13. kapitola

3.1K 183 27
                                    

„Michale, sakra vstávej!“ křičel Tom. Jen s velkou námahou otevřel oči. Odhrnul ze sebe deku, zvedl se z postele a protahoval se. Zařval u toho jako Tarzan. V ten moment Tom roztáhl závěsy a zahradnice kolem padesátky asijského původu začala něco křičet. Tom nechápal, co se jí stalo. Otočil se na Michala, ten tam stál, tak jak ho Bůh stvořil. Ani se nesnažil svoje nádobíčko schovat. Tom se zkroutil do podivné pózy a zakryl si oči.
„Ježiš! Schovej toho jednookýho hada. Víš existují takové věci? Říká se jim trenky,“ hodil po něm tepláky. Michal si je s úsměvem oblékl.
„Myslíš, že tu zahradnici ještě někdy uvidím?“ dobře se bavil. Dnešek podle něj začal nejlíp, jak jen mohl.
„Ne! To už byla třetí. První jsi vyděsil v kostýmů Fredýho. Druhá utekla po tom, co tě našla připoutaného k posteli a k tomu jsi byl nahý a před tohle chudinkou jsi vypadal jako obnažený Tarzan. Zapomeň na to. Máme jiný problém. Včera jeden fotograf napadl Báru. Byla zrovna se svou třídou. Něco se stalo a jeden chlapeček byl převezen do nemocnice,“ předal Michalovi dnešní tisk.
„A co Bára?“ ani se na to radši nechtěl koukat.
„Otec toho chlapce ji fyzicky napadl a dostala padáka.“ Michal se musel posadit. Tokové informace hned po ránu nečekal.
„Proč ji propustili? Kterej hajzl to byl?“ začínalo to v něm vřít.
„Ten, co ti nedá pokoj,“ ukázal na jméno pod článkem.
„Tak a mám toho dost. Podej na toho hajzla trestní oznámení za... já nevím, jak se tomu říká. Jedu za Bárou,“ zmizel v koupelně. Tom začal jedna. Kontaktoval Michalovo právníka a sjednal si s ním schůzku.

Bára byla také zalezlá v posteli. Jen s tím rozdílem, že ona nespala celou noc. Někdo jí klepal na dveře. Když nereagovala, začal zvonit jako šílenec.
„Jdi pryč. Nejsem doma,“ křikla a schovala se pod dekou.
„To jsem já,“ ozvalo se za dveřmi.
„Ani pro tebe nejsem doma. Tebe si nepřeji vůbec vidět,“ vylezla z pod deky, když zjistila, že je to Michal.
„Otevři mi. Prosím. Vím, co se stalo.“ Vyletěla  z postele a naštvaně šla ke dveřím. Prudce otevřela a řekla:
„Neříkej mi, že je to zase v novinách.“ Michal se na ni podíval s  úsměvem. Stála před ním jen v tílku a v kalhotkách.
„Jsi jako nadrženej pes. Jen ten jazyk venku ti chybí,“ ušklíbla se na něho.
„Mužů dál?“ nečekal na odpověď a vešel do jejího bytu. Rozhlížel se kolem sebe. Stál v předsíni, ze které se šlo do tří místnosti. Vpravo kuchyň. Uprostřed ložnice a vlevo obývací pokoj.
„Ne,“ řekla a zabouchla dveře. Odešla zpátky do ložnice. Zamotala se zase do deky. Michal skočil za ní.
„Děláš si srandu? Vypadni. No a jako v botech. Jsi normální?“ kopla do něho. Vyzul si boty a lehl si k ní. Oba leželi na boku a koukali si do očí. Bylo ticho... Ne trapné ticho, ale takové, kde nebylo potřeba slov. Vzpomněla na včerejšek a v očích jí začaly pálit slzy. Přiložil dlaň na tvář a hladil ji palcem. Při jeho doteku zavřela oči a tím dala slzám volný průchod. Přisunul se k ní, objal ji jak rukou, tak nohou. Hladil ji po vlasech a pusinkoval na hlavě.
„Kdy tohle skončí? Měla jsem normální život. Teď jsem přišla o práci a bojím se chodit ven,“ vzlykala mu do hrudi. Potom se na něho podívala. Michal poznal, že je něco špatně.
„A to všechno kvůli tobě,“ řekla skrz zuby a začala do něho bušit. Polekal se. Jak může někdo, tak rychle měnit emoce? Ptal se sám sebe v duchu.
„Zešílelas, jak já?“ odtáhl se od ni.
„Kdybys nepustil do světa ten videoklip. Vše by bylo v pohodě,“ praštila ho polštářem. Docela dost silně. Michal se ale nedal. Chytil druhý polštář a praštil ji taky. Vůbec ji nešetřil. Dal jí takovou ránu, až sebou trošku zakymácela. Vykulila oči.
„Byl jsem na mol, když jsem to sestřihával a ráno, po probuzení, to Petr zanesl rejžovi s tím, že jsem to schválil.“ Bára na něho zavrčela a znovu do něho bušila vší silou.
„To tě neomlouvá.“  Také ji udeřil. Začínalo se mu to líbit.
„Já vím,“ křikl.
„Přestaň do mě mlátit tím polštářem,“ šlehla ho
znovu.
„Až toho necháš ty!“ napřáhl a bum do hlavy. Bára znovu vycenila zuby a s zase ho praštila.
„Od tebe to bolí.
„Od tebe taky.“ Bum! Zase. Takhle to pokračovalo dál jednou praštila ona jeho pak on ji. Ani jeden se nehodlal vzdát.
„Jsi tak zabedněná.“ Bum!
„A ty jsi ožralej sobec.“ Bum!
„Ty krávo.“ Bum!
„Kreténe.“ Bum!
„Nenávidím tě!“ rozlehlo se po celém bytě. V tu chvíli, když oba řekli to samé v ten samý okamžik. Vše ustálo. Polštáře sice stále drtili v rukách, ale nepoužili je. Jen na sebe koukali. Hrudníky jim zběsile klesaly a stoupaly. Michal odhodil polštář a vrhl se na ni. Položil ji na záda a nakláněl se nad ni. Ona čekala, jaká bude jeho reakce. Zase si prohlížel její obličej. Dělal to moc rád. Už to nevydržela a přitáhla si ho k sobě. Vášnivě ho políbila a hned mu sundala tričko. On zvedl ruce, aby jí pomohl a udělal to samé s jejím. Posázel jí břicho polibky. Stoupal víš, až k jejím rtům, které si přivlastnil. Bára mu rozepla pásek a kalhoty. Jedním tahem je sundal. Posadil se a ji si v polibcích vytáhl sebou. Posadil si ji do klína a drtil její tělo v objetí. Omotala ruce kolem jeho krku a prsty mu zajela do vlasů. Jeho dech nabral na hrubosti. Dál už to nevydržel a prudce ji položil. Stéle ji líbal, jako by se ani na vteřinu nedokázal odpoutat od jejich rtů.

Přesunula se na druhou půlku postele. Síla orgasmu jí vzala všechen dech. Podívala se na Michala ležícího vedle ni. Ani on na tom nebyl o nic lépe. Usmíval se jako sluníčko. Ukázal na ni palec nahoru a jeho úsměv se ještě víc rozšířil. Praštila zase polštářem, ale už ne tak silně.

„Čau, ségra,“ řekla do mobilu.
„No čau. Zase jsem tě viděla v novinách,“ ozvalo se ze sluchátka.
„No jo. Jsem slavná,“ stála u linky a krájela zeleninu. Jen v podprsence a v kalhotách. Michal ji zezadu objal a líbal na krku. Bouchla ho loktem do boku, až se bolestí zkroutil.
„Ségra, prosím pohlídáš mi dneska holky?“
„To je jasný. U mě, nebo u vás?“ zeptala se.
„Asi u tebe. Bylo by to na celou noc. Nevadí?“
„Vůbec. Tak mi ty prdelky přines. Už se těším, pá,, zavěsila a usmála se na Michala, který vůbec nechápal, o čem byl její rozhovor.
„Budeme mít návštěvu.“

V.I.P. ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat