Zaslíbená

21.Kapitola - Kniha na polepšení

Nemám co dělat. Vyšíváni mě nebaví a knihy jsem už přečetla. Ani na jídlo už nemám chuť. Jsem tu zavřená, pod zámkem a ještě k tomu mě chodí každých deset minut kontrolovat služebná. Nechci se s nimi vybavovat, i ony mám pocit, že to mají zakázané. Možná bych se dozvěděla něco, co úplně nemám vědět.

Jenže já jsem dostala nápad. Pokud otec chce, abych se polepšila, tak k tomu něco potřebuju. Samozřejmě, že je to jen záminka, jak to dostat, ale na to podle mě skočí.

„Služebná?" zavolala jsem a hned se odemknul zámek a do mé komnaty vešla jedna ze služebných. Mám pocit, že snad sedí za dveřmi a hlídají mě. Mimo to, i pod okny jsou stráže, i když je věž nad propastí, tak kdybych chtěla utéct.

„Otec chce, abych se polepšila, takže jsem se rozhodla, že jeho přání vyhovím. Jenže k tomu něco potřebuju." Řekla jsem a služebná kývla na souhlas, že všechno co chci, ona vykoná. Usmála jsem se na ní a pokračovala.

„Potřebuju jednu kniha, která se nachází v knihovně na Královském úřadě. Je v ní vše, co potřebuju k tomu, abych se napravila, takže vyřiďte otci, že chci knihu Království Eris." Řekla jsem s hlavou vztyčenou, odhodlaná zjistit vše, co jsem dosud nevěděla. Služebná na mě vyděšeně zírala a kývala hlavou na nesouhlas. Zřejmě ta kniha ukrývala něco, co jsem neměla vědět.

„To je ale neuposlechnutí, myslím, že mám větší moc než ty, takže tohle vyřídíš otci." Řekla jsem a poslala ji pryč. Služebná byla strašně vynervovaná. Co je sakra v té knize?

Celý den jsem pak o té služebné neslyšela. Nevím, jestli to mělo být dobře nebo špatně. Celkem jsem si dělala o ní starost, takže když zaklepala na dveře mé komnaty, jásala jsem radostí.

„Tak?" řekla jsem s nadějí, že tu knihu má.

„Král říkal, že se nemáte do ničeho pouštět, a že jestli uděláte nějakou blbost, tak vás zavře do žaláře." řekla a podala mi knihu. Království Eris opět v mých rukách. Podívala jsem se na knihu a celá se napnula. Musím zjistit, co v ní je.

„A ptal se po vás nějaký mladík." řekla než odešla. Nechala jsem knihu knihou a chtěla zjistit, kdo? Co a proč?

„Jmenoval se, počkat, jak se to on jmenoval.....Ben, jmenoval se Ben." Řekla po chvilce, když si vzpomněla.

„A co chtěl?" zeptala jsem se, jako by mě to vůbec nezajímalo, ale nechtěla jsem dát na sobě znát, že ho znám nebo tak něco...

„Dobře, tak poslouchejte, řeknu vám celý příběh." Řekla a začala vyprávět.

V zapadlé knihovně na Královském úřadě.

„Kde pak je ta kniha.." říkala jsem si (vypráví služebná).

„Promiňte? Kdo jste a co děláte tady v té zapadlé knihovně? Sem už nikdo nechodí paní, tady žádné knihy nenajdete." řekl nějaký kluk a představil se mi jako Ben Sedrick.

„Hledám knihu Království Eris, je to na příkaz krále." Odpověděla jsem popravdě.

„Dobrá, měla by být v polici z číslem 13." Řekl s úsměvem Ben. Ale než odešel, ještě se mě zeptal.

„Promiňte, vidím, že jste oblečená jako služebná. Neznáte Melanie?" zeptal se mě.

„Melanie? Ne tu neznám, můžete mi ji popsat?" ptala jsem se.

„Dlouhé zrzavé vlasy, asi 168 cm, modré oči..." popisoval onu dívku.

„Tento popis sedí na princeznu Victorii, ale to je nesmysl, protože princezna tu nikdy nebyla." Řekla jsem s úsměvem a chtěla odejít.

„Počkejte, a myslíte, že bych mohl princeznu vidět?" ptal se dál a v očích měl naději a štěstí.

„Teď momentálně ne." Řekla jsem.

„Ale proč?" ptal se. Byl neodbytný.

„Protože teď ji nesmí vidět nikdo." Řekla jsem s úsměvem a odešla.

Ben asi tuší, že jsem princezna....

_____________________________ 

Dvacátá první kapitola trilogie zaslíbená. Že by měla Victorie nebo Melanie nějaký plán? Co se asi v dalších kapitolách stane s Benem? Toť otázka :D

Chtěla bych vám moc poděkovat za 2000 přečteních ♥ Jste opravdu úžasní.

Pokud se vám kapitola líbila, hlasujte nebo napište komentář ♥. Omlouvám se za vyskytnuté chyby a přeji příjemné čtení.