovým dveřím, a co nejtišeji zamknu. Naslouchám krokům dole a polknu, když se kroky zase zastaví. Snažím se moc nahlas nedýchat, ale dech se mi zase zrychlí, když se kroky ozvou na schodech. Ten někdo jde nahoru.

Popadnu telefon a s Maxem se nasoukáme pod postel. Max na mě kouká věrně a říká mi tak, že mě bude chránit, když se ten někdo objeví. Že tu se mnou bude. Usměju se na něj, na důkaz, že mu věřím, a vytočím první číslo, které mě napadne.

,,Halo?'' ozve se rozespalý hlas.

,,Harry, pomoc mi!'' šeptnu a strnu, když kroky uslyším ve vedlejší místnosti.

,,Sam? Co se děje?'' zeptá se vyděšeně.

,,Někdo je v domě. Jsem tu jen sama s Maxem. Ten někdo je už ve vedlejší místnosti, Harry.'' Můj hlas se chvěje.

,,Hned tam jedu, Sam. Zamkla sis dveře?'' ptá se a slyším, jak už odemyká své auto. Nejspíš jede jen v pyžamu.

,,Jo,'' hlesnu, co nejvíc potichu, protože kroky se přiblíží k mým dveřím.

,,Policii si volala?''

,,Ne.'' Osoba se zastaví před mými dveřmi a já mohu vidět tmavé podrážky vysokých bot.

,,Za chvíli tam budu, Sam, ano? Vydrž!'' ujišťuje mě a zdá se mi, že je krapet vyděšený.

,,Harry,'' oslovím ho a něčí ruka vezme za kliku. ,,Harry, já se bojím.'' Dveře se neotevřou, ale ten někdo to zkouší dál.

,,Jsme blízko, Sam! Musíš zůstat na telefonu a všechno bude dobrý, hlavně-'' Hovor spadne a já zalapám po dechu. Zkouším mobil znovu zapnout, ale nejde to. Mám vybitou baterku.

Ozve se hlasitá rána, po které sebou škubnu. Rána se opakuje a dveře do ložnice se rozrazí. Jsem skrčená vedle Maxe a po tváři mi stečou slzy strachu. Ve velké ruce, zahalené koženou rukavicí, se zaleskne stříbrná čepel nože. O důvod navíc, proč nemůžu Maxe pustit. Vysoká postava se rozejde po místnosti a otevře mou bílou almaru s oblečením. Vyhází pár věcí a pak něco zavrčí. Ten hlas nepoznávám.
Pak se vydá ke komodě s šuplíkama a všechny je otevře. Prohrábne věci v ní a pár z nich zase vyhází. V tuhle chvíli mi je úplně jedno, že bude v pokoji bordel. Hlavní je, abych ho vůbec taky ještě někdy uklidila.

Pokud tedy přežiju...

Napětím jsem Maxovi zmáčkla čumák o něco silněji a on zakňučel. Nemohu mu to mít za zlé, protože jsem mu málem rozdrtila tlamu, ale když jsem viděla, jak se ta ohromná postava sklání na zem a skoro černé oči mě propalují pohledem, vyšel ze mě hlasitý výkřik.
Ta osoba sebou trhla a já mezitím vystřelila z pod postele. Max se ochranářsky držel přede mnou a zlověstně vrčel.

,,Netušil jsem, že tu přebývá taková krasotinka. No, to si možná ještě užijeme, co říkáš?'' zazubil se a v kontrastu s černou kuklou, měl skoro zářivě bílý chrup.

,,Co-Co chcete?'' zeptala jsem se vyděšeně. ,,Vezměte si všechno, co tu mám, ale nechtě mě být!'' začala jsem brečet a stále kráčela dozadu směrem ke dveřím. Max cenil zuby tak usilovně, že se mu kolem tlamy udělaly z nahromaděné kůže vrásky.

,,Ale to víš, že si všechno vezmu. Proto tu taky jsem. Ale nejdřív-'' udělal další krok dopředu a Max se naježil. ,,Se kouknu, co skrýváš pod tím tenoučkým pyžamkem.'' Jeho slizký hlas mi pronikl až do morku kostí, kde mě zamrazilo. Chtěl ke mně vztáhnout ruku, ale Max zaštěkal. To ho od toho odradilo a zamračil se. ,,Podívejme se na toho čoklíka. On nám chrání paničku. Jak sladké.'' Naklonil se k Maxovi a ten po něm rafnul. ,,Tohle dělat nebudeš, ty hnusná koule chlupů!''

,,Sam?!'' zavolal na mě známý hlas zdola a já si v duchu oddechla. ,,Saaam!''

,,Tak ty sis na mě někoho poslala, ty děvko?!'' zaburácel muž přede mnou a já se automaticky skrčila, jako bych nechtěla tomu hlubokému hlasu dovolit proniknout k mým uším.

,,Sam, kde jsi?! Ozvi se, Sam! Prosím!'' volal dál Harry, ale já se nedovažovala ani pípnout.

,,Tohle si odskáčeš, ty svině! Chtěl jsem bejt milej, ale řekla sis o to sama!'' vyrazil proti mně a chytil mě za loket. Přitlačil si mě víc k sobě a pokusil se mi strhnout fialové kraťásky. Vykřikla jsem a Max se tomu slizounovi silně zakousl do nohy.

Píseň v médiích! Zase! 😁

Na tuhle chvíli nikdy nezapomenu. Nikdy nezapomenu na chvíli, kdy mi ten pes stále věrně koukal do očí a zakousával se hlouběji do tenké kůže. Muž mě ihned pustil, ale Max se stále držel. V tom se do toho vložil Harry a skočil po muži, který se nožem napřahoval k mému milovanému chlupatému příteli. Harryho mohutné tělo svalilo muže s kuklou na zem a uštědřilo mu silnou ránu pěstí. Chytil mu ruce, aby se nepokoušel o nějaký zbrklý útěk, a podržel je nad hlavou. Čelem mu silně vrazil do nosu a ozvalo se křupnutí. Nejspíš měl ve vězení pár potyček, ve kterých se to naučil.

Venku jsem uslyšela houkačky a rozběhla se k oknu. Harry je musel zavolat, když ke mně jel. Skupinka policistů se nahrnula do domu rozbitým oknem a po chvíli pátrání se dostali do ložnice. Pomohli Harrymu dostat muže do želízek a odvedli ho ven.

A teď nastává ta druhá chvíle, na kterou nikdy nezapomenu. Po tom, co se místnost vyprázdnila. Zůstala jsem v ní jen já, Harry a... Max. Přivolal na sebe pozornost smutným zakňučením a já ho vyhledala na zemi. Ležel svalený na jednom boku a asi metr od něj ležel ten ostrý nůž.
Nůž byl potřísněný krví, a když mi došlo čí ta krev je, hlasitě jsem se rozvzlykala. Sedla jsem si k Maxovi a jeho velkou huňatou hlavu si položila do klína.

,,Zavolej pohotovost, Harry! Dělej! Musíme mu přeci pomoci! Musíme!'' brečela jsem a dívala se na krvavou ránu vyjímající se na Maxově břiše. Harry odběhl dolů pro telefon a já se dívala do těch velkých kaštanových očí, které mi vždy poskytly oporu. ,,Zachránil jsi mi život, Maxi. Bránil jsi mě. Mám tě tolik ráda. Nemůžeš mě teď opustit. Nemůžeš!'' vlepila jsem mu polibek na čelo a on mě nazpět oblízl. ,,Jsi můj nejlepší přítel, Maxi!'' Oči se mu také zaleskly.

,,Za chvíli tu budou. Zavolal jsem veterinu. Bude to dobrý!'' ujistil mě Harry. Stiskl mi ruku a zadíval se na Maxe. ,,Promiň, kamaráde, kdybych přišel dřív, nestalo by se to. Moc mě to mrzí,'' omluvil se Harry smutně a vzal ho za tlapku. Max jen malinko pootevřel pusu a vlhkým jazykem mu přejel po ruce, která ho držela za tlapku. Jako by tím říkal, že to nevadí a že je mu odpuštěno. Poté mi hlavu opatrně zpátky položil do dlaní a zavřel pomalu oči.

,,Jen se prospi. Zítra už bude vše fajn, ano?'' utěšila jsem ho a pohlédla na Harryho se slzami v očích.

*

S Harrym sedíme v malé čekárně a usrkáváme kafe z automatu. Čekáme na výsledky z Maxovy operace. Modlím se za to velké stvoření, které mě utěšovalo v těžkých situacích. Prosím, Bože, ať mi přežije. Je to přítel, na kterého se můžu vždycky spolehnout. Vždycky...

Dveře se otevřou a do čekárny vstoupí šedovlasý muž v bílém plášti. Ihned vstanu a s nadějí v očích na něj pohlédnu. Malinko se usměje a po chvíli ticha přikývne.

,,Ztratil sice hodně krve, ale je to statečný pejsek! Můžete se na něj jít podívat.'' Srdce mi radostí poskočilo a bezmyšlenkovitě jsem se Harrymu vrhla kolem krku. Bylo mi jedno, jak to vypadá. Můj Max přežil...

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

♦ Jste si jako mysleli, že ho zabiju? Ne, ne, ne...nikdy! 😄 Je to přece pes!!!😂❤️