První den školy

5.7K 297 5

V pondělí mě probudil ostravný zvuk budíku. Zavrčela jsem a vypnula ho. Neochotně jsem otovřela kči a chvíli koukala ven z okna. Tak moc se mi do té školy nechce. Proč vlastně musíme chodit do školy? Akorát nám bere čas na osobní věci. Potřebovala bych více času pro sebe a ten čas mi bere škola. Potřepala jsem hlavou nad svýma myšlenkama a zvedla se z postele. Vzala jsem si ze skříně věci a šla do koupelny. Vykonala jsem vše co ranní hygiena obsahuje a převlékla se do oblečení do školy. Na obličej jsem si nanesla lehkou vrstvu řasenky a vlasy nechala volně. Usmála jsem se na sebe do zrcadla a vyšla z koupelny. V kuchyni už na mě čekala snídaně se vzkazem, že jeli odvézt Evana do školy a jeli do práce. Takže já pojedu do školy svým autem, které mi dnes brzo ráno dopravili k domu. Vzala jsem ze země svoji tašku do školy a vydala se k autu.

Zaparkovala jsem na školním parkovišti a když jsem vystoupila všichni na mě koukali. Fajn jsem nová tak se to dá smad pochopit. Šla jsem chodbou a hledala ředitelnu když jsem narazila do nějaké osoby. Papíry mi vypadli z rukou. "Neumíš dávat pozor kurva?!" Vyjel na mě klučičí hlas. "Omlouvám se." Zamumlala jsem a vzhlédla k němu. Měl hnědé vlasy obarvené na blond a jeho hnědé oči se nenávistně upírali do mých. Jeho try vypadali plně a chutně. Tělo měl dobré. Pod trikem se mu rýsovali svaly a já měla co dělat abych se tady na místě neroztála. Znovu jsem se koukla do jeho obličeje. Měl na něm arogantní úsměv. Papíry jsem si přitiskla více k tělu a obešla ho se sklopenou hlavou.

Zaklepala jsem na dveře ředitelny. Ten mi řekl vše potřebné a zavedl mě do mé třídy. Představil mě jakou novou studentku a pak odešel. "Takže slečno řeknete nám něco o sobě?" Zeptal se profesor. "Moje jméno je Alison Lewis a přistěhovala jsem se ze Seattlu." Řekla jsem a on kývl. "Máte otázky třído?" Zeptal se a přihlásil se ten kluk, do kterého jsem na chodbě vrazila. "Zašukala by jsi si se mnou?" Zeptal se a já vyvalila oči. Až teď jsem si všimla té podobnosti. Čokoládové oči a hnědé vlasy, ty rysy tváře. To přece nemůže být on. "Pane Bieber takovouhle otázku jsem nemyslel. "Tak Alison běž se posadit vedle Justina." Ukázal na ně. Je to on. Tenhle arogantní namachrovanej frajírek je můj Justin. Můj nejlepší kamarád Justin. Donutila jsem pohnout nohy a sedla si vedle něho.

"Jsem Justin babe. Justin Bieber." Já vím kdo jsi, ale ty nevíš kdo jsem já. Zapoměl jsi na mě a já nečekám, že se po tomhle tvém chování rozpomeneš. "Alison." Zamumlala jsem si spíše pro sebe. Byla jsem naštvaná a zklamaná, že mě můj nejlepší kamarád nepoznává. Vyrůstali jsme spolu a on mě do deseti letech nepozná, ale já poznala jeho. Chyběl mi můj Justin, ale totohle Justina nechci. Chci zpátky toho devíti letého Justina, kterej mě před každ chránil. "Takže nezajdem po škole ke mě domů?" Nadzvedl obočí a já se zatvářila nechutně. Co se stalo s mým kamarádem Justinem? Tohle není on. Tohle je jen jeho podobizna. Tohle jen děvkař Justin Bieber, kterej si mě nepamatuje. "Ne to je dobrý díky."

Z mého těšení ma svého kamaráda se stalo zklamání. Má kámoše stejné jako on sám a motaj se okolo něj barbie děvky. Zapoměl na mě hned nebo až po nějakém čase? Raději to nechci vědět. Nasedla jsem do auta a nechala konečně slzy vyjít na povrch. "Justine prosím vrať se." Měla jsem hlavu opřenou o volat a někdo mě vylekal když zaťukal na okno. Stál tam nějakej kluk a usmíval se na mě. Stáhla jsem okýnko a zeptala se co se děje. "Justin s tebou chce mluvit." Koukla jsem na něj. "Proč jsi plakala?" Zeptal se hned. "To tě nemusí zajímat. Nechápeš to." Odsekla jsem. "Jsem Ryan. Ryan Butler." Ryan Butler? To jméno. Butlerovi jsou naši sousedé. "Hele vyřiď tomu debilovi, že s ním mluvit nebudu nikdy." Zavřela jsem zase okýnko a rychlostí vyjela z parkoviště. Neřešila jsem slzy, kteté mi stékali po tvářích, je jsem chtěla být co nejdřívěji doma.

"Tak co Justin?" Zeptala se hned mamka. "Nemluv o něm!" Zařvala jsem na ni a ona se lekla. "Promiň nechtěla jsem na tebe být hnusná." Sklopila jsem pohled a snažila se abych se znovu nerozbrečela. "Co se stalo?" Zeptal se a chytla mě za ramena. "Nepoznal mě, nepamatuje si mě. Je z něj děvkař o kolo, kterého se motali ty barbie co mě na minulé škole šikanovali." Objala mě a já se musela zhluboka madechnout.

Názor? Snad se líbí

Love you
-Denny

Lost Friends √Přečti si tento příběh ZDARMA!