Hola cariños, jak se máte? :) já teda úžasně: Mallorca je boží a pak jsem dneska zjistila, že má tahle povídka po zveřejnění pouhých 5 dílů víc než 1K reads! Jste vážně skvělí a já vám za vaši podporu moc děkuju. Vím, že jsou prázdniny a člověk nemá na plno věcí čas, o to víc si cením, že se vždycky najde někdo, kdo mi tu zanechá hvězdičku a komentář. Děkuju :)
Enjoy xx
Pro Adeline nebylo nic snazšího než nasypat Dannymu do šampaňského prášek na spaní a dát se do prohledávání jeho domu. Potřebovala náhradní klíč, ale jako profesionálka moc dobře věděla, kde má hledat. Stačilo jí pět minut. Ze své malinké kabelky vytáhla rukavici, do připraveného uzavíratelného sáčku náhradní klíč zabalila a strčila do tašky. Potom našla nějaký náhodný papír a naškrábala na něj vzkaz.
"Díky za hezkou noc, moc jsem si ji užila xx
P.S.: koktejl na dobré ráno."
Vzkaz nechala na nočním stolku Dannyho a vydala se do kuchyně, kde z různých ingrediencí vykouzlila koktejl, do kterého přimíchala prášek simulující kocovinu, dokonce i okno z minulé noci, a postavila to vedle vzkazu. Poté zkontrolovala, že po sobě v domě nenechala žádnou stopu, oblékla se, vzala kabelku a vykradla se ven. Sotva se za ní zavřely dveře domu, znovu se k ní přihnal Blesk a začal se k ní lísat.
"Spíš ty vůbec někdy?" pohladila ho po zádech a poslala na místo. Blesk poslechl a tak mohla jednoduše vyklouznout. O chvíli později už seděla v taxíku a mířila směrem k Manhattanu. Jediný pohled na hodinky jí stačil k tomu, aby tuhle akci označila za úspěšnou, a dokonce hodně rychlou.
Dala si rychlou sprchu a zachumlala se do postele. Věděla, že má asi šest hodin spánku a hodlala toho patřičně využít.
Přesně v osm hodin ráno ji probudil zvuk budíku a Adeline se vysoukala z postele. Seběhla schody a zastavila se v prostorné místnosti, která sloužila jako kuchyň i obývací pokoj zároveň. Líně přešla ke kávovému automatu a zmáčkla tlačítko, za jehož pomocí se po chvíli začala kuchyní linout lahodná vůně capuccina. Dívka nezaujatým pohledem sledovala kapající kávu a když byl hrníček plný, vzala jej do ruky a postavila na stůl. Potom z příslušné skříňky vytáhla dva kousky toustového chleba a líným pohybem je strčila do toustovače. Když byly hotové, položila je na stůl, vzala složku a u snídaně si ji znovu důkladně pročetla. Chtěla mít jistotu, že ví všechno, co potřebuje k tomu, aby její akce byla úspěšná.
Když dojedla, vyběhla zpátky nahoru a vešla do své luxusně zařízené šatny. Celá šatna byla laděná do bílé, osvětlená desítkami žárovek a uprostřed stála menší sedačka potažená bílou kůží. Ležel na ní malý ovladač, který ovládal otevírání skleněných dveří skříní po celém obvodu místnosti. Každé dveře měly své vlastní tlačítko- kromě jedněch. Pro ty existovala jenom složitá kombinace tlačítek na již zmíněném ovladači. Nebyly to totiž obyčejné skleněné dveře skříně, ale vedly do ještě jedné místnosti.
Přesně tam teď Adeline zamířila. Na ovladači naťukala příslušnou číselnou kombinaci a vešla dovnitř.
Kdyby sem vešel někdo jiný, asi by těžko uvěřil tomu, že je Adeline jen úspěšnou podnikatelkou. V přihrádkách totiž ležely pistole různých velikostí a ráží, náboje a další součástky, v trezoru vedle bylo uzamčeno množství dokumentů a informací a také několik balíků peněz. Adeline vzala jednu z těch nejmenších pistolí a zabalila ji do neprůhledného sáčku. Byl to nějaký další vynález Alishy, který Adeline fyzikou, elektřinou a dalšími obory nepolíbená nechápala, podstatné ale bylo, že fungoval. Zbraň vždy bez problému prošla skrz check-in na každém letišti.
Adeline otevřela trezor a vytáhla z něj sbírku falešných dokumentů a balík peněz, jen tak pro jistotu. Potom vše uzamkla a zakódovala. Díky za pomoc, Lish.
Kufr měla sbalený dopředu, teď už se zbývalo jenom zkulturnit. Adeline se svlékla, pustila si rádio a vlezla si do sprchy. Bylo skvělé bydlet sama, nikomu nevadily decibely vycházející z malé krabičky, otřásající domem, a přinejmenším koupelnou. Adeline si ráda ve sprše zpívala a ani teď, když se v rádiu ozvaly první tóny jedné z komerčních, populárních písniček, tomu nebylo jinak. Když písnička skončila, z rádia se ozvaly první tóny nejnovějšího singlu One Direction. Adeline napadlo, že by možná nebylo od věci si nějaké jejich hity poslechnout. Text písně ti řekne o člověku mnohem víc, než potvrzena informace.
Když vylezla ze sprchy, vyfoukala své dlouhé, tmavé vlasy, jemně se nalíčila a oblékla se do pohodlných, volných kalhot, bílého croptopu, obula sneakers a přehodila přes sebe černou bundičku. Naposledy se prohlédla v zrcadle, vzala kufr i příruční tašku, zamkla dům tak na sto západů, nasedla do taxíku a vyrazila směr letiště.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Byla trochu nervózní, ostatně jako vždy, když viděla svůj kufr se zbraní uvnitř, jak prochází check-inem, ale nic se nestalo. Adeline znovu v duchu poděkovala Alishi za její úžasné schopnosti a když se letištěm ozval hlas vyzývající cestující k nastoupení do letadla směr Londýn Heathrow, v klidu nastoupila. Nový úkol začíná.
