Královna lidu

Prolog

Thomas baron Calverských skal zrovna tábořil se svými vojáky již kousek od svého hradu, jelikož se vracel z výpravy, na kterou ho král poslal. Seděl se svými muži okolo ohně, když se z dálky ozval dusot kopyt. Thomas se postavil a uviděl, jak skrz velkou cestu mezi stany míří jeho směrem kočár v doprovodu šesti mužů na koních. Vojáci průvodu uhýbali z cesty až se kočár nakonec zastavil v Thomasově blízkosti.

Jeden z vojáků stojících nejblíže otevřel dveře od kočáru a ven vystoupila žena v hnědých šatech s medovými vlasy a příjemným úsměvem na tváři. Naklonila se zpátky do kočáru a vzala z tama do náruče malou holčičku ve vínových šatičkách a hnědým pláštěm na sobě. Thomasovi se na tváři objevil úsměv a přešel k ženě s dítětem. Vzal si od ní malou do náruče a políbil ji na čelo.

„Stýskalo se jí po otci, tak jsme si řekli, že ho navštívíme, když je už tak blízko," pověděla mu žena a nepřestávala se usmívat na malou holčičku.

„Měla jsi mě o tom informovat a vzít si na ochranu více vojáků. Co kdyby se jí něco stalo. Je pro mě až příliš důležitá." Baron se zadíval na svou cerunku a pořádně si ji prohlédl. Neviděl ji přes tři měsíce, ale pořád mu přišla stejná. Buclaté tvářičky, které tak často zdobil úsměv, světle hnědé vlásky a čistě modré oči, které zdědila po matce. Byla jí tolik podobná, že si Thomas pokaždé musel klást otázku proč ho tehdy opustila. Proč opustila je.

„Nebojte se, můj pane. Kousek odtud nás doprovázeli Edgarovi muži, ale neradi jezdí mezi vojáky, takže zůstali kousek od tábora a doprovodí nás zase na zpáteční cestě. Možná, že Kera je jejich kněžka, ale Eleanor je její dcera a oni ji budou chránit, protože to dluží Keře. Není se čeho bát, navíc tu jsem stále já a mě učila sama Kera a její otec." Thomas si přitiskl Eleanor blíž k sobě a věnoval své služebné Lucy podezíravý pohled. Lucy pracovala dřív jako špeh na jeho hradě, ale nyní dělala chůvu Eleanor, když Thomas na ni neměl čas.

„Něco nového na hradě během mé nepřítomnosti?" změnil Thomas téma. Eleanor se chytila jeho vínové tuniky a začala ji žmoulat v ručkách.

„Pořádně nic. Kevin vyřizuje všechno co je potřeba, ale ty závažnější problémy přenechává vám, můj pane. Taky přijel posel, že si král žádá vaši přítomnost u dvora ihned co přijedete. Taky psala vaše sestra Sofie, že je v očekávání s baronem a hraběnka Stelnická by vás ráda navštívila i s jejími dětmi, Elizabeth a Alexandrem. Myslím, že to je momentálně všechno. Kevin se mnou moc nerozebírá věci ohledně politiky, navíc já se musím starat tady o naši baronečku." Lucy se na Eleanor usmála a pohladila ji po tvářičce s červeným rumělcem.

„Děkuji, Lucy. Za všechno co pro ni děláš." Thomas políbil Eleanor na čelo a předal ji zpátky Lucy do náruče.

„Je pro mě jako vlastní, když nás Kevinem nebylo souzeno mít děti a navíc to Keře dlužím za všechno co pro nás udělala. Pokud dovolíte, už ji vezmu zpátky na hrad a připravíme všechno k vašemu příjezdu." Tentokrát to byl Thomas, kdo Eleanor pohladil po tváři a věnoval jí na ni i pusu. Byla pro něj vším a chtěl ji dopřát jen to nejlepší.

Pomohl Lucy s Eleanor v náručí zpátky do kočáru a zavřel za nimi dveře od něj. Kočár se otočil a odjel pryč. Thomas pozoroval, jak průvod s jeho dcerou mizí v dáli a poté se vrátil zpátky do svého stanu, kde začal organizovat svůj zítřejší návrat na hrad.

Hodně z vás toužilo po pokračování Kery a zde vám ho přináším, ale tentokrát to bude příběh její dcery. Nenechte se zmást prvním dojmem, možná že vás ještě překvapí. To bylo něco na úvod a nyní malé zklamání, najspíš. Jak jste si mohli všimnout, mám hodně rozepsaných příběhů a často píši podle nálady, takže kapitoly budu vydávat různě, ale pokaždé se pokusím přidat nejmíň jednu každý měsíc. :) Sbohem u příští kapitoly. :)))