Stříbrná Sova [Harry Potter]

Kapitola LXXIX. - Hledání

,,Ale proč? Mohli bychom jí pomoct! Prosím, Bubo!" zeprosila Renon, ale Patron jen zavrtěl hlavou.

,,Už je pozdě.." Bubo se naposledy podíval ze všech přítomných na Severuse. ,,Jenom ty, Severusi -" nestihl doříct větu a už se rozkašlal, spadl na stůl a křídla roztáhl do úctyhodné délky několika metrů. Když se po něm začali někteří členové řádu natahovat, aby nebohému Patronovi pomohli, kašel se už proměnil ve strašlivý křik, kvůli kterému všem probíhal mráz po zádech. Stříbrná pírka začínala černat a rázem se na stole místo moudré sovy válela černá vrána, která zdánlivě připomínala jinou verzi mozkomora. Všichni ihned uskočili na stranu a sledovali počínání tvora, který se tiše, ale rychle postavil, podíval se na všechny a hrozivě zakrákal, než se vznesl do vzduchu a s dalším zakrákáním zmizel. Mnohé vyděsilo to, co viděli a neschopní slova tam pak všichni ještě stáli jako sochy, než se po sobě začali dívat a nakonec pohlédli na Severuse, jehož jméno bylo poslední, co slyšeli z úst stříbrné sovy. Nikdo, včetně Severuse, ani pořádně nechápal, co chtěla sova říct, ale Iris měla své teorie, ovšem neměla nejmenší tušení o tom, jestli je má vyřknout, zvlášť přímo Severusovi. 

Iris totiž věřila, že by tím mohla jenom narušit chod dějství osudu Cadenc. Věřila, že pokud by Severusovi o proroctví pověděla, osud Cadenc by se ještě víc zvrtl. Už teď se obviňovala kvůli tomu, že to pověděla Gabrielovi, Michaelovi a Renon. Vyčítala si to a myslela si, že tohle všechno se s Cadenc děje jenom kvůli tomu, že chtěla toto tajemství ještě s někým rozdělit.

I Severus byl zamlklý. Hluboce dumal nad tím, co mu Bubo chtěl povědět a když nad tím tak uvažoval, uvědomil si, že náklonnost Buba byla zaručeně něčím podmíněná a napadalo ho jen to, že v něm Cadenc viděla otce. Jenže Harry a Ginny pro ní byly doopravdy rodinou. Ne, to nic neměnilo na tom, že mohla v profesorovi lektvaru vidět rodiče, zvlášť, když si byli v tolika věcech podobní. Proč si ale Cadenc nenechá od něj pomoct? Děti přece vždycky chodili za svými rodiči či přáteli, když řešili nějaký vnitřní konflikt či konflikt s okolím, ale Cadenc nebyla jako ostatní. Už od mala byla jiná. Dívka držela všechno v sobě a ať viděla s Severusovi kohokoli, jsou určité věci, které nikdy nikomu neřekne. Severus si pamatoval, jak se začal uzavírat před ostatními, ale vždy, když řešil nějaký problém, obracel se buď na svojí nejdražší kamarádku Lily nebo na Brumbála, ale Cadenc.. je tak mladá a vlastně nemá.. nikoho. 

Něco v nitru Severuse se měnilo, něco vůči Cadenc - soustrast a stesk. Stýskalo se mu po ní. Stýskalo se mu po dlouhých černých vlasech, dívčiným úsměvu, jiskrách v očích, které viděl u Lily, jejímu šeptání u vaření lektvarů, kdy přemýšlela, jakou ingredienci přidat v jakém poměru, jejich konverzace, tichý smích, když dívka četla nějakou knihu, černý čaj připravený jejími ručkami, modrá stuha na nočním stolku, její spící tvář, slané slzičky, její rozhovory a pohledy na Buba, její hlas, její nepostřehnutelná vůně, ale hlavně - ona sama. Severus si jakoby v ten moment uvědomil celou váhu stesku, který neustále odsouval do pozadí, aby se soustředil na realitu a když se vrátil domů, všechno co mohl udělat, bylo přivolat si zelenou dívčinu stuhu do rukou a u krbu se na ní bezděčně dívat, jako na všechny zlomené sny, pochyby, nejistoty, strachy. Stuha bylo to jediné, co ho s ní spojovalo.

Hledání Cadenc sice ještě probíhalo, ale žádná ze skupin neměla v hledání úspěch. Podařilo se sice všechno na mudlovských úřadech zařídit (Cadenc už nebyla pohřešovaná; jejími rodiči teď oficiálně byli Harry a Ginny; samosebou se u toho všeho bez kapky magie neobešlo), ale jinak - nic. Jenom se změnili vnitřní světy jednotlivců - Iris se začala obviňovat a nejistě přemýšlet nad tím, jestli má Severusovi povědět o proroctví; Severus se teď víc než kdy dřív snažil zmizelou dívku pochopit; Renon byla odhodlaná něco dělat, ale co, to prostě nevěděla a Gabriel s Michaelem sestavovali především teorie, jestli se Cadenc ve škole na začátku roku vůbec objeví. 

A taky že objevila. Nikdo jí nepostřehl ani na nádraží, ani ve vlaku, ale když už všichni byli ve Velké síni a ředitelka tleskla, aby se všichni uklidnili, než začala mluvit, ozvalo se klapání podpatků po kamenné podlaze, které bylo slyšet na chodbě. Všichni se začali zvědavě naklánět, aby viděli k otevřeným dveřím Velké síně, které byly stále otevřené kvůli opozdilcům (rozzařování už skončilo) a jeden, respektive, jedna se našla. 

Cadenc vešla do Velké síně. Záda rovné, černý dlouhý hábit jí vlál skoro jako obávanému profesorovi, vysoké černé boty na menším podpatku, místo sukně černé mudlovské rifle, černý vázaný korzet s taktéž černou košilí - celá v černém. Jenom pramen vlasů byl šedý, což bylo to, proč na ní všichni tak šokovaně koukali, ale někteří mohli postřehnout i něco jiného - její oči, obyčejně dva smaragdy zářící životem a nadšením teď byly vyhaslé, temné, jako kdyby do nich někdo uschoval smrtící Avadu. A Severus to viděl. Hrůzostrašnost Cadenc, ale zároveň viděl, že už z ní je skoro žena. Dívce bylo 15 a i když jí neviděl dva měsíce, měl pocit, že jí neviděl celou věčnost. Byla nádherná, ale nebezpečná. Nebyla z ní princezna zlá, nýbrž královna temná.