Zazvonilo na konec hodiny a já vyšla ze třídy. Zarazila jsem se když u skříněk stál Justin s nějakou blondýnou. Flirtovala s ním a on nevypadal jako by mu to vadilo. Chtěla jsem se vydat za ním, ale co jsem viděla mě srazilo na kolena. Líbali se. Začali se mi hnát slzy do očí a já rychle zamrkala abych je rozehnala. Otočila jsem se a vydala se na další hodinu. Sedla jsem si vedle Cary. Vím, že vždy sedí s Ryanem a já s Justinem, ale nechtěla jsem s ním mluvit. Cara se na nic neptala a já ji za to byla vděčná. Nechci ho už dneska vidět. Nechci to vidět už nikdy. Když Justin vešel do třídy nechápavě na mě koukal. Odvrátila jsem od něj pohled. Nenávidím ho. Proč se sakra od té holky nechal políbit? To sakra neví, že jsem ho mohla vidět?
Konečně zazvonilo a já vyběhla ze třídy a běžela se schovat do knihovny. Vím že tam nikdl nechodí a proto jsem věděla, že budu v bezpečí. Vyjdu až skončí polední pauza na oběd. Už jsem chtěla otevřít dveře když někdo chytl mojí ruku a strhl k sobě. Narazila jsem do něčí hrudě. Tu vůni poznám všude. "Co se děje?" Zeptal se a něžně mě pohladil po tváři, ale uhnula jsem. "Nech mě." Zasyčela jsem na něj. "Co se stalo?" Zeptal se trochu hlasitěji. "Co se stalo?! Jako vážně?!" Zařvala jsem na něj. "Nevím co se ti stalo." Řekl. "Tak se zeptej tý čubky se kterou jsi se líbal!" Zařvala jsem po něm a vytrhla se z jeho sevření. "Já se s ní nelíbal!" Zařval po mě. "Jasně že ne! A proto jsem vás viděla že?!" On jen zavrtěl hlavou. "Ona políbila mě." Zavrčel.
"A to ti mám věřit?! Jsi známej jako ten co ojede všechno co se pohne. Jak ti mám asi věřit?!" Zakřičela jsem. "Fajn. Máš pravdu. Ohnu všechno co se jen pohne a taky tebe. Stejně jsi byla jen další co mi dala. Nikdy jsi pro mě nic neznamenala." Vyrazila jsem k němu a vrazila mu facku. Řetízek jsem strhla z krku a hodila s ním o zem. Vyběhla jsem ze školy a nasedla do auta.
Jela jsem po silnici a přes slzy jsem nic neviděla. Snažila jsem se nemyslet na ty slova, která mi řekl. Snažila jsem se rozpoznat cestu po které jedu. Musím domů. Chci zalézt do postele se zmrzlinou a brečet. Chci koukat na romantické filmy a řvát na chlapy v nich, že jen lžou. Rychle jsem zamrkala. Zatemnělo se mi před očima a pak jsem viděla světla jiného auta. "Aaaaa!" Stačila jsem ještě zařvat než jsem cítila tupý náraz a pak tmu.
Justin
Ježiši kriste co jsem to zase udělat? Co jsem to zase vypustil z pusy za sračky. Teď mě menávidí a můžu si za to jen sám. Jsem takovej debil pane bože. Musím za ní. Nasedl jsem do auta a vyjel směr její dům. Jel jsem a po chvíli jsem viděl autonehodu. To auto... Začal jsem zhluboka dýchat. Zastavil jsem a vystoupil z auta. Její auto bylo rozmašírovaný. Vyděl jsem jak zavíraj ten černý pytel na mrtvoly a vezou něčí tělo do auta. Doběhl jsem k policistovi. "Koho to odvážejí?" Zeptal jsem se. "Řidiče jednoho z aut." Prosím ať to nebyla ona. "V tom autě jela dívka. Co s ní je? Co je s mojí přítelkyní?" Zeptal jsem se. "Byla ve vážném stavu přepravena do nemocnice." Přikývl jsem a vyjel do nemocnice. Je to moje vina. Můžu za to já. Kdybych to neřekl byla by ve škole.
Dojel jsem do nemocnice a tam mi řekli, že je na sále. Čekal jsem dokud ji neodoperujou. Jsem tak nervózní pane bože. "Doktore?" Zeptal jsem se když došel ke mě. "Vaše přítelkyně měla těžkou autonehodu. Dělali jsme co se dalo, ale následky bude mít stejně. Její pravá noha se špatně prokrvuje a je tu i možnost, že by o ni mohla přijít. Až se probudí tak budeme vědět víc." Přikývl jsem a vydal se k ní do pokoje.
Seděl jsem u ní a držel ji za ruku. "Co se stalo?" Zeptala se chraplavým hlasem. "Měla jsi autonehodu." Řekl jsem a stiskl ji ruku. "Autonehodu? Proč?" Zeptala se nechápavě. "Řekl jsem něco co jsem neměl. Můžu za to já. Odpusť mi to prosím." Rozbrečel jsem se. "Nevím co bych ti měla odpouštět Justine. Mám jen jednu otázku." Řekla. "Proč necítím pravou nohu?" Povzdechl jsem si. "Špatně se ti prokrvuje. Neboj bude to v pohodě." Ano vím že lžu, ale nemůžu jí teď říct pravdu. Třeba to bude zase v pohodě a ona bude normálně chodit.
Názor? Snad se líbí
Love you
-Lucy
