Rodiná pouta

Kapitola V.- Ztracená

„Nate, tak co ta tvá holka?" zavedl svého hřebce do stáje. Byl to vraník a nádherně se leskl. Lincoln ho sušil slámou a vyzývavě se na Nata díval.

„jo super, s Mayou jsme pořád spolu." Pozvedl pravý koutek.

„a co sex?"

„fantazie. Vždyť víš, jak vypadá." Maya byla drobná dívka, s velmi krásnými tvary, které Nat náležitě oceňoval. A ne jenom to, její tělo byl jen bonus, opravdu se milovali.

„no to jo, ale jestli taková i je..."

„ještě mnohem lepší. A co ta tvá? Markéta, že?" napojil svého bělouše a zbytkem vody ochladil jeho hřbet.

„nemám ji rád. Nechtěl jsem si ji vzít."

„ty si pitomec, že jo? Máš před sebou krásnou dívku s plnými tvary a úrodnými boky. Kdyby nebyla tvoje žena, hned bych ji ojel... "

Lincoln se jen zasmál. „a kdyby to nebylo proti zákonům, dovolil bych ti to i takhle"

„kde vlastně je?"

„co já vim" bezstarostně odvětil

„možná by bylo dobrý to vědět"

      Konečně byli oba hřebci dobře umytí, napojení a měli dost sena. Muži se odebrali do jídelny, byl čas k večeři. Ani jeden z nich se neobtěžoval, upravit se, nebo alespoň převléci propocené šaty. Nathan směl sedět u vévodského stolu, bylo to zvláštní, protože nebyl urozený.

„kde je Mary?" vyhrkl Lincoln, když pohledem sjel jídelnu.

„ze sousedního panství ti přišla zpráva" Bell si stoupla a podala mu dopis s již rozlomenou pečetí. Byly na ní dva zkřížené meče. Tuto pečeť Lincoln dobře znal a kdykoli ji viděl, neznačilo to nic dobrého. Už za Lincolnova pra praotce na ně tento rod útočil a snažil se získat jejich zemi, zlato a ženy. V minulosti byli naštěstí vždy vojensky poraženi, ale při čtení tohoto dopisu Lincolnovi přeběhl mráz po zádech.

„co je to, co k tomu poslali?" ptal se s mírným strachem v hlase. Ani nevěděl proč má a o Mary strach. Najednou cítil, že jí musí pomoct. Ne kvůli cti. Kvůli něčemu jinému, cennějšímu.

Isabella mu do rukou vložila malou truhličku, z jejíhož dna kapala krev. Otevřel ji. Mariin prst. Přesně ten, na jaký jí o svatbě navlékl prsten a přesně ten se kterým si v den setkání užili tolik zábavy.

S kamennou tváří z něj stáhl prstýnek a truhličku odhodil do krbu. Šperk skryl do jedné z kapes svých kalhot a zavolal si své nejvyšší důstojníky.

    „tak jak se ti u nás líbí, slečinko?" tamní pán okolo ní kroužil jako žralok, kolem krvácející oběti. Alexa jen netečně seděla uprostřed místnosti a tiskla si poraněnou ruku. „nemusíš se bát, pustím tě. Teda jen když si pro tebe Lincoln přijde a když přijde, nebudete mít kam jít"

„nedělej si iluze, o mě bojovat nebude"

„to se uvidí, až mu tě doručím v balíčcích a další je tvoje děcko" Chtěla se chytit za břicho a pohladit své dítě. Neudělala to. Přála si vypadat chladně a lhostejně, jako porcelánová panenka. „ale si krásná, s tebou si ještě užiju, než ti udělím smrtelnou ránu a možná i potom" chytil ji za bradu a zvedl. Jeho rty splynuly s jejími. Bylo to slizké a cítila nechutný zápach z jeho úst. Kousla ho do rtu, div mu část nestrhla. Pěstí ho udeřila do hrudi a vymanila se z jeho sevření.

„už nikdy na mě nesahej!" vykřikla a vstala

Otřel si krev z brady a usmál se. Z jeho úsměvu čpěla čirá zlost. Jeho modré, hluboké oči ji děsily, viděla v nich sebe. Zohavenou, nahou, schoulenou v rohu místnosti a poddávající se mu. To nesměla dopustit „jsi vzpurná, to se mi líbí"

Políbil ji. „nepřibližuj se ke mně" její dlaň se dostala do střetu s jeho tváří. Zrudla. Ruka ji pálila, ale on se ani nepohnul.

„vidím, že si spolu užijeme ještě víc zábavy, než jsem čekal. Buď zde mým hostem, ale nepokoušej se utéct, je to zbytečný"

Neodpověděla. Její tvář zůstala nehybná. Na chvíli přestala i dýchat. Stále cítila zatuchlý zápach jeho úst. Pohladil ji po líci a odešel, zabouchl za sebou těžké dubové dveře od temné, kamenné komnaty, ale nezamkl ji. Když po několika minutách nasbírala odvahu, ovázala si ruku kusem hadru a vydala se prohlédnout si hrad. Před komnatou stály stráže, nechaly ji projít.

Vyšla ven, na hradby a rozhlížela se. Trvalo jí to několik hodin, ale podařilo se jí zorientovat. Konečně viděla domov, bylo jí jasné, že už se tam nedostane. Čekala, že Lincoln ho nechá Alexu zabít a pak se znovu ožení, vezme si dívku, kterou bude mít rád. Mrzelo ji, že ta milovaná dívka nemohla být ona, ale té druhé to přála.

„Alex?!" zaslechla tichý, něžný hlásek za sebou. Znala ho, ale nikdy ho neslyšela tak klidný a milý. Otočila se a už ji svírala v náručí. Měla bílé vlasy, štíhlou postavu a pevně stažený korzet.

„Cornelie...co tady děláš?" překvapeně ji k sobě přitiskla

„musela jsem se vdát, jako ty. Alex, hrozně mě mrzí, jak jsem se k tobě chovala. Vím, že to ty si zabila matku, chápu proč. Mám tě ráda. Můžeš mi to odpustit? " zadívala se sestřičce do očí

„už jsem to zapomněla. Tvůj manžel je zdejší pán?" Alex od sestry ustoupila a znovu se zadívala do výhledu. Pozorovala své vévodství a hlavou se jí honily myšlenky o jejím manželovi. Jestlipak vůbec uvažoval o jejím získání?

„jo. Co tu vlastně děláš ty?" Nely si stoupla vedle ní a pokoušela se přijít na to, co pozoruje.

„tvůj manžel se prostřednictvím mě snaží Lincolnovi ukrást zemi, předpokládá, že pro mě půjde a vymění mě za své vévodství..."

Cornelie si sestru prohlížela. Všimla si, že se její postava stihla pozměnit. Už se kulatila. „Alex! Ty krvácíš! Co se ti stalo?!" chytla ji za ruku a strhla hadr. Uviděla křivě zařízlou hnisající ránu. „to ti udělal Iwan? Pojď se mnou, ošetřím ti to" zatáhla dívku do své komnaty. Nebyla o moc jasnější, než ta, ve které se probudila Alex. Nely roztáhla závěsy a do pokoje se vlil sloupec denního světla. Silou sestru posadila na židli v tomto sloupci a začala ji pečlivě ošetřovat.

„au!"

„klid, musím ti to ošetřit. To vydržíš." Bezstarostně pokračovala.

„pomůžeš mi se odtud dostat?"

„ráda bych, ale asi to nepůjde. Iwan tu má tisíce vojáků, nedostaneme se ani z hradu natož do města. Ale kdyby se povedlo vyjet z hradu, měla by si vyhráno"

„a pomůžeš mi?"

„zkusíme to. Ale když mě přistihne, bude mi ubližovat ještě víc."

„neuvidí tě. Neboj, vymyslím dobrý plán a dostanu tě pryč taky"

„ne to nejde, jsem jeho žena. Víš, on vypadal, že je hodný a slušný. Spletla jsem se" sklonila hlavu a do očí se jí vlily slzy

„ale on by tě zničil a...au!!"

„promiň" se skloněnou hlavou pokračovala