Když vlak zastavil, Draco Malfoy nespěchal ven. On ostatně nikdy nikam nespěchal. Čekal v klidu uvnitř svého kupé a pozoroval lidi, kteří ho míjeli bez toho, aby jim přehnaně věnoval svou pozornost. Když kolem něho ale procházel chlapec se zelenými očmi a neposednými vlasy, zbystřil. Když byli přesně u sebe, Harry do něj vrazil ramenen, silněji než bylo nutné. Ach ano, pomyslel si Draco, školní rok tedy opravdu začal.
Ty zelené oči a husté obočí nad nimi se mu tu noc zjevily ve snu hned několikrát. Jednou při bitce na školních pozemcích, dvakrát při zápasu ve famfrpále a naposledy v prázdné učebně, kde byli jen oni dva a mlčky stáli proti sobě a upírali na sebe pohledy.
Draco Malfoy byl obyčejně člověk bez citů. Něco mu mohlo připadat vtipné a něco smutné, ale nikdy nebyl šťastný ani smutný. Neznal, jaké to je, nějak se cítit.
Ovšem jen do té chvíle, než byl vedle Pottera. To, jak mu v zelených očích hořely plameny hněvu a žíly na jeho rukou nabíhaly, když stiskl hůlku, to v něm emoce vzbuzovalo. Ale Draco nevěděl, co cítil. Neuměl to pojmenovat, neuměl to popsat. Neměl to komu popsat. I přes všechny ty poskoky a kamarádíčky, byl na světě docela sám. Měl jen Harryho Pottera.
ČTEŠ
Lying on the ground -DRARRY CZ-
FanfictionDraco Malfoy nikdy nebyl chlapec, který by trpěl hlady, či nedostatkem peněz nebo šactva. Jediné, co chlapci chybělo, byli přátelé. Samozřejmě, jelikož jeho vysoce postavení rodiče mu pravidelně hledali kamarády, které mu posílali na hraní, úplně o...
